Neolitická revoluce

Oblast úrodného půlměsíce

Tento proces pravděpodobně proběhl poté, co skončila poslední doba ledová. Přibližně před 15 tisíci lety začala růst hladina moří a rozšiřuje se usedlý způsob života (natufijská a mushabianská kultura). Je zaveden řád a hierarchie.[3] K přechodu k zemědělství došlo někdy mezi 10. a 8. tisíciletím př. n. l. (holocén, předkeramický neolit) v oblastech Předního východu, na území tzv. úrodného půlměsíce, a je to považováno za jednu z nejdůležitějších událostí v celých dějinách lidstva. Tou dobou se zemědělství začalo vyskytovat také na ostrovech, jako je Kypr.[4]

Pojem „neolitická revoluce“ byl (jako analogie ke staršímu pojmu průmyslová revoluce)[5] rozšířen archeologem australského původu Verem Gordonem Childem a jím poprvé užit roku 1936 (pojem jako takový se vyskytoval již dříve).[6] Ten považoval klimatickou změnu za hlavní příčinu. Avšak pojem „revoluce“ není nejpřesnějším označením vzhledem k faktu, že celý proces neolitizace trval několik tisíciletí a nejednalo se tedy o změnu rychlou. Ve 20. století byl tedy vliv zemědělství zveličován,[7] nezpůsobil totiž větší nárůst populace[8] a podle genetických[9] a jiných[10] studií došlo k nárůstu populace dříve, s čímž by mohlo souviset i vymírání v pleistocénu (včetně vymizení ostatních druhů člověka) a behaviorální modernita. Základem neolitické revoluce je totiž eliminace konkurence (predátorů, plevele). Známky kultivace rostlin jsou i 23 tisíc let[11] či více staré.[12] Mouka se mele nejméně 30 tisíc let[13] a chléb se peče nejméně 14 tisíc let.[14] K přechodu k zemědělství tedy docházelo postupně už od doby před klimatickou změnou. Zemědělství se tedy mohlo rozšířit do světa (včetně Ameriky) z jednoho zdroje. Pozvolnost změny také naznačuje, že se nejednalo o zájem elit, ale potřebu chudých lidí.[15] Revoluci podmiňovaly nové starověké technologie jako metalurgie.

Primitivní nástroj na mletí obilí

V 10. nebo v 9. tisíciletí př. n. l. došlo v oblasti tzv. úrodného půlměsíce (tj. v oblasti dnešní Palestiny, Sýrie, Turecka, Íránu a Iráku) ke změnám ve způsobu získávání obživy a přechodu z nomádského způsobu života. Vhodné podnebí bylo i jinde.[16] Doložena je výsadba fíkovníků (9300 př. n. l).[17] Po určitou dobu trvalo období sběru zrn divokých trav. Lidé postupně začali sami účelově pěstovat obilí (lipnicovité). Hlavně pšenici jednozrnku (cca 10000 př. n. l) a dvouzrnku (8800 př. n. l v Tell Aswad) a také ječmen. Také začali chovat dobytek (ovce, kozy, hovězí dobytek). Nejstaršími sídlišti, kde byla archeologicky zaznamenána přítomnost obilnin, jsou Mureybit v severní Sýrii (odhadované stáří nálezu 8050–7542 př. n. l.), Ali Koš v Íránu (7500–6750 př. n. l) a Jericho na Palestinských územích (7000 př. n. l.). Vedle obilnin také pěstovali hrách, čočku, proso (Čína),[18] len, mák, boby, výjimečně i oves a žito. Podobná centra se o něco později vytvořila i ve Střední Americe a na Dálném východě (oblast Žluté řeky).

Zemědělství je také doprovázeno intenzivním využitím dřeva (trám, topůrko, kolo, loď) při kácení lesů.[19] Zvýší se také sedimentace.[20]

Domestikovaný skot byl využíván k produkci mléka

Zároveň se začátkem pěstování obilnin, došlo i k domestikaci divokých zvířat. Zpočátku si lidé pravděpodobně vytvářeli tzv. živé konzervy. Tj. drželi v zajetí mláďata ulovených zvířat a vykrmovali je k pozdější spotřebě. Archeologicky nejsme schopni u kosterního nálezu postihnout, jestli se jednalo o „živou konzervu“ či již plně domestikované zvíře. Až později došlo k výraznému zmenšení velikosti chovaných zvířat. Nejstarší nálezy kostí ovce ze sídliště pocházejí ze Zarev Chemi/Shandaru (9 000 př. n. l.). Nálezy koz se objevují později – kolem 7 500 – 6 750 př. n. l. Kosti hovězího dobytka byly nalezeny v Jerichu (7 000 – 6 750 př. n. l.), Agrisse (6 500 př. n. l.) a Knossu (6 100 př. n. l.). Domestikovaný vlk – pes se objevil na sídlištích mimo úrodný půlměsíc, a to ve Star Carr (Anglie) a v Seckenberg Moor (Německo, cca 7 500 př. n. l.). Nelze vyloučit, že sloužil (i) jako potrava. Evolučně se ale oddělil již před více než 30 tisíci lety.[21] Kůň se objevuje na Ukrajině kolem r. 4 000 př. n. l., snad v souvislosti s lokálními nomádskými společnostmi. Na evropském severu je uvažováno o domestikaci soba již na konci paleolitu.

Intolerance laktózy byla tak selekcí geneticky potlačena.[22]

Lidé poprvé převzali kontrolu nad způsobem získávání potravin, tj. přestali být závislí na tazích lovné zvěře a dokázali regulovat množství potravy, které bylo třeba k uživení komunity, což ve svém výsledku vedlo k růstu populace a potřebě intenzifikace komunikace. Ačkoli se mluví o zlepšení podmínek, člověk měl více práce, nemocí od chovaných zvířat a méně stravy (více zkažené zuby, menší postava).[25][26] Až po několika tisících letech se životní úroveň vrátila na úroveň před revolucí.[27]

Objevuje se dělba práce mezi pohlavími.[28] Produkce přebytku potravy umožnila také specializaci povolání; nebylo již nutné, aby se na výrobě potravin podílela celá komunita, a to umožnilo vydělení vrstvy řemeslníků. Důvodem nemusela být nadprodukce, ale kultivace skladovatelných a danitelných obilovin.[29] Vznikla tak později i standardizace, umožňující vznik písma, čísel, zákonů, peněz a stezek.

Od kočovného způsobu života se přechází k vytváření trvalému osídlení relativně menších, vhodně zvolených území (Sedentarizace – usazení se lidstva v trvalých sídlech, v podstatě domestikace člověka sebou samým).

Dlouhodobé osídlení jednoho místa také umožnilo akumulaci majetku a vedlo k rozvoji obchodu s přebytky. Materiální rozdíly mezi lidmi jsou doloženy před více než 6000 lety.[30] Vývoj vyvrcholil na předním Východě vznikem opevněných osad (později latinské castrum a castellum), z nichž se některé rozrostly do původně teokratických[31] měst (např. Jericho okolo 9 000 př. n. l., Kal'at Džarmo, Khirotikia na Kypru nebo Çatal Hüyük v Anatolii) a vznikají pak vyspělé civilizace (centralizace moci, rovnost nahradila hierarchie). Bylo zavedeno náboženství a otrokářství[32] (sloužení bohům, na dluh).[33] Rozvíjejí se v okolí velkých řek (Mezopotámie, Nil, Indus, Žlutá řeka).

Rovnostářská společnost lovců a sběračů neznala ani pojem otcovství,[34] ale po neolitické revoluci se může vytvářet patriarchát. Monogamie patrně souvisí ze zemědělstvím,[35] protože v lovecko-sběračských společnostech i u primátů převažuje polygamie.[36]

Objevuje se válčení a organizované násilí mezi lidmi,[37] které nebylo doloženo pro předchozí paleolit (např. z jeskynních maleb, kosterních pozůstatků či jiných artefaktů).[38][39] Nicméně násilí již existovalo.[40] Muži geneticky téměř vymřeli.[41][42] Lidská oběť umožňovala zastrašit ostatní a vytvořit hierarchickou společnost.[43][44] Zastrašování obecně doprovázelo nejen taktiku boje, ale sloužilo k vytváření bázně a ovládání obyvatel.[45][46] Disciplína tak umožnila vytvořit větší společnost.

• Megalitická kultura
• Zelená revoluce