Gribovskij G-10

Gribovskij G-10 (rusky: ГРИБОВСКИЙ Г-10) bylo sportovní a cvičné letadlo navržené a postavené v Sovětském svazu začátkem 30. let.[1] Tento lehký letoun byl především určen pro sportovní létání.[2]

Gribovskij G-10
Gribovskij G-10 (1933)
Určenísportovní a cvičné letadlo
VýrobceMoskevská letecká škola (Osoaviachim)
ŠéfkonstruktérVladislav Konstantinovič Gribovskij
První let1933
UživatelSSSR
Vyrobeno kusů1
Vyvinuto z typuGribovskij G-8
Další vývojGribovskij G-15
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a vývoj

Letoun G-10 vznikl v roce 1933 v Moskevské letecké konstrukci Závodů na výrobu bezmotorových letadel, jejímž šéfkonstruktérem byl V. K. Gribovskij. Gribovskij sem krátce předtím (v polovině roku 1932) přemístil z pozice náčelníka Moskevské letecké školy Osoavichim.[3]

G-10 byl vyroben v roce 1933 v dílnách Osoaviachim na letišti Moskva-Tušino nebo v továrně GAZ-1, která sídlila na Frunzeho ústředním letišti v Moskvě (v tom se prameny liší).[1]

Letoun byl zaveden do sovětského civilního rejstříku pod imatrikulací CCCP-C280. V říjnu až listopadu 1933 letadlo G-10, vybavené experimentálním, sovětským tříválcovým hvězdicovým motorem M-23 o výkonu 65 koní, úspěšně absolvovalo státní zkoušky na Vojenské letecké akademii N. E. Žukovského (VVA).[4] Kromě předního zkušebního pilota T. T. Altynova letoun otestovalo dalších sedm pilotů z Výzkumného ústavu letectva a z akademie VVA, z organizace Osoaviachim (DOSAFF) a z jedné z leteckých továren. V hodnoceních pilotů bylo uvedeno, že G-10 může být použit jako sportovní výcvik pro aerokluby, letecké školy a v civilním letectvu.[5]

Sovětský motor Švecov M-23 však sdílel osud mnoha experimentálních sovětských výrobků a nebyl schválen pro sériovou výrobu. Z tohoto důvodu se letoun G-10 dlouho nepoužíval a byl uložen v hangáru.[5] Až v roce 1935 mladý, později slavný pilot N. Fedosejev z Ústředního aeroklubu SSSR osobně nainstaloval na tento letoun starší motor Walter NZ-60[4] a s ním se v září 1935 zúčastnil soutěže lehkých letadel.[6]

Walter NZ-60

Popis letounu

Byl to celodřevěný jednomístný hornoplošník poháněný sovětským motorem Švecov M-23 o jmenovitém výkonu 65 k/48 kW (z leteckého motorového závodu č. 24 Moskva konstrukce Arkadije Švecova) a nebo československým motorem Walter NZ-60. Motor byl pečlivě integrován do přídě letounu, z níž vyčnívaly pouze hlavy válců.[7]

G-10 měl velký výřez v odtokové hraně křídla nad otevřeným pilotním kokpitem, díky čemuž pilot viděl dobře jak pod, tak i nad křídlo. Křídlo bylo umístěno na velmi nízkém pylonu vystupujícím z konstrukce draku letadla. Pylon sloužil k uchycení křídla na horní části trupu. Křídlo bylo zpevněno zespodu vedenými dvěma šikmými vzpěrami.

Trup oválného průřezu byl pokryt překližkou. Svislá ocasní plocha byla téměř trojúhelníkového tvaru s nevyváženou směrovkou. Výškovky byly ze dřeva s plátěným potahem. G-10 měl pevný podvozek s ocasní ostruhou. Obě hlavní kola byla uzavřena v aerodynamickém krytu a byla zavěšena na dvojici vzpěr ve tvaru písmene V vedoucím k spodní části trupu. Podvozek byl vybaven vertikálně vedenými (ke střední části trupu) tlumiči nárazů.[7]

Nedostatek sériových sovětských motorů s výkonem kolem 60 k/44 kW neumožnil výrobu G-10 ve větším množství a vše bylo omezeno na vyrobení jediného stroje.[4] I přes velké množství vytvořených prototypů sovětské sportovní letectví utrpělo velké zpoždění oproti sportovnímu letectví v zahraničí. Dostatečným vysvětlením tohoto stavu je jediná příčina: byla to absence vhodného leteckého motoru s nízkým výkonem.[6]

Použití

Letoun G-10 se zúčastnil soutěže lehkých sportovních letounů, která startovala v Tušinu (září 1935) a pilotoval je mladý pilot N. Fedosejev. Soutěže, pořádané Ústředním aeroklubem SSSR, se účastnilo 34 letadel. Trasa soutěže dlouhé 5 000 km procházela velkou částí Sovětského svazu (Moskva - Gorkyj - Kazaň - Sarapul - Perm - Sverdlovsk - Čeljabinsk - Magnitogorsk - Kujbyšev - Saratov - Luhansk - Doněck - Dněpropetrovsk - Kyjev - Brjansk - Moskva).[8] První místo v soutěži obsadil letoun A. S. Yakovleva AIR-10 (1475 b.) a Gribovského G-10 (1368 b.) skončil druhý.[9]

