Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Založení Uměleckoprůmyslového musea v Praze v roce 1885 odpovídalo prudkému rozvoji české společnosti a především rozvoji její průmyslové výroby gradující v poslední třetině 19. století. Po vzniku obdobných ústavů, především Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni, dále např. v Brně, Olomouci a Liberci (1873) se pražské muzeum stalo jedním z řady muzejních institucí tohoto druhu existujících v provinciích Rakousko-uherské monarchie. V Království českém to byla první instituce těsně místně i metodicky spojená s Uměleckoprůmyslovou školou. Založením tohoto ústavu se objevil zásadní konkurent dosud nejreprezentativnějšího a nejstaršího českého Průmyslového muzea v Liberci.

Nepříznivý vliv průmyslové revoluce na estetickou stránku, a tím i kvalitu výrobků, byl v té době už dlouho oprávněným předmětem kritiky umělců, teoretiků umění i veřejnosti. Myšlenka na zřízení trvalé expozice uměleckoprůmyslového zaměření v Praze byla obsažena už ve výstavě, kterou uspořádal spolek Arkadia roku 1861 v Praze ve Staroměstské radnici, podle jiných pramenů na Žofíně[2]. Příkladem a inspirací bylo mimo jiné založení obdobného ústavu – South Kensingtonského (nyní Victoria and Albert) muzea v Londýně, které od roku 1852 zpřístupnilo veřejnosti sbírky uměleckořemeslných a uměleckoprůmyslových výrobků. Pro české prostředí však bylo nejdůležitější již zmíněné Österreichisches Museum für Kunst und Industrie otevřené ve Vídni roku 1864 a spojené rovněž se školou.

V roce 1868 uspořádala pražská Obchodní a živnostenská komora na Žofíně ve spolupráci s tímto vídeňským muzeem výstavu exponátů získaných ze Světové výstavy roku 1867, která se konala v Paříži, doplněnou historickými uměleckořemeslnými předměty převážně ze sbírky Vojtěcha Lanny (pozdějšího významného donátora a podporovatele UPM). K založení muzea přispěl v období, kdy ještě nedozrály vhodné finanční a prostorové podmínky, příslib výstavní plochy v Rudolfinu, daný roku 1872. V roce 1885, kdy došlo k naplnění slibu, rozhodlo představenstvo Obchodní a živnostenské komory o zřízení samostatného muzea. Jeho prvním sídlem bylo Rudolfinum.

V letech 1897–1900 byla postavena novorenesanční muzejní budova podle návrhu architekta Josefa Schulze na pozemku mezi starým židovským hřbitovem a Sanytrovou ulicí na okraji Josefova.

Výzdoba exteriéru

Budova muzea po rekonstrukci

Na obou stranách průčelí budovy se v prvním patře mezi okny nacházejí reliéfy řemesel a v druhém patře znaky měst, které se daným řemeslem proslavily.

Jsou tam tato řemesla: tkalcovství, košíkářství, vyšívání a krajkářství, zlatnictví a klenotnictví, platnéřství, zámečnictví, zvonařství, cínařství, brusičství, řezbářství, tisk, výroba a výzdoba knih, kamenictví, sklářství, hrnčířství, výroba porcelánu.

Nad řemesly jsou znaky měst: Rumburk, Zbraslav, Domažlice, Mladá Boleslav, Staré Město Pražské, Jindřichův Hradec, Hradec Králové, Slavkov, Turnov, Kutná Hora, Plzeň, Nové Město Pražské, Hradčany, Vimperk, Beroun, Loket. Reliéfy řemesel a znaky měst jsou dílem sochařů Antonína Poppa a Bohuslava Schnircha.

Výzdoba interiéru

Vitráž na podestě schodiště od Josefa Schulze

Ve vestibulu je na stěnách bohatá štuková výzdoba a výmalba. Knihovna, která se nachází v prvním patře, je jednou z nejkrásnějších pražských veřejných čítáren. Barokní skříně a mobiliář pocházejí ze zrušené klášterní knihovny v Benešově.

Výzdoba schodiště patří k nejhonosnějším místům budovy. Na podestě prvního patra jsou dvě malovaná okna (vitráže), která jsou alegorií uměleckého průmyslu a umění. Na podestě druhého patra okna znázorňují alegorii obchodu a umění. Ve druhém patře jsou na bočních stěnách schodiště nástěnné malby od Ferdinanda Herčíka, které znázorňují šest řemesel: zámečnictví, tisk a grafické umění, slévačství, keramiku, sklářství a zlatnictví. Schodiště má zábradlí ze sliveneckého a kararského mramoru. Je zakončené bronzovými lucernami, které daroval František Křižík.

