Alena Adlerová

Alena Adlerová maturovala na reálném gymnáziu v Brně a v letech 1945–1949 studovala dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (prof. Albert Kutal, Václav Richter). Absolvovala obhajobou rigorózní práce Život a dílo moravského barokního umělce Josefa Winterhaldera st. V letech 1949–1953 byla odbornou pracovnicí Slezského muzea v Opavě, od roku 1953 Uměleckoprůmyslového muzea v Brně. Od roku 1959 pracovala jako vedoucí pobočky brněnského UPM v Praze, od roku 1961 do roku 1990 byla zaměstnána v UPM v Praze. Od poloviny 60. let byla vedoucí odboru užitého umění 20. století a členka vědecké rady UPM. Absolvovala studijní pobyty v Mnichově a Kodani.

Byla členkou redakční rady časopisu Umění a řemesla po celou dobu, kdy časopis vycházel. Jako členka nákupních komisí působila v UPM v Praze, UPM v Brně, GBR v Lounech, VČM v Pardubicích, SM v Liberci, MSB v Jablonci nad Nisou a sklářských muzeí v Novém Boru a Kamenickém Šenově.[1] Roku 1985 byla členkou mezinárodní komise soutěžní přehlídky Zweiter Coburgher Glaspreis v Německu.[2] Přispívala do časopisů Výtvarná práce, Umění a řemesla, Ateliér, Výtvarná kultura. Roku 2011 ocenila Akademie designu ČR její knihu České užité umění 1918–1938.[3]

Jejím prvním manželem byl literární historik a slavista doc. PhDr. Milan Kudělka, CSc. (1922–2005).[4] Podruhé se provdala roku 1959 za rozhlasového režiséra PhDr. Petra Adlera (1930–2019), se kterým se roku 1961 přestěhovala do Prahy.[5]

Zemřela ve věku 89 let v ústavu diakonie Českobratrské církve evangelické v Krabčicích na Litoměřicku.

Alena Adlerová patřila k nejvýznamnějším osobnostem teorie a výzkumu dějin českého užitého umění a designu. Pomáhala informovat o českém sklářském designu, připravila řadu objevných výstav a vybudovala kvalitní sbírkovou kolekci Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.[3] Roku 1982 objevila dílo Libenského a Brychtové Modrá konkrece, uskladněné a zapomenuté ve Výzkumném ústavu sklářském v Hradci Králové. Tento několikadílný reliéf, vytvořený pro Světovou výstavu v Montréalu roku 1967, je po opravě a opětovaném vystavení v Praze, Curychu a Gentu považován za nejcennější exponát československého skla, vytvořený po roce 1945.[6]

• Sylva Petrová, České sklo, 428 s., Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Praha 2018, ISBN 978-80-87989-50-0
• Lubomír Slavíček (ed.): Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1612–1613, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
• Sylva Petrová, České a slovenské sklo v exilu, Moravská galerie v Brně a nakladatelství KANT, Praha 2007, MG ISBN 978-80-7027-165-0, KANT ISBN 978-80-86970-49-3

• Informační systém abART: Alena Adlerová