Bohumil Říha

Bohumil Říha (27. února 1907 Vyšetice – 15. prosince 1987 Dobříš) byl český spisovatel. Psal pro děti a historické romány.

Bohumil Říha
Narození27. února 1907
Vyšetice
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. prosince 1987 (ve věku 80 let)
Dobříš
Československo Československo
Místo pohřbeníHřbitov v Poděbradech
Povoláníspisovatel, autor sci-fi, autor dětské literatury a učitel
Významná dílaHonzíkova cesta
O letadélku Káněti
Divoký koník Ryn
Doktor Meluzin
Ocenění
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Mládí a učitelské působení

Narodil se ve vesničce Vyšetice, dnes součásti obce Šebířov u Votic. Jeho otec byl vesnický kovář a tak celá rodina kvůli jeho práci často cestovala po různých velkostatcích. Obecnou školu absolvoval v Mladé Vožici. Dále se rodina usadila v Čáslavi, kde Bohumil absolvoval měšťanku a pak i tamní učitelský ústav. Studium zde zakončil roku 1925 a další tři roky na Čáslavsku vypomáhal jako pomocný učitel. Pak absolvoval vojenskou službu a po ní dostal umístěnku jako odborný učitel na měšťanskou školu v Habrech. Odtud se dostal na měšťanskou školu v Poděbradech a tam učil až do roku 1945.

Po roce 1945

Po roce 1945 levicově smýšlející Říha vstoupil do KSČ a stal se školním inspektorem, zprvu ve Vysokém Mýtě, pak v Poděbradech. Od roku 1949 byl spisovatelem na volné noze. V roce 1952 se stal tajemníkem Svazu spisovatelů. I díky tomu často cestoval, navštívil Sovětský svaz, Čínu, Mexiko a jiné země. V letech 1956–1967 působil jako ředitel Státního nakladatelství dětské knihy.[1]

Veřejná činnost

Roku 1967 šel do důchodu, angažoval se však veřejně dál. V roce 1971 se přihlásil k normalizačnímu Svazu českých spisovatelů a rok poté se stal členem jeho předsednictva a výboru. Aktivní byl v UNESCO (Organizaci OSN pro vzdělání, vědu a kulturu) i v organizaci Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu (International Board on Books for Young People – IBBY), díky této aktivitě obdržel Medaili Hanse Christiana Andersena. V roce 1977 patřil mezi přední signatáře Anticharty.[2]

V roce 1967 se stal zasloužilým umělcem, v roce 1975 byl jmenován národním umělcem. Byl nositelem Řádu práce (1977) a Řádu republiky (1982).[3] Za trilogii o vládě Jiřího z Poděbrad (Přede mnou poklekni, Čekání na krále, A zbyl jen meč) obdržel v roce 1980 státní cenu Klementa Gottwalda.[4]

Zemřel v Dobříši v 80 letech. Je pohřben v Poděbradech.[5]

Dílo

Za jeho nejkvalitnější tvorbu lze považovat historické romány z období českých dějin.[zdroj?] Některé jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. Byl a je považován za předního představitele socialistického realismu po roce 1945.[zdroj?]

Po roce 1989 byly jeho dětské knihy nakladatelsky cenzurovány po stránce ideologické (odstranění odkazů na reálně socialistické prostředí) i kulturní (tělesné tresty dětí, zacházení se zvířaty, kouření). Z jeho dětské encyklopedie byla odstraněna více než třetina hesel.[6]

Angažované vesnické romány
  • Země dokořán, 1950, tendenčně zkreslená[zdroj?] výpověď o osidlování pohraničí
  • Dvě jara, 1952, proměny vesnice ke kolektivizaci po roce 1948
  • Venkovan, 1955 – první díl, 1958 – druhý díl, o proměně lidí v novém společenském řádu

Pozdější díla
  • Doktor Meluzin, 1973 zfilmováno pod názvem Dým bramborové natě, o venkovském lékaři
  • Divný člověk
  • O rezavém rváči a huňatém pánovi, 1971

Historické romány
  • Trilogie o vládě Jiřího z Poděbrad:
    • Přede mnou poklekni, 1971
    • Čekání na krále, 1977
    • A zbyl jen meč, 1978

Pro děti

Pracoval také na několika publikacích, určených pro výuku, např. čítankách a učebnicích pro základní školy nebo dosud ceněné populárně naučné Dětské encyklopedii.

  • O lékaři Pingovi, 1941
  • O třech penízcích, 1941
  • Honzíkova cesta, 1954
  • O letadélku Káněti, 1957
  • Pět bohů táhne přes moře
  • Jak vodníci udobřili sumce
  • Dva kluci v palbě
  • Velká obrázková knížka pro malé děti, 1959, 1976 psáno s M. Lukešovou
  • Divoký koník Ryn 1966
  • Jak jel Vítek do Prahy
  • Dětská encyklopedie, ilustrace Vladimír Fuka; 1959, 1962, 1966, 1971
  • Střídá se kapitán
  • Adam a Otka, 1970
  • Nový Gulliver, vydáno 1973, sci-fi román
  • Indiánská romance, 1981
  • Vítek, 1982
  • Já ho vypátrám sám, 1987

Odkazy

Reference
  1. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Říha, Bohumil, s. 193.
  2. Jiří Peňás. Držet lyru a krok [online]. respekt.cz [cit. 2017-02-07]. Dostupné online.
  3. Malá československá encyklopedie. Svazek 5. Praha: Academia, 1987. 998 s. cnb000125650. S. 466.
  4. Vyznamenání k 1. máji. Rudé právo. 30. duben 1980, s. 2. Dostupné online. ISSN 0032-6569.
  5. Kovařík, Petr a Frajerová, Blanka. Klíč k českým hřbitovům. 1. vyd. v Mladé frontě. Praha: Mladá fronta, 2013. 343 s. ISBN 978-80-204-2984-1. S. 62.
  6. SEGI, Stefan. O Honzíkově cestě a liberální cenzuře – Regulace na poli literatury pro děti a mládež [online]. Česká televize [cit. 2018-07-05]. Dostupné online.

Literatura
  • Čeští spisovatelé 20. století: slovníková příručka. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. [Stať „Bohumil Říha" je na str. 536–540; autor Ladislav Soldán.]
  • HRZALOVÁ, Hana. Bohumil Říha. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1981. 174 s.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.