Vojtěch Lanna, nejštědřejší mecenáš

Votivní (děkovný) sál se nachází v prvním patře. Má malované stěny, bohatě zdobený strop s lunetami a malbami Karla Vítězslava Maška, které se nazývají Holdování Palas Atheně, Obchod a Umělecký průmysl. Ve výklenku stěny se nachází bronzové poprsí císaře Františka Josefa I. od Emanuela Hallmanna, pod okny busty mecenášů. Mezi nejznámější mecenáše muzea patřil prezident Obchodní a živnostenské komory Bohumil Bondy, bývalý předseda kuratoria muzea Václav Němec, císařský rada Josef Wohanka a další. Nejštědřejším mecenáš byl průmyslník a sběratel umění Vojtěch Lanna, který věnoval muzeu polovinu svých vzácných sbírek skla, od antiky až po současnost. Tato sbírka skla je jednou z největších na světě.

Prvním kustodem a ředitelem muzea byl historik umění dr. Karel Chytil[3] působil též v Komisi pro soupis památek Prahy[4]od jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách. Druhým ředitelem byl krátce historik umění a knižní kultury František Adolf Borovský. Po něm následovali František Xaver Jiřík, Karel Hetteš, Emanuel Poche, Jiří Šetlík, Antonín Langer, Dagmar Hejdová a Helena Koenigsmarková. K expertům - znalcům uměleckého řemesla a průmyslového designu patřily především ženy, například Jiřina Vydrová, Jarmila Blažková, Milena Zeminová, Alena Adlerová, Olga Herbenová, Dagmar Tučná, Jarmila Brožová, Libuše Urešová, Věra Vokáčová, Olga Drahotová, Milena Lamarová, Anna Fárová nebo Jana Kybalová, z mužů například Emanuel Poche, Zdeněk Kirschner, nebo Josef Kroutvor. Mezi knihovníky se během 2. světové války objevil Oldřich J. Blažíček, v posledním půlstoletí Evžen Lukeš, Jarmila Okrouhlíková nebo Kateřina Dostálová.

Členství v organizacích: MG, ICOM

Biedermeierská židle z roku 1820

Muzeum spravuje sbírky skla, porcelánu a keramiky, užité grafiky a fotografie, textilu, módy a designu, nábytku, hodin, dále sbírku drahých i obecných kovů, vzácných materiálů, šperků, hraček a množství písemné i obrazové dokumentace. V současné době má muzeum půl milionu sbírkových předmětů od antiky až po současnost.

Současné pobočky

Příběh vlákna - sál textilu a módy

Od roku 1995 UPM provozuje Galerii Josefa Sudka na Úvoze poblíž Pražského hradu, zaměřenou na fotografickou tvorbu. Od roku 1998 také spravuje zámek v Kamenici nad Lipou. Expozice kovaných železných prací a hraček zde byla otevřena v roce 2004, studijní depozitář nábytku 19. a 20. století v roce 2007.

• Galerie Josefa Sudka na Úvoze v Praze 1 na Malé Straně
• Zámek Kamenice nad Lipou se studijním depozitářem nábytku 20. století,stálou expozicí hraček a stálou expozicí kovářských a zámečnických prací
• Zámek Klášterec nad Ohří s expozicí uměleckého porcelánu

V muzeu probíhají dlouhodobé a krátkodobé výstavy. Mezi dlouhodobé patří expozice českého moderního autorského skla Plejády skla 1946-2019 nebo expozice Via Lucis, pro sakrální prostory v Čechách a na Moravě od autorů Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové.

Knihovna se studovnou

Mezi krátkodobé výstavy v roce 2022 patří například Josef Sudek/Otto Rothmayer. Návštěva u pana kouzelníka nebo Móda v modré. Tradice a současnost indiga v japonském a českém textilu.

Součástí Uměleckoprůmyslového musea v Praze je veřejná specializovaná knihovna na literaturu o výtvarném umění a příbuzných oborech (https://www.knihovna.upm.cz/). Knihovní fond má více než 190 000 svazků. Vedle monografií je ve fondu celá řada encyklopedií, slovníků, příruček a periodik. Nezanedbatelná je i sbírka výstavních a aukčních katalogů. Od roku 1950 jsou přírůstky monografií zpracovány do elektronické databáze přístupné nejen v knihovně, ale i prostřednictvím internetu (https://katalog.upm.cz/#!/ Archivováno 27. 8. 2018 na Wayback Machine) . Od roku 1995 jsou již v databázi uvedeny veškeré knihovní přírůstky. Knihovna je pouze prezenční. Poskytuje kopírovací služby, rešerše, službu "Ptejte se knihovny", zpřístupňuje řadu databází na CD-ROM i on-line. Knihovna UPM s dalšími uměleckými knihovnami vytváří virtuální uměleckou knihovnu a je součástí jednotné informační

Centrální depozitář na Velké Ohradě

brány se samostatným portálem ART (https://artlib.eu/#!/).

Nová budova centrálního depozitáře Uměleckoprůmyslového muzea byla otevřena 4. dubna 2016 na adrese Červeňanského 2843/19 v Praze-Stodůlkách, na Velké Ohradě.

Kvůli bílé barvě a kruhovému půdorysu získala tato budova přezdívku Polárkový dort nebo také Kanál.