De Havilland Aircraft Company

Historie společnosti se začala psát v roce 1920, když společnost Airco, ve které Geoffrey de Havilland působil jako hlavní konstruktér, byla prodána svým majitelem společnosti Birmingham Small Arms Company. Ta však měla zájem jen o budovy a nikoli o výrobu letadel.[1] Proto se de Havilland rozhodl založit novou společnost pod svým jménem. Společnost byla založena 25. září 1920 v Stag Lane poblíž Edgware u Londýna.[2] K de Havillandovi se připojilo mnoho bývalých kolegů a přátel. Společnost byla v roce 1932 přemístěna do Hatfieldu v Hertfordshire. Původní výroba na letišti Stag Lane byla oficiálně uzavřena v roce 1934, ale vlastní továrna byla zachována pro výrobu motorů.[2]

Nejprve se de Havilland soustředil na výrobu jedno a dvoumístných dvouplošníků, které přímo navazovaly na řadu letounů DH společnosti Airco, ale byly poháněny vlastními motory společnosti de Havilland s označením Gipsy. Dále se ještě před válkou společnost proslavila řadou „Můr“ (Moth), které zahrnovaly například letouny Tiger Moth nebo Gipsy Moth, které se zařadily pro svou praktičnost a nízkou cenu mezi nejslavnější předválečné letouny, které se vyráběly po tisících kusech po celém světě.[2] Tyto letouny ustanovily mnoho světových leteckých rekordů, mnoho z nich bylo pilotováno de Havillandem osobně a například pilotka Amy Johnsonová přeletěla sama na stroji Gipsy Moth v roce 1930 z Anglie do Austrálie.

Společnost se od počátku soustředila i na výrobu dopravních letadel, což by v té době perspektivní trh. Letouny DH 84 Dragon se staly prvními letouny irské letecké společnosti Aer Lingus, která později létala i s letouny DH 86B Dragon Express a DH 89 Dragon Rapide. Společnost de Havilland pokračovala ve výrobě vysoce výkonných letounů, včetně velmi rychlého dvoumotorového poštovního letounu DH 88 Comet. Jeden z nich zvítězil v leteckém závodu „MacRobertson Air Race“ z Anglie do Austrálie v roce 1934.[3]

Na počátku 2. světové války společnost de Havilland vyráběla pro Královské letectvo cvičné a dopravní letouny Tiger Moth, Dragon Rapide a Airspeed Oxford. Tyto letouny byly dodávány po celou válku. V roce 1940 de Havilland koupil společnost Airspeed, kterou dál provozoval jako dceřinou společnost.[4] Během druhé světové války se společnost rovněž věnovala intenzivnímu výzkumu proudových motorů.

Interiér letecké továrny společnosti De Havilland v Rongotai, Wellington, rok 1939 nebo 1940

Návrhy letounů s výbornými výkony a používání dřevěných konstrukcí vyvrcholilo pravděpodobně nejslavnějším modelem společnosti, kterým byl letoun de Havilland Mosquito. Letoun byl postaven hlavně ze dřeva kvůli nedostatku hliníku během 2. světové války. Ačkoliv návrh letounu původně vzbuzoval nedůvěru díky své dřevěné konstrukci, tato nedůvěra rychle přerostla v nadšení a letounu se nakonec přezdívalo „Dřevěný zázrak“. Jeho pokračovatelem byl ještě výkonnější letoun de Havilland Hornet.

Po druhé světové válce de Havilland pokračoval ve vývoji špičkových letounů a to jak na vojenském (letouny Hornet, Vampire a Venom), tak i na civilním poli. Několik vážných nehod však otřáslo pověstí společnosti. Například experimentální letoun de Havilland DH 108 Swallow havaroval v ústí řeky Temže, přičemž zahynul syn zakladatele společnosti Geoffrey de Havilland Jr. Společnost získala v roce 1948 i větší letecký závod na letišti Hawarden v Broughton poblíž Chesteru. Výroba v tomto závodě doplňovala výrobu v Hatfieldu.

