Indus
Indus (tibetsky སེང་གེ་ཁ་འབབ, wylie Seng-ge kha-'abb, Sênggê Zangbo (Lví řeka), čínsky v českém přepisu Jin-tu-che, pinyin Yìndù Hé, znaky 印度河, urdsky دریائے سندھ [Daryā-e Sindhu], paňdžábsky ਸਿੰਧ ਦਰਿਆ [Siñdhū] nebo سندھ [Sindhu], paštunsky اباسين [Ābāsinn], sindhsky سنڌوندي [Sindhū], v sanskrtu सिन्धूनदी [Sindhūnadī], hindsky सिन्धु नदी [Sindhu nadī], persky سند [Sind], řecky Ινδός [Indos]) je nejvýznamnější řeka v Pákistánu. Protéká Tibetskou autonomní oblastí v ČLR, Ladakem v indickém státě Džammú a Kašmír přes pákistánskou část Kašmíru Gilgit-Baltistán a provincie Chajbar Paštúnchwá, Paňdžáb a Sindh. Řeka dala jméno dnešní Indii (přes řecké Sinthos a latinské Sindus). Před rozdělením Britské Indie na Pákistán a Indii v roce 1947 byla po Ganze druhou nejvýznamnější řekou této britské kolonie – z hlediska geografického, kulturního i obchodního. Je 3 180 km dlouhá.[2] Povodí má rozlohu 980 000 km².
Indus | |
---|---|
Horní tok řeky v pohoří Karákóram | |
Základní informace | |
Délka toku | 3180 km |
Plocha povodí | 980000 km² |
Průměrný průtok | 3850 m³/s |
Světadíl | Asie |
Pramen | |
Kailás 31°9′18″ s. š., 81°14′13″ v. d. 5600 m n. m. | |
Ústí | |
Arabské moře 23°59′25″ s. š., 67°24′33″ v. d. 0 m n. m. | |
Protéká | |
Čína (Tibet), Indie (Džammú a Kašmír), Pákistán (Gilgit-Baltistán, Chajbar Paštúnchwá, Paňdžáb, Sindh) | |
Úmoří, povodí | |
Indický oceán, Arabské moře, Povodí Indu (Pákistán 52,48%, Indie 33,51%, ČLR 6,69%, Afghánistán 6,33%, Aksai Čin 0,84%, území pod indickou kontrolou nárokované ČLR 0,14%, Nepál <0,01%)[1] | |
mapa říční sítě řeky s vyznačenými státními hranicemi | |
Geodata | |
OpenStreetMap | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Průběh toku
Indus pramení v Transhimálaji nedaleko od posvátné hory Kailás (asi 12 km severozápadním směrem) v nadmořské výšce 5 600 m. Tibeťané této řece říkají Sênggê Zangbo. Pod názvem Sindhu je znám až na indicko-pákistánském území, nicméně v západní literatuře je právě Sênggê Zangbo ztotožňována s Indem. Krátce po soutoku s Garem řeka vstupuje do Kašmíru, resp. Ladaku, protéká severozápadním směrem dnem hluboké tektonické doliny a vytváří zde mnohé skalní soutěsky a kaňony. Nejdivočejší z nich je 20 km dlouhý kaňon Rondu v Baltistánu. Pod ústím Gilgitu se řeka obrací na jihozápad a západně od Nanga Parbatu odděluje západní Himálaj od pohoří Karákóram a Hindúkuš. Na středním toku protéká pahorkatinou a přijímá velký přítok Kábul, který se Indu téměř vyrovná vodnatostí. Níže řeka protéká Kalabagskou soutěskou mezi výběžky Sulejmanových hor a Solného hřbetu. Poté vtéká do Indoganžské nížiny. Teče jižním směrem po dně široké doliny téměř po celé délce Pákistánu planinami Paňdžábu a Sindhu, kde se jeho tok zpomaluje a rozlévá na řadu ramen a průtoků. Pod posledním velkým přítokem řekou Paňdžáb šířka koryta vzrůstá ze 400 až 500 m na 1 až 2 km. V době záplav dosahuje 5 až 7 km a u města Deraismailchán 20 až 22 km. Koryto je obklopeno hrázemi, které chrání okolní území před povodněmi. Na dolním toku řeka protíná západní okraj pouště Thár. Pod Hajdarábádem začíná zhruba 8 000 km² rozlehlá nesplavná říční delta, ve které se řeka dělí na 11 základních ramen. Ústí jihovýchodně od Karáčí do Arabského moře.
Vodní stav
V horách jsou zdrojem vody především tající sníh a ledovce, zatímco ve zbývající části povodí jsou to monzunové deště. Vysoký vodní stav je po celé jaro a léto od března do září. Hladina stoupá o 10 až 15 m na horním toku a o 5 až 7 m na dolním toku. Průměrný průtok u Hajdarábádu činí 3 850 m³/s. V nejvodnatějších letech byly zaznamenány průtoky až 30 000 m³/s. V suchých obdobích někdy na dolním toku zcela vysychá. Každoročně řeka přinese 450 Mt nánosů. Indus je jedna z mála řek, na které vzniká přílivová vlna (slapová, ne tzv. tsunami).
Využití
V povodí Indu je zavlažováno 110 000 km² převážně v Paňdžábu a v deltě. Bylo vybudováno 14 nevelkých přehrad, z nichž Sukkurská přehrada u města Sukkur s pomocí podpůrných systémů zavlažuje přibližně 17 000 km². Celková délka zavlažovacích kanálů je 65 000 km. Za běžného stavu vody je řeka splavná od ústí ke městu Deraismailchán. Menší lodě s malým ponorem plují výše až do města Attok u ústí řeky Kábul.
Historie osídlení
V údolí řeky vznikla ve starověku významná lidská civilizace s jedněmi z nejstarších sídlišť. Tato civilizace je vedle mezopotámské, egyptské a čínské jedna ze čtyř starověkých civilizací. Významná města v údolí, jako například Harappa a Mohendžodaro, patřila k největším sídlištím starověku období kolem roku 3 000 let př. n. l..
Reference
- Mezinárodní povodí řek v Asii, Indus
- Údaje o celkové délce toku se rozcházejí v rozmezí 2 900 až 3 200 km.
Související články
Externí odkazy
- Slovníkové heslo Indus ve Wikislovníku
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Indus na Wikimedia Commons