Vlčatín

Jméno vesnice bylo odvozeno od osobního jména Vlčata a jeho význam byl "Vlčatův majetek".[4]

Vlčatín se nachází v údolí řeky Oslavičky na Křižanovské vrchovině v jižní části Českomoravské vrchoviny. Na severozápadě obce stoupají kopce Telečkov (604 m) a Hradisko (589 m), na východě obce Vlčatínský vrch (590 m), na západě Babí hora (606 m). Přes obec vede železniční trať ze Studence do Křižanova.

Obec sousedí s Novým Telečkovem na severu, Oslavičkou na severovýchodě, s Rohy na východě, na jihovýchodě s Hodovem, na jihu s Rudíkovem, na jihozápadě s Hroznatínem, na západě s Batouchovicemi a na severozápadě s Bochovicemi.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1296, v tu dobu byl Vlčatín součástí okareckého panství. Roku 1417 patřila obec Vlčkovi z Okárce, roku 1447 byla převedena do majetku Mikuláši Neprovi z Vojslavic, který vlastnil již tvrz na Pozďatíně, v roce 1453 přikoupil i Hroznatín, s tím pak měl Vlčatín stejné majitele.[3]

V roce 1497 prodali Neprové z Vojslavic majetky Zikmundovi z Mírova, součástí prodeje byl Pozďatín, Vlčatín, Hroznatín a Bochovice. V roce 1538 pak vesnice zakoupil Smil Osovský z Doubravice a v roce 1555 pak vesnice získal Burian Osovský z Doubravice, který je prodal Oldřichovi z Lomnice a vesnice tak patřily pod náměšťské panství. V roce 1881 byl Jindřichem Haugwicem prodán Hroznatín, Batouchovice, Vlčatín a Bochovice Ludvíkovi a Jindřichovi Hellerovým a Adolfovi Lieblichovi.[5] V roce 1884 zemřel Ludvík Heller a jeho podíl zdědil jeho syn Ludvík, ten v roce 1893 přikoupil i polovinu statku od Adolfa Lieblicha a následně zdědil i podíl Jindřicha Hellera. Od roku 1893 se v obci vede kronika.[6]

Mezi lety 1885 a 1886 byla nedaleko obce postavena železniční dráha z Velkého Meziříčí do Studence. Roku 1886 také byl zakoupen zvon do místní kaple. Mezi lety 1902 a 1903 byla postavena silnice mezi rudíkovským nádražím a Batouchovicemi. V roce 1903 pak byla postavena nová kaplička. V roce 1928 byl založen sbor dobrovolných hasičů a v roce 1932 byla postavena silnice z Vlčatína do Hroznatína. Roku 1938 byla vesnice elektrifikována. Po skončení druhé světové války bylo v roce 1953 založeno ve vsi JZD a také byl do vesnice zaveden telefon. JZD však bylo v roce 1955 zrušeno a v roce 1956 bylo založeno JZD třetího typu. V roce 1969 pak byla silnice od rudíkovského nádraží vyasfaltována. JZD však bylo v roce 1971 sloučeno s JZD Mezilesí v Rudíkově (tam již bylo roku 1961 začleněno JZD v Hroznatíně). V letech 1971 až 1974 také byla vesnice kanalizována. Roku 1978 byl po vesnici rozveden vodovod.[6]

Po sametové revoluci se vesnice osamostatnila a v roce 1993 byla vybudována železniční zastávka. V roce 1998 byl telefon rozveden do všech domů ve vsi. Roku 2002 byla obec plynofikována a v roce 2007 byl ve vsi regulován potok.[6]

V roce 1790 byla obec tvořena celkem 21 domy a měla 135 obyvatel. Po roce 1850 se Vlčatín stal součástí Rudíkova a také okresu Velké Meziříčí, od roku 1887 je obec opět samostatná. Mezi lety 1885 a 1886 byla postavena železnice ze Studence do Křižanova. Od roku 1961 byl zrušen okres Velké Meziříčí a Vlčatín tak byl opět přidělen do okresu Třebíč.

Do roku 1849 patřil Vlčatín do náměšťského panství, od roku 1850 patřil do okresu Jihlava, pak od roku 1855 do okresu Velké Meziříčí a od roku 1960 do okresu Třebíč. Mezi lety 1850 a 1884 patřil Vlčatín pod Rudíkov a mezi lety 1980 a 1990 byla obec začleněna opět pod Rudíkov, následně se obec osamostatnila.[7]

• Kaple Nanebevzetí Panny Marie z roku 1910
• Pomník k úmrtí Jana Zahradníčka[20]

Severozápadně od obce je kopec zvaný Hradisko, prý na něm stával dřevěný hrad, zachovaly se už pouze valy zaniklé tvrze, která prý nesla název Kočičí hrádek. Byl vypálen a pobořen vojsky Jana Žižky z Trocnova.

• Vlčatín
• 
  Interiér kaple
• 
  Kříž u kaple
• 
  Zastávka u železniční trati
• 
  Obecní úřad
• 
  Autobusová zastávka
• 
  Hlavní ulice

Samospráva obce od roku 2017 vyvěšuje 5. července moravskou vlajku.[21]