Anolis

Anolis (nebo také Anoles) je plaz z rodu leguánovitých ještěrů, který byl objeven v roce 1802. Anolisové taxonomicky patří mezi leguány. Zatím je známo kolem 400 druhů a poddruhů.[1]

Anolis
Fotografie zvířete
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
KmenStrunatci
TřídaPlazi
ŘádŠupinatí
Čeleďleguánovití (Iguanidae)
RodAnolis
Daudin 1802
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kladou jedno, případně dvě vejce v rámci jedné snůšky. Mláďata se vylíhnou zhruba po dvou měsících.[2]

Mohou se dožít poměrně vysokého věku. V optimálních podmínkách se velké druhy mohou dožít více než 10 let, malé druhy 7 let.

Popis

Typickým znakem anolisů jsou přísavné lamely na prstech, které jim umožňují pohyb po hladkém povrchu nebo skle. Také mají částečnou schopnost barvoměny. Zelení anolisové se např. mohou zbarvit do hněda nebo do téměř černé barvy. Některé druhy mají výrazný hrdelní vak.

Ohrožení

Kromě predátorů (jako jsou např. ptáci nebo hadi) ohrožuje anolisy postupné ničení jejich přirozeného prostředí člověkem - vypalování a kácení lesů, pohromu napáchají i volně pobíhající hospodářská zvířata - např. kozy nebo prasata.

Dorozumívání

Anolisové ovládají široké spektrum optických signálů – pohyby hlavy i celého těla. Můžeme pozorovat i vyplazování jazyka, pohyby ocasem nebo nafukování.

Komunikační projevy se dají pozorovat zejména při setkání dvou navzájem se neznajících jedinců, při námluvách nebo obraně teritoria. Anolisové se nejčastěji dorozumívají napínáním hrdélka v různých intervalech a jeho opětovným stažením. Zároveň s hrdélkem ke komunikaci používají pohyby hlavou (kývání).[3]

Rozšíření

Je rozšířený hlavně na severu Jižní Ameriky a ve Střední Americe. Také obývá ostrovy a státy v Karibském moři a část USA.

Prostředí

Většinou žijí na stromech nebo v jejich okolí v tropických deštných pralesích. Některé druhy jsou natolik přizpůsobivé, že se dají potkat ve městech nebo lidských obydlích (např. Anolis sagrei).

Potrava

Anolisové přijímají hmyz, velké druhy nepohrdnou obojživelníky, plazy nebo drobnými savci. Sní i menší druhy anolisů.

Odkazy

Reference
  1. HOLÁŇOVÁ, Veronika. Anolisové. [s.l.]: [s.n.], 2012. 70 s. S. 5.
  2. HOLÁŇOVÁ, Veronika. Anolisové. [s.l.]: [s.n.], 2012. 70 s. S. 38, 39, 40.
  3. HOLÁŇOVÁ, Veronika. Anolisové. [s.l.]: [s.n.], 2012. 70 s. S. 20, 21.

Související články

Literatura

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.