Dagmar Hejdová

Dagmar Hejdová navštěvovala do roku 1939 Jiráskovo klasické státní gymnázium v Praze, absolvovala také jazykovou školu (obor němčina–angličtina) a současně navštěvovala Školu grafiky prof. Švába (1941). Poté studovala na Státní grafické škole (1941–1944) a v letech 1944–1946 navštěvovala Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. V letech 1945–1950 se stala posluchačkou FF UK, kde se věnovala dějinám umění a klasické archeologii. Jejími učiteli byli A. Matějček, J. Květ, J. Cibulka, J. Čadík a B. Svoboda. V roce 1950 se podílela pod vedením prof. B. Svobody na výzkumu keltského oppida v Nevězicích a téhož roku, již jako pracovnice Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, se zúčastnila přípravy velké výstavy Antické umění.

V Uměleckoprůmyslovém muzeu vedla Dagmar Hejdová postupně oddělení skla, keramiky a porcelánu. V roce 1970 se stala zástupkyní ředitele pro odborné věci a v roce 1972 byla pověřena vedením muzea. Ve složitém a obtížném období normalizace byla jeho ředitelkou 17 let. Při smutečním obřadu ve Strašnicích označila současná ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea PhDr. Helena Koenigsmarková období jejího ředitelování jako místo klidu a bezpečí. Pomohla mnohým pronásledovaným, někteří z nich byli i chartisté.

Podílela se na přípravě výstav a instalací poboček Uměleckoprůmyslového muzea např. v Klášterci nad Ohří. Archeologickým ústavem ČSAV byla pověřena vedením archeologického výzkumu sklářských hutí ve Sklenařicích a Rejdicích. Publikovala v časopisech, například v Památkách archeologických, Umění, Archeologických rozhledech, Archeologica Pragensis a podobně. Ve své odborné a vědecké činnosti se specializovala na problematiku středověkého skla, v němž dosáhla četných zahraničních úspěchů a uznání, jako například členství v Comité de l’Association Internationale pour l’Histoire du Verre. Získala ocenění Ministerstva kultury za záslužnou činnost pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Byla součástí vědeckých rad, nákupních komisí a poradních sborech řady kulturních organizací a Ministerstva kultury.