Muzeum v přírodě