Agamovití

Agamovití (Agamidae) jsou početná čeleď středně velkých ještěrů. Rozšíření byli již v období druhohor, koncem křídové periody.[1] Některé objevy zástupců této čeledi pak pocházejí až z přelomu rané a pozdní křídy (stáří kolem 100 milionů let).[2]

Agamovití
agama osadní (Agama agama)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaplazi (Reptilia)
Řádšupinatí (Squamata)
Podřádještěři (Sauria)
Čeleďagamovití (Agamidae)
Fitzinger, 1826
Podčeledi
  • agamy (Agaminae)
  • trnorepové (Leiolepidinae)
Sesterská skupina
chameleonovití (Chamaeleonidae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charakteristika

Dorůstají délky 10 až 120 cm a vyskytují se v tropech a subtropech Afriky, Asie, Austrálie i jihovýchodní Evropy. Největší zastoupení mají v Asii, kde také dosáhly největší rozmanitosti typů. Většinou se jedná o čilé, výrazně denní ještěry s velkou kulatou hlavou a dobře vyvinutými končetinami. V tlamce najdeme zuby akrodontního typu, pouze u některých druhů se v přední části tlamky objevují i pleurodontní zuby. Většina agam se vyznačuje dlouhým, nelámavým ocasem, některé z nich, např. trnorepové rodů Uromastyx a Xenagama mají ocasy krátké, tlusté a ozbrojené silnými ostny. Mnohé agamy mají nápadně pestré zbarvení, u většiny druhů na těle najdeme různé laloky, límce, růžky, ostny nebo hřebeny. Agamy jsou aktivní převážně ve dne, dobře běhají, šplhají nebo hrabou. Živí se hlavně hmyzem, některé žerou drobné obratlovce nebo jsou částečně býložravé, např. trnorepové nebo agama motýlí. Největší druhy – např. agama kočinčinská a agama molucká – dosahují délky až 1 m.[3]

Ekologie

Mnoho druhů agam se nápadně podobá americkým leguánům, což je výsledkem konvergentní evoluce. Agamy obsadily širokou škálu biotopů od pouští (např. moloch ostnitý, trnorepové, agamky rodu Phrynocephalus) přes stepi a polopouště (např. agama osadní, límcová, vousatá) až po tropické deštné lesy, např. agamy rodů Calotes, Acantosaura, Fonocephalus). Některé druhy, např. agama kavkazská nebo himálajská, stoupají až do výšky 4000 m n. m., jiné, např. agama motýlí, se přizpůsobily životu v norách, existují i obojživelné druhy, např. příslušníci rodu Hydrosaurus. Mnohé druhy agam dokážou dočasně běžet po zadních končetinách, což je adaptace získaná postupnou evolucí.[4]

Celkem je známo asi 370 druhů ve 34 rodech.[3] Žijí v různých biotopech: v pralesích, v pouštích i ve vysokohorském prostředí. Většinou snášejí vejce, ale některé druhy, např. z rodu Cophotis, jsou vejcoživorodé.

Mají-li české jméno, pak rodové jméno je nejčastěji agama; dalšími rody jsou trnorep (Uromastyx sp.), trnoještěr (Acanthosaura sp.), lepoještěr (Calotes sp.), moloch (Moloch sp.) nebo dráček (Draco sp.).

Systematika
  • Acanthocercus
  • Acanthosaura
  • Agama
  • Amphibolurus
  • Aphaniotis
  • Brachysaura
  • Bronchocela
  • Bufoniceps
  • Caimanops
  • Calotes
    • zástupce: Calotes versicolor – Lepoještěr pestrý
  • Ceratophora
  • Chelosania
  • Chlamydosaurus
  • Cophotis
    • zástupce: Cophotis ceylanica – agama živorodá
  • Coryphophylax
  • Cryptagama
  • Ctenophorus
  • Dendragama
  • Diporiphora
  • Draco
  • Gonocephalus
    • zástupce: Gonocephalus grandis – drakoun velký
  • Harpesaurus
    • zástupce: Harpesaurus beckari – rohoještěr Beckarův
  • Hydrosaurus
    • zástupce: Hydrousaurus amboinensis – agama molucká
  • Hypsicalotes
  • Hypsilurus
  • Japalura
    • zástupce: Japalura splendida – agama bojovná
  • Laudakia
    • zástupce: Laudakia stelio – agama hardúm
  • Leiolepis
    • zástupce: Leiolepis belliana – agama motýlí
  • Lophocalotes
  • Lophognathus
  • Lyriocephalus
  • Mictopholis
  • Moloch
  • Oreodeira
  • Oriocalotes
  • Otocryptis
  • Phoxophrys
  • Phrynocephalus
  • Physignathus
  • Pogona
  • Pseudocalotes
  • Pseudotrapelus
  • Psammophilus
  • Ptyctolaemus
  • Rankinia
  • Salea
  • Sitana
    • zástupce: Sitana ponticeriana – agamka laločnatá
  • Trapelus
  • Tympanocryptis
  • Uromastyx
    • zástupce: Uromastyx acantinurus – trnorep skalní
  • Xenagama
    • zástupce: Xenagama taylori – trnorep Taylorův

Odkazy

Reference
  1. V. R. Alifanov (2020). A new lizard (Agamidae, Iguania) from the Late Paleocene of southern Mongolia. Paleontological Journal, 54(4): 89-92. doi: 10.31857/S0031031X20040030
  2. Philipp Wagner, Edward L. Stanley, Juan D. Daza & Aaron M. Bauer (2021). A new agamid lizard in mid-Cretaceous amber from northern Myanmar. Cretaceous Research. 104813 (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2021.104813
  3. Profil taxonu, agamovití [online]. Biolib.cz [cit. 2012-06-05]. Dostupné online.
  4. Christofer J. Clemente & Nicholas C. Wu (2018). Body and tail-assisted pitch control facilitates bipedal locomotion in Australian agamid lizards. Journal of the Royal Society Interface 15(146): 20180276. doi: 10.1098/rsif.2018.0276

Literatura
  • GAISLER, Jiří. Zoologie obratlovců. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. 536 s.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.