Pohlavní dimorfismus

Samec a samice lva pustinného

U savců bývají samci zpravidla větší než samice, někdy až téměř o 50 % (např. rypouš sloní, mrož, vorvaň). Jednou z nepočetných výjimek je např. hyena skvrnitá. Samice savců poznáme podle uspořádání kopulačního ústrojí a více vyvinutých mléčných žláz (u některých kaloňů je však mají dobře vyvinuté a plně funkční i samci). Samci savců mívají zpravidla dobře viditelný penis a až na několik výijmek (kytovci, sirény, chobotnatci, hrabáč) také šourek. Zvláštností je již zmíněná hyena skvrnitá, u níž vypadá zevní pohlavní ústrojí samců i samic stejně, neboť klitoris samice je mimořádně velký, připomínající penis a u jeho báze se nachází jakýsi nepravý šourek. Samice ptakořitných a většiny druhů vačnatců mají na břiše vyvinutý vak.

Hlavní druhotné pohlavní znaky vyvinuté vždy výrazněji u savčích samců než samic:

• výraznější, často tmavě zbarvené ochlupení na hlavě a šíji: např. člověk, paviáni, lev, lachtan hřívnatý, bizon americký,
• kožní výrůstky a duplikatury nebo výrazně zbarvené kožní plochy na hlavě: např. mandril, kahau nosatý, rypouš sloní, čepcol hřebenitý nebo na jiných částech těla: dželada,

Mužská pánev	Ženská pelvis
Pohlavní rozdíly pánve muže (vlevo) a ženy (vpravo).

• rohy a paroží: vyskytují-li se u obou pohlaví, jsou u samců silnější: turovití, jelenovití, žirafovití, vidloroh, nosorožci aj. Někdy mohou být rohy samců i samic stejné velké, ale liší se tvarem (některé antilopy, kamzík horský). Výjimečně mohou rohy u obou pohlaví vypadat stejně (přímorožci),
• kly, zpravidla se vyskytují u obou pohlaví, ale u samců jsou silnější a delší: prasatovití, hroši, kabar pižmový, kančilové, mrož, narval, vorvaňovci aj.,
• rozdíly ve zbarvení, např. u některých antilop a turů, jejichž samci jsou mnohem tmavší než samice: (nyala nížinná, antilopa vraná, voduška abok, antilopa jelení, banteng), dále u paviána pláštíkového; celkově jsou však vzácné,
• výrazné rozdíly ve tvaru těla včetně vnitřních orgánů jsou u savců výjimečné, jednou z výjimek je africký kaloň kladivohlavý – jeho samci mají vedle nadměrné hlavy s rezonančními vaky také odlišnou stavbu hrtanu a průdušnice než samice.

Hlavní druhotné pohlavní znaky vyvinuté vždy výrazněji u savčích samic než samců:

• výrazně zduřelé mozloly v blízkosti řiti u říjných samic paviánů a některých dalších opic.

Velmi výrazně se pohlavní dimorfismus projevuje u mnoha druhů ptáků, zejména polygamních druhů. U většiny druhů ptáků je samec větší než samice, u dravců a většiny druhů sov však bývá větší samice. U monogamních druhů ptáků, jako jsou např. husy, jeřábi, tučňáci, sovy, většina pěvců, z hrabavých např. koroptev polní či jeřábek lesní, bývají rozdíly mezi zbarvením pohlaví méně výrazné než u příbuzných druhů polygamních.

Samec (dole) a samice kachny divoké. Samec má nezaměnitelné zelené zbarvení hlavy

Nejčastější jsou rozdíly ve zbarvení, přičemž tvar těla zůstává u obou pohlaví stejný. Typickými představiteli jsou někteří pěvci, např. slavík modráček, žluva hajní, křivka obecná, hýl obecný, kos černý, dále většina druhů kachen, mnozí papoušci či někteří dravci, např. (moták pochop či poštolka rudonohá.

Obecně platí, že ptačí samci mají pestřejší zbarvení než samice, z tohoto pravidla však existuje řada výjimek. Mezi nejznámější patří papoušek eklektus různobarvý, jehož samci jsou zelení s červenými křídly, zatímco samice višňově červené s modrými pruhy. Není proto divu že původně byla obě pohlaví popsána jako dva samostatné druhy papoušků. U některých druhů ptáků, žijících v polyandrii jsou samice větší, pestřeji zbarvené a dokonce se ozývají výraznějším hlasem než samci. Patří k nim zvláště lyskonozi, perepelové, kulík hnědý či slučice zlatá. Vedle rozdíů ve zbarvení a velikosti se u některých druhů ptáků objevují mezi pohlavími i rozdíly ve tvaru těla.

Samci mívají prodloužená ocaní či křídelní pera, chocholky, krční límce, ale také kožní výrůstky, zvláště na hlavě a krku (např. tetřívek obecný, krocan divoký a domácí, pižmovka velká, kondor andský a královský) Patří k nim pštros dvouprstý, většina druhů hrabavých, některé kachny (např. kachnice laločnatá, kajka královská, ostralka štíhlá, kachnička mandarinská a karolínská), některé druhy lelků či pěvci, např. rajky, vdovky či někteří snovači.

Naprostou výjimkou je rozdílný tvar zobáku u obou pohlaví, ten byl popsán pouze u novozélandského laločníka ostrozobého, který však již pravděpodobně vyhynul.

