Čočka jedlá

Tři typy čočky

Čočka pochází z Přední Asie a součástí lidské potravy je již od neolitu. Po sojových bobech a konopí má čočka třetí nejvyšší obsah bílkovin ze všech rostlin – 26 %. Díky tomu tvoří v mnoha částech světa velmi důležitou složku stravy. Je tomu tak zejména v Indii, jejíž obyvatelstvo tvoří z velké části vegetariáni. Jednotlivé druhy čočky se od sebe liší jak velikostí semen, tak jejich barvou, jež může být žlutá, oranžová, hnědočervená, zelená či černá.

V roce 2016 činila světová produkce čočky 6,3 milionu tun, na tomto množství se podílela Kanada 51 procenty a Indie 17 procenty.[1]

Celých 95 % kanadské produkce bylo vypěstováno v provincii Saskatchewan.[2] V roce 2016 bylo podle Kanadské statistické služby vypěstováno v Kanadě 3,2 milionu tun čočky na ploše 2 300 000 ha.[3]

Produkce čočky 2016

Stát	v tunách
Kanada	3 233 800
Indie	1 055 536
Turecko	365 000
USA	255 061
Nepál	253 041
svět	6 315 858
zdroj: FAOSTAT[1]

Semena čočky se vaří poměrně krátce, zejména menší druhy, u nichž je odstraněna slupka. Připravuje se z nich levná a výživná polévka. Často slouží jako příloha ke kuřecímu či vepřovému masu. Mnohdy se též kombinuje s rýží, která se vaří zhruba stejnou dobu. Pokrmu z čočky a rýže se na Blízkém východě říká mujaddara či mejadra. V Indii je velmi oblíbeným pokrmem khichdi, jenž vzniká, když se obě složky vaří společně v jedné nádobě. Mnohem méně obvyklé je míchat čočku se sýrem.

V Indii, jež má bohatou vegetariánskou tradici, se k vařené čočce často přidává zelenina a výsledná směs se pak dochucuje rozličným kořením. Vzniká tak celá řada pokrmů, jako například sambar rasam či dal, jež se pak obvykle podávají s rýží a roti.

Mezi nářeční názvy pro čočku patří čučka na jižní Moravě, čečka v Pošumaví, čečůvka na Hanácku a čočovice na Slovácku.[4]

Čočky v optice jsou pojmenovány po semenech čočky jedlé, jež mají podobný tvar.[5]

Tento zajímavý vztah, jehož vtipně využil například Jan Werich ve filmu Císařův pekař, lze sledovat nejen v češtině, ale i v mnoha dalších jazycích: