Bohumil Bondy

Pocházel z pražské, původně německé židovské rodiny, narodil se jako druhé ze čtyř dětí Lazara Gabriela Bondyho (* 1800) a jeho ženy Judith, rozené Reachové (* 1799)[6]. Veřejně a politicky se angažoval v českožidovském hnutí (proud uvnitř židovské komunity, který prosazoval identifikaci židů s českým národním hnutím). Roku 1859 převzal po otci Lazarovi Bondym železářský velkoobchod, který dále rozvinul. Rodina bydlela v dvojdomě čp. 1933/II a 1934/II Na Poříčí 36–38, který pro ni postavila firma František Heberle a syn v letech 1893–1894, železnými vraty a mřížemi domy vybavila Bondyho firma[7] . Firma a její sklady byly od roku 1869 budovány v novém komplexu staveb čp. 392/VII v Holešovicích – Bubnech, v přímé návaznosti na železniční nádraží.

Továrna vyráběla kované části strojů, hřídele, traverzy, háky na jeřáby, strojní díly, pohonné mechanismy, vagónové háky, telegrafní dráty, taženou tyčovinu, ploty, nýty a elektricky svařované řetězy. Podnik vyvážel i do zahraničí, zejména do Bosny. Bondy byl dlouholetým členem a v letech 1884–1888 i prezidentem pražské Obchodní a živnostenské komory, kde se podílel na posilování českého elementu, který nakonec v komoře převážil. Bohumilův vzdálený příbuzný Filip Bondy byl první pražský rabín, hlásící se k českému živlu.

Organizačně a finančně se podílel na vzniku Uměleckoprůmyslového musea v Praze, kterému také věnoval množství uměleckých předmětů ze své sbírky[8]. Sbíral převážně kovolitecké a jiné uměleckořemeslné výrobky, jádro sbírky zdědili jeho synové, ve sbírání pokračoval syn Léon.

Patřil k organizátorům Jubilejní zemské výstavy v Praze roku 1891 (roku 1887 navrhl konání výstavy a ustavil komisi pro stavbu stálé výstavní budovy v Praze).[3][9]

V 80. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. V zemských volbách v roce 1883 byl zvolen v městské kurii (volební obvod Praha-Staré Město) do Českého zemského sněmu.[10] Mandát obhájil za týž obvod v řádných zemských volbách v roce 1889, nyní za kurii obchodních a živnostenských komor (obvod Praha).[11] Patřil k Národní straně (staročeské).[12]

Zabýval se též bádáním o židovských dějinách. Napsal knihu K historii Židů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 906-1620.[3]

Zemřel v březnu 1907 v Praze[4] a byl zde pohřben v nové rodinné hrobce na Novém židovském hřbitově, jejíž architektonický návrh vytvořil architekt Josef Fanta. Firmu převzali jeho synové Otto a Leon. Roku 1918 ji sloučili s dalšími průmyslovými podniky do železářské akciové společnosti Ferra.[9]

Rodinná hrobka Bondyů na Novém židovském hřbitově v Praze, autor Josef Fanta.