Pohlavní dimorfismus u krabů měnlivých; samec je nahoře, samice dole

U plazů bývají rozdíly mezi pohlavími méně výrazné; zejména u hadů, hatérií a krokodýlů lze pohlaví rozlišit často jen podle stavby rozmnožovacích orgánů. Naproti tomu u mnoha druhů ještěrů mají samci výraznější zbarvení než samice (např. ještěrka zelená, leguánec obojkový, mnozí chameleoni). U některých leguánů, chameleonů a agam mají samci rovněž výrazněji vyvinuté kožní lemy, hřebeny, vaky, přílby či rohy na hlavě, hrdle či hřbetě. Mezi nejznámější zástupce patří chameleon Jacksonův, bazilišci, někteří anolisové či agamy rodu Ceratophora ze Srí Lanky. U želv se pohlavní dimorfismus projevuje především prodlouženými drápy na předních končetinách samců želvy nádherné a jejích příbuzných z rodů Trachemys, Pseudemys, Chrysemys a Graptemys. Zatímco u ještěrů a krokodýlů bývají většinou samci větší než samice, u hadů a želv je tomu často naopak.

Z obojživelníků mají výrazný dimorfismus zejména čolci, jejichž samečci jsou v období páření pestře zbarvení a mají výrazné kožní lemy na hřbetě a ocasu. U žab a červorů je rozlišení pohlaví obvykle obtížné, samci však bývají většinou podstatně menší než samice. Výjimkou je např. hrabatka drsná, u níž je mnohem větší samec.

Pohlavní dimorfismus je vyvinut rovněž u mnoha druhů ryb, kde se projevuje zbarvením, tvarem hlavy, ploutví, zubů, různými výrůstky, ale i velikostí. Dobře známým příkladem je lipan podhorní, jehož samci mají zvětšenou a pestře zbarvenou hřbetní ploutev, nebo živorodka duhová, kde tutéž funkci plní ploutev ocasní. Příkladem kožních výrůstků jsou mečovky, jejichž samci mají na spodní straně ocasní ploutve mečovitý výběžek, nebo někteří krunýřovci, kde se u samců objevují trny na hlavě. Rozdílné zbarvení mají v době tření např. střevle potoční, hranáč šedý nebo z akvarijních ryb mnozí čichavci a rájovci. Samci živorodek i některých dalších druhů ryb s vnitřním oplozením mají dobře viditelný pářící orgán gonopodium, naproti tomu samice např. hořavky duhové, mají vyvinuto dlouhé kladélko. Zvláštností je jihoamerická tetra Weitzmannova, u níž mají samci a samičky zcela rozdílný počet, tvar a typ zubů. U čtyř čeledí hlubinných ryb: Ceratiidae, Neoceratiidae, Linophrynidae a Caulophrynidae se drobní samci přisávají na tělo mnohem větší samice, srůstají s ní a postupně degenerují jen na jakýsi přívěsek, jehož úkolem je pouze produkce spermií.

Pohlavní dimorfismus byl pravděpodobně významným rysem také u druhohorních dinosaurů, ačkoliv je velmi obtížné je na základě fosilií bezpečně doložit.[1]

Větší samec a menší samice roháče obecného

Mnoho různých typů dimorfismu najdeme u bezobratlých, zejména členovců. Škála je zde nesmírně široká, od pouhých rozdílů ve zbarvení u mnoha druhů vážek či motýlů až po zcela odlišný tvar, velikost i vnitřní stavbu těla, např. u řásnokřídlých, některých červců či motýli vakonošů. Samice členovců bývají často větší než samci, u masožravých druhů, jako jsou kudlanky, sklípkani a další pavouci, je častým jevem kanibalismus, kdy samec při pokusu o kopulaci může padnout za oběť mnohem větší samici. Naproti tomu u mnoha druhů brouků, k např. roháčů, nosorožíků či některých krabů (např. krabovec kamčatský) jsou výrazně větší samci. U krabů je často viditelný pohlavní dimorfismus na plastronu (spodní části schránky); u samce je na něm vyobrazen trojúhelník, u samice vodorovné pruhy.

Samice mnoha druhů bezobratlých poznáme podle vyvinutého kladélka, platí to např. o lumcích, ale také mnoha druzích rovnokřídlých, včetně kobylek a cvrčků. U mnoha druhů dvoukřídlých, včetně komárů a ovádů se pohlaví odlišují stavbou ústního ústrojí a tím i způsobem přijímání potravy. Extrémními příklady pohlavního dimorfismu jsou např. termiti, řásnokřídlí, motýli vakonoši nebo někteří červci, jejichž samičky se zbytnělým zadečkem a zakrnělými smyslovými orgány, křídly a někdy i končetinami, na první pohled příliš hmyz nepřipomínají. Jsou přizpůsobeny ke kladení co největšího počtu vajec.

Pár druhu Cryptopsaras couesii. Degenerovaný samec přirůstá zespodu k samici

Extrémní případy pohlavního dimorfismu jsou ty, kdy partneři srůstají a jeden z nich degeneruje pouze v přívěsek toho druhého, příkladem může být hlubinná ryba Cryptopsaras couesii z řádu ďasů či měchovec srostlice trvalá (Syngamus trachea) z kmene hlístic.

Největším extrémem jsou kostižerky (rod Osedax) nebo mořský bezobratlý živočich rypohlavec. U obou měří samci jen několik mm a žijí uvnitř těla samice větší o několik řádů.

• Defoe, Gideon. Jak se zvířata milují. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 2007. 133 s.
• Komárek, Julius. Milování v přírodě. 3. vyd. Praha : SZN, 1969. 236 s.
• Obenberger, Jan. Entomologie I. 1. vyd. Praha : Přírodovědecké nakladatelství, 1952. 672 s. (strany 704–711)
• Suchantke, Andreas. Proměny v říši hmyzu. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 2003. 118 s.
• Veselovský, Zdeněk. Chováme se jako zvířata?.1. vyd. Praha : Panorama, 1992. 244 s.

• Renschovo pravidlo

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pohlavní dimorfismus na Wikimedia Commons
• BioLib.cz – pohlavní dimorfismus