Julius Komárek

Pamětní deska v Obroku

Vystudoval gymnázium v Klatovech a odmaturoval zde roku 1911. Pokračoval ve studiích přírodních věd na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také promoval. V roce 1919 habilitoval a od roku 1932 byl řádným profesorem zoologie a přednostou II. zoologického ústavu Karlovy univerzity. Mimo to byl docentem na Vysoké škole zemědělské[2]. Podnikl četné studijní cesty do zahraničí a zúčastnil se několika mezinárodních kongresů. Když byl 31. října 1921 zřízen v Praze Výzkumný ústav lesnický, byl jeho vedením pověřen prof. Komárek a vedl jej až do roku 1945. Důvodem pro založení ústavu byla kalamita přemnožení bekyně mnišky. Ze své funkce jako první v střední Evropě nařídil letecké práškování proti mnišce a sosnokazu (1926, 1932).

Své zkušenosti a znalosti podal v 200 svých odborných publikací a časopisech, které se týkaly lesnictví, lékařství, myslivosti, ochrany přírody a rybářství. Byl jedním z iniciátorů zřízení národních parků v Tatrách a na Šumavě. Později se stal členem korespondentem ČSAV.

Byl také myslivec a jedna z honiteb u Obroku a Tuhaně poblíž Dubé na Českolipsku nese dodnes jeho jméno.[3]

• Morfologie und Fysiologie der Hoftscheiben (1915)
• Česká hydrologie, 1. díl (1918)
• O temnostních Tricladách z krasů balkánských (1919)
• Zoologická věda v ČSR za posledních 10 let (1929)
• Mníšková kalamita v letech 1917-1927 (1931)
• Tatranská zvířena (1931)
• Jak určím stáří srnce (1931), drobná práce
• Lovy v Karpatech
• Prázdniny v pralesích
• Neznámá tvář Prahy (1941)
• Myslivost v českých zemích (1945)
• Milování v přírodě (1946), páření zvířat
• Česká zvířena (1948)