Alois Vicherek

Byl jedním z 12 dětí havířské rodiny Jana a Aloisie Vicherkových. V roce 1915 byl odveden do rakouské armády a odešel na východní frontu. 21. července 1916 se dostal do ruského zajetí a přihlásil se do Československého vojska na Rusi.[2] Jako příslušník legií v rámci 5. pěšího pluku střeleckého T. G. Masaryka se zúčastnil bojů proti bolševikům na Sibiři [3]. V roce 1919 se stal leteckým důstojníkem a prováděl přesun letecké školy z Omska do Nikolsk Usurijska. Po návratu do vlasti působil v leteckém útvaru v Chebu. V letech 1924–1927 studoval na prestižní École Supérieure d'Aeronautique (Vysoká škola letecká) v Paříži, jediné svého druhu v Evropě, na které získal titul inženýra letectví a strojní mechaniky.

Jako sportovní letec získal v roce 1925 pět československých rekordů. V říjnu 1925 vykonal prezident ČSR, T. G. Masaryk oficiální návštěvu ve Francii. Tento let pilotoval škpt. Alois Vicherek a v Paříži byl francouzským prezidentem Doumerguem dekorován vyznamenáním "Chevalier de la Légion d'honneur“ (rytíř Řádu čestné legie).

Ve dnech 6.–7. června 1928 ustanovil světový rekord na uzavřené trati, kdy uletěl 2 500 km za 19:53 hod na letadle Avia BH-11b s motorem Walter 60HP. Na stejném letadle vystartoval 5. října 1928, aby se pokusil překonat světový rekord na přímé trati. Trasa vedla přes Polsko a pobaltské státy do Sovětského svazu a cílem mělo být město Omsk. Let skončil havárií ve sněhové bouři nedaleko města Bědnoděmjanovsk (Spassk), při které byl Vicherek zraněn. Přesto byl let s délkou 2011 km uznán jako platný světový rekord.[4][5]

V roce 1933 přešel na Ministerstvo národní obrany ČSR a v r. 1937 byl povýšen na brigádního generála.

Po polské okupaci Těšínska v roce 1938 se zapojil do Slezského odboje a podílel se na odchodu českých vojenských letců do zahraničí přes Těšínsko do Polska a pak přes Slovensko,  Maďarsko, Jugoslávii  a Itálii do Francie a Anglie. Hrozilo mu bezprostřední zatčení Gestapem, a proto 15. ledna 1940 odešel do zahraničí. Stal se velitelem československého letectva ve Francii a poté ve Spojeném království. Začal používat krycí jméno Josef Slezák.[6] V Anglii ho ve velení letectva nahradil gen. K. Janoušek. A. Vicherek žádal, aby byl jako prostý dobrovolník – pilot zařazen do bombardovací perutě, ale nebylo mu vyhověno. V roce 1941 onemocněl těžkou trombózou, ale po třech měsících nemoc překonal.

V ČSR zůstala jeho žena Božena Vicherková, která byla v sedmém měsíci těhotenství, a dvouletá dcera. Po odchodu svého manžela pokračovala v ilegální činnosti, mimo jiné byla činná v odbojové skupině pplk. J. Mašína a kpt. V. Morávka. Dne 3. 7. 1942 byla zatčena a již 24. 10. 1942 zastřelena v koncentračním táboře Mauthausen.^[zdroj?] Děti se podařilo příbuzným zachránit.

V roce 1943 byl A. Vicherek pověřen výkonem funkce předsedy Československého Červeného kříže. Od poloviny března 1945 velel československé letecké jednotce v Sovětském svazu.

Po ukončení druhé světové války byl na doporučení prezidenta E. Beneše jmenován velitelem letectva a povýšen na divisního a poté na sborového generála. Za účast v I. i II. světové válce a v odboji obdržel mnohá vyznamenání. Po upevnění moci komunistů po únoru 1948 se stal faktickým velitelem letectva plk. J. Hanuš, člen KSČ. Vicherek nebyl politicky angažován, avšak v lednu 1949 údajně podepsal dopis, na základě kterého byli západní letci perzekvováni. V této době očekával narození svého dalšího potomka s druhou manželkou Marií.

V roce 1950 byl však komunisty označen jako režimu nepřizpůsobivý a byl penzionován a  perzekvován. Měl problém sehnat zaměstnání a z existenčních důvodů byl nucen nastoupit jako laborant do pražského podniku Regula Nusle (původně 1918-50 ETA Nusle, 1950–64 Regula Nusle, potom ZPA Nusle v dnešní Bartoškově ulici, do roku 1948 ulice Dr. Engla v Praze XIV- Nuslích). Zemřel v Praze 15. ledna 1956 a byl pohřben bez vojenských poct.

Památník Aloisu Vicherkovi

Na poctu generálovi Vicherkovi nechalo město Petřvald pojmenovat náměstí u radnice – náměstí Gen. Vicherka a zhotovit pomník.