Okružní let podle rozpisu soutěže trval 7 dní. Letoun G-10 byl v soutěži omezen motorem s menším výkonem než ostatní stroje vybavené sériovým motorem Švecov M-11 o jmenovitém výkonu 100 k/75 kW.[9] Přesto Fedosejev s letounem G-10 (st. č. 27) úspěšně absolvoval celou trasu, téměř na stejné úrovni jako ostatní účastníci. Pilot Fedosejev za iniciativu s přípravou letounu a úspěšný let získal cenu Lidového komisariátu obrany SSSR - zlaté hodinky.[5]

Uživatelé

Specifikace

Údaje dle[8][9][10]

Technické údaje
  • Posádka: 1-2
  • Rozpětí křídla: 8,40 m
  • Délka: 5,60 m
  • Výška: m
  • Nosná plocha: 11,00 m2
  • Plošné zatížení: 46,4 kg/m2 (M-23), 45,8 kg/m2 (NZ-60)
  • Hmotnost prázdného letounu: 335 kg (M-23), 330 kg (NZ-60)
  • Vzletová hmotnost: 510 kg (M-23), 505 kg (NZ-60)
  • Pohonná jednotka:
  • Vrtule: dřevěná, dvoulistá vrtule s pevnými listy

Výkony
  • Maximální rychlost: 170 km/h (M-23) 165 km/h (NZ-60)
  • Cestovní rychlost: 138 km/h
  • Minimální rychlost: 67 km/h
  • Dolet: 700 km a s pomocnými nádržemi 1 300 km (NZ-60)
  • Vytrvalost: 4 h
  • Dostup: 5 200 m (M-23), 4 800 m (NZ-60)
  • Stoupavost:
    • M-23: do 1000 m 5 min., do 2 000 m 11 min., do 3 000 m 20 min.;
    • NZ-60: do 1000 m 5,5 min., do 2 000 m 13 min., do 3 000 m 23 min.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gribovsky G-10 na anglické Wikipedii.

  1. GUNSTON, Bill. The Osprey Encyclopedia of Russian Aircraft 1875-1995. (anglicky). London: Osprey (Reed Consumer Books Ltd), 1995. ISBN 1-85532-405-9. S. 78.
  2. Sovětská letadla od A do Z. Křídla vlasti. 1960-08-02, roč. 1960, čís. 16, s. 11. Dostupné online.
  3. BJAKIN. Легкие крылья Грибовского. Часть 1 Планеры и самолеты от Г-1 до Г-9 (rusky) [online]. Альтернативная история (alternathistory.com, 2013-05-04 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online.
  4. Грибовский Г-10 (rusky) [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2016 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online.
  5. Грибовский Г-10 (rusky) [online]. Aviamuseum (Авиару.рф) [cit. 2020-01-10]. Dostupné online.
  6. PRÉCOUL, Michel. Les Avions Légers Sovietiques. L'Aérophile. Janvier 1936, roč. 44. (1936), čís. 1, s. 15–18. Dostupné online.
  7. NOWARRA, Heinz Joachim, DUVAL, Godfrey Richard (1971). Russian Civil and Military aircraft 1884~1969 (anglicky), A.F.M., London: Fountain Press Ltd., 288 s., ISBN 0-852-42460-4
  8. G-10 by V.K.Gribovskij (anglicky) [online]. ram-home.com, 1999-01-04 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online.
  9. NĚMEČEK, Václav. Z historie sovětského letectví (Cvičná a sportovní letadla). Letectví. 1950-10-02, roč. 26. (1950), čís. 20, s. 466–470. Dostupné online.
  10. Tableau des Avions Légers de L´U.R.S.S. Créés Entre 1923 et 1935 (francouzsky). L'Aérophile. Leden 1936, roč. 1936, čís. 1, s. 17. Dostupné online.

Literatura
  • ŠAVROV, Vadim Borisovič (1994): Historie konstrukce letadel v SSSR do roku 1938 - История конструкций самолетов в СССР до 1938 г. (rusky), 4. vyd., s. 429-430, Moskva: Mašinostroenie, ISBN 5-217-02528-X
  • SIMAKOV, B.L. (1974): Encyklopedie Letadla země sovětů (Энциклопедия-справочник Самолёты страны советов), rusky, 300 s., s. 69, Moskva: vydavatelství DOSAAF (ДОСААФ), 107066
  • MASLOV, Michail. Легкие крылья Грибовского/Монография/Lehké letouny Vladislava Gribovského, (rusky), АвиаМастер, No. 8, 2002, 48 s., s. 6-8.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.