Pyšel

Jméno vesnice bylo odvozeno od osobního jména Pyšel (jehož základem bylo sloveso pyšeti - "funět") a znamenalo "Pyšelův majetek". Z nepřímých pádů (Pyšele, Pyšeli) se vyvinul tvar středního rodu Pyšelo, který je už v nejstarším písemném dokladu z roku 1349 a ve středověku se užíval střídavě s tvarem Pyšel, po Třicetileté válce nicméně převládl. Teprve v první třetině 20. došlo k návratu k mužskému Pyšel (v místním nářečí se nicméně i poté udrželo Pešelo).[3]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349, kdy je zmíněna Jitka z Pyšela, která se tří lánů v Pyšele ve prospěch svého bratra Náhrada z Pyšele a v roce 1354 prodala dvůr v Pyšelu. V roce 1373 pak Ondřej z Pyšele pronajal část majetků v Pyšelu Hartmanovi z Medlova. V roce 1385 pak Ondřej svou manželku Ofku předal část majetku v Pyšelu a připojil k Pyšelu Štěpánovice, které získal od znojemského měšťana. Jeho bratr Vlček roku 1420 pak se spojil s manželkou, která se po jeho smrti znovu vdala za Mikuláše Něpra z Vojslavic, který se pak stal dalším majitelem vsi. Mikuláš posléze v roce 1447 předal věno na Pozďatín a Vlčatín. Zhruba do 15. století nedaleko vesnice existovala vesnice Říčánky, ty roku 1390 vlastnil Ondřej z Pyšele, připomenuty byly jako pustá vesnice ještě v roce 1536.[4]

Ondřej z Pyšele se následně začal nazývat Ondřejem z Okarce, neboť Jindřich z Okarce, který neměl potomky se spolčil s Ondřejem z Pyšele a Pyšel a Okarec se tak spojily. Po smrti Ondřeje zdědil majetky Václav z Okarce, který zemřel bezdětný a tak se o majetek přihlásili pánové z Mírova a Říčanští pánové. V roce 1476 byl majitelem Okarce Zikmund Válecký z Mírova a Okarce, roku 1480 pak Okarec, Říčánky, Pyšel, Hartvíkovice a kapli ve Vícenicích vlastnili Zikmund z Mírova a Markvart z Mírova. V roce 1481 pak Okarec vlastnil opět už pouze Zikmund Válecký. V roce 1497 připojil k Okarci také Vlčatín, Pozďatín, Hroznatín a Bochovice. Zemřel kolem roku 1500 a jeho majetky zdědil jeho bratr Markvart, následně jeho majetky zdědil jeho syn Vilém Válecký z Mírova a posléze majetky zdědila Mandalena z Mírova s manželem Znatem z Lomnice. Ti roku 1556 s Burianem Osovským z Doubravice vyměnili Okarec, Pyšel, Říčánky a statky v Hartvíkovicích za Říčany u Rosic, ten záhy předal nově nabyté majetky a Pozďatín, Vlčatín, Bochovice, Hroznatín a část Popůvek Oldřichovi z Lomnice a tak se Okarec stal součástí náměšťského panství.[5]

V témže roce Oldřich z Lomnice zakoupil také od Vratislava z Pernštejna Sedlec, část Hartvíkovic, Třesov, Kozlany, Studenec, Koněšín, Smrk, Kojatín a hrady Kokštejn a Kozlov, v roce 1560 zakoupil ještě hrad Lamberk, tvrz v Březníku a Kuroslepech. Dalším majitelem náměšťského panství byl Jan z Žerotína, který přikoupil ještě Rosice, v roce 1570 přikoupil také Batouchovice a roku 1573 i Kralice, Lhotice, Kuroslepy, Březník, Jakubov a hrad Kraví Hora. Jan z Žerotína zemřel roku 1583, jeho synové zdědili panství, majetku se ujal Jan Diviš, ten zemřel roku 1616, ale již roku 1613 se majetku ujal druhý syn Karel starší z Žerotína, který roku 1615 přikoupil také Jinošov. V roce 1614 se oženil s Kateřinou z Valdštejna a získal tak vládu nad Třebíči. Karel však byl pronásledován a nakonec byl donucen odejít do exilu a jeho majetky odkoupil Albrecht z Valdštejna a ten jej předal Janovi Baptistovi z Verdenberka, po něm panství zdědil jeho syn Ferdinand, ten roku 1649 přikoupil k panství Jasenici. Po jeho smrti získal právo nakládat s panstvím jeho synovec Alexandr, následně pak majetky získal jeho syn Jan Filip z Verdenberka, jeho syn zemřel předčasně a tak po něm panství zdědil Václav Adrian z Enckevoirtu, po něm pak část panství zdědila Marie Františka Koloničová a další část pravnučky Kamily z Verdenberka. V roce 1743 pak panství zakoupila Františka z Kufštejna, manželé z Kufštejna však brzy zemřeli a roku 1752 zakoupil panství Bedřich Vilém z Haugvic a Biskupic, Haugvicové vlastnili panství až do roku 1945.[6]

V roce 1789 byla ve vsi založena škola, ta pak byla roku 1867 zvětšena. Větší budova však nestačila a tak se postupně zavedlo půldenní vyučování a následně se začaly vyškolovat obce, které si založily vlastní školu. V roce 1891 pak byla škola přestavěna na dvojtřídku.[4] Roku 1788 byl postaven kostel svaté Barbory.[4]

V roce 1896 byla založena hospodářská beseda, v roce 1898 hasiči, v roce 1911 Národní Jednota a Omladina a v roce 1924 Orel a sportovní klub.[7]

Do roku 1849 patřil Pyšel do náměšťského panství, od roku 1850 patřil do okresu Moravský Krumlov, pak od roku 1868 do okresu Třebíč a posléze do okresu Velká Bíteš a od roku 1960 do okresu Třebíč.[8] Již od roku 1848, kdy došlo ke vzniku samosprávných obcí, byla součástí Pyšela také vesnice Vaneč, a to až do roku roku 1900; znovu se připojila roku 1964 a součástí Pyšela je dosud.[7]

V letech 2006–2010 působila jako starostka Věra Machátová, od roku 2010 tuto funkci zastává Mgr. Martina Brestovská.

• Zbytek gotické tvrze ze 14. století,[21] která však v 15. století zanikla. Zachovala se kamenná věžovitá třípodlažní stavba, dříve pravděpodobně vyšší.[22] V roce 2019 došlo k rekonstrukci tvrze, která je v soukromém vlastnictví, obec Pyšel se podílela finančně na opravě.[23]
• Pozdně barokní kostel svaté Barbory[7][21]
• Fara z roku 1788[21]
• Poutní kaple Panny Marie Na stráži z roku 1901, do současné podoby přestavěna v roce 1935, pod kaplí je vybudována tzv. jeskyňka – menší kaplička, nacházející se jižně od obce[21]
• Tři smírčí kameny ze středověku v okolí obce[21]

• František Čech (1876–?), legionář
• Petr Široký (1903–1983), letecký akrobat a pilot

• 
  Kostel svaté Barbory