Letoun de Havilland Comet vstoupil do služby v roce 1952. Jednalo se první, dychtivě očekávaný, komerční proudový dopravní letoun, který byl pochopitelně zdrojem britské národní pýchy. Letoun Comet však postihly tři tragické nehody během dvou let provozu. V roce 1952 došlo také ke katastrofální nehodě prototypu letounu DH 110 během leteckého dnu „Farnborough Airshow“. Letoun se během letu rozpadnul, přičemž trosky usmrtily několik desítek návštěvníků leteckého dnu.

Kvůli problémům s únavou materiálu byly zbývající letouny Comet odstaveny z provozu v roce 1954. Společnost de Havilland poté vyvinula značné úsilí, aby postavila novou verzi, která byla větší i silnější. Tento letoun, označený Comet 4, měl umožnit dopravním letounům společnosti de Havilland návrat na nebe v roce 1958. Poté se však ve Spojených státech začaly vyrábět letouny Boeing 707 a Douglas DC-8, které byly jednak rychlejší a jejich provoz byl i více ekonomický. Objednávky letounu Comet 4 byly nakonec vesměs zrušeny.

V roce 1959 společnost Hawker Siddeley koupila společnost de Havilland (vlastnila jí od ledna 1960), ale až do roku 1963 jí zachovala jako oddělenou společnost. 1. července 1963 se společnost de Havilland stala divizí společnosti Hawker Siddeley Aviation Ltd.[5] a všechny typy letounů, které byly v té době ve výrobě nebo ve vývoji, změnily své označení z „DH“ na „HS“ (viz například letoun Hawker Siddeley Trident). Slavné označení „DH“ a jméno de Havilland však žilo dál spolu se stovkami letounů řady Moth a spolu se značným množstvím dalších rozličných typů, které létaly a ještě létají po celém světě.

De Havilland se vrátil do světa dopravních letounů v roce 1962 linkovým strojem Trident. Nicméně stroj byl navržen, aby vyhovoval potřebám jedné letecké společnosti – British European Airways. Pro ostatní letecké společnosti byl letoun nezajímavý a dávaly přednost konkurenčnímu třímotorovému stroji Boeing 727. De Havilland (Hawker Siddeley) tak postavil jenom 117 letounů Trident, zatímco Boeing prodal více než 1 800 strojů verze 727.

De Havilland se také angažoval na poli vývoje raket dlouhého doletu (dceřiná společnost de Havilland Propellers) vývojem kapalinové balistické rakety Blue Streak. Tento projekt byl zrušen v roce 1960.[6]

Společnost de Havilland měla celou řadu dceřiných společností po celém světě. Byly to de Havilland Aircraft Pty Ltd (australská pobočka), de Havilland Aircraft of Canada Ltd (kanadská pobočka), de Havilland Engine Company (motory), de Havilland Propellers (vrtule, řízené střely), de Havilland Aeronautical Technical School (škola) a Airspeed Ltd. Další pobočky byly založeny v Indii, Jižní Africe a na Novém Zélandu.[6] Následuje popis několika z nich.

de Havilland Canada

de Havilland Beaver (DHC2) Mk I na plovácích

Bombardier (de Havilland Canada) Dash 8 letecké společnosti Flybe

De Havilland Australia DHA.3 Drover 3B v Sydney (Bankstown) v roce 1970, kde byl letoun i postaven.

Podrobnější informace naleznete v článku de Havilland Canada.

Společnost de Havilland Canada Aircraft of Canada Ltd. byla založena v roce 1928,[7] aby vyráběla letouny řady Moth pro výcvik kanadských letců a po válce se zabývala i vývojem vlastních typů letounů, které se hodily do drsných kanadských podmínek. Společnost de Havilland Canada působila jako státní podnik (Canadian Crown Corporation), poté jako dceřiná společnost firmy Boeing, potom opět jako státní podnik a nakonec byla začleněna do skupiny Bombardier Inc. a letoun Dash 8 zůstal i nadále ve výrobě se zvláštním důrazem na tichý provoz v porovnání s letouny srovnatelné velikosti.