Zoonóza

Zoonózy se dají rozdělit několika způsoby, první variantou je rozdělení podle druhů zvířat, která jsou původním rezervoárem infekce, ale vzhledem k tomu, že mnoho druhů zvířat přenáší několik infekcí, není toto rozdělení ideální (například netopýři, opice,[3] hlodavci). Stejně tak je na tom i rozdělení podle orgánových systémů, které infekce zasáhne, a jejích příznaků (zápal plic je příznakem mnoha infekcí, a to i těch, které nejsou zoonózami). Následně se dají rozdělit i podle typu přenosu infekce, zda jsou přenášené vzduchem, přímým kontaktem s patogenem, jídlem atd. Žádné z těchto rozdělení avšak není ideální a nedá se použít pro všechny typy infekcí, vždy se najdou infekce, které se vymykají úplně, či patří do více skupin zároveň. Jednou z dalších variant, a zdá se, že i nejlepší, je rozdělení podle evoluční historie infekce.[4]

Ohnisko nákazy je místo, které je zdrojem nákazy, a z něhož dochází k přenosu infekce.

Rezervoár je prostředí (živé i neživé), ve kterém etiologická agens (původce dané nemoci) přežívá, případně se množí. Při přenosu původce nemoci z rezervoáru na člověka může figurovat i přenašeč (vektor). Příkladem může být žlutá zimnice. Původce žluté zimnice je virus z rodu Flavivirus, rezervoárem tohoto viru jsou opice, v nich virus přežívá a množí se, ale samotné onemocnění u nich nepropukne. Na opicích sají komáři rodu Aedes, kteří následně mohou infikovat člověka, u kterého již onemocnění (žlutá zimnice) propukne. Pokud chceme přerušit koloběh nákazy, můžeme to udělat několika způsoby:

• prevence – očkování hostitelů vyskytujících se v přírodním ohnisku
• izolací – izolace infikovaných hostitelů od hostitelů zdravých
• léčbou – léčbou hostitelů
• likvidací případných přenašečů
• usmrcením (zabíjením krav během epidemie BSE, či ptáků u ptačí chřipky)[6]

Koncept Jedno zdraví (One Health) je celosvětová strategie, která má za cíl rozšířit interdisciplinární spolupráci ve všech aspektech zdravotní péče pro lidi, zvířata a životní prostředí. O tom vypovídá i heslo tohoto konceptu: „Jeden svět – jedno zdraví – jedno lékařství“. Teorie, na jejímž základě vznikl tento koncept, praví, že zdraví lidské populace je přímo úměrné zdraví zvířat a prostředí, ve kterém lidé žijí. Vzhledem k množství druhů zvířat vystupujících v roli rezervoárů pro různé infekce, ať už jde o infekce již přenosné na lidi, nebo ne, je do určité míry zbytečné bojovat s těmito infekcemi u lidí, když zdroj nákazy zůstává.

V pravěku soužití s domácími zvířaty umožnilo adaptaci člověka na zoonózy.[10] Přesto například viry člověk sdílí s domácími zvířaty několikanásobně více než s divokými.[11]

Zaznamenaných epidemií je značné množství a díky možnosti cestování a propojení celého světa se šíření nemocí značně usnadňuje. V historii se objevilo již několik epidemií způsobených onemocněními, které se dříve řadily mezi zoonózy, ale následně se u nich vyvinula schopnost přenosu nejenom ze zvířete na člověka, ale i přímo z člověka na člověka. Níže jsou uvedeny příklady těch nejsmrtelnějších.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu zoonóza na Wikimedia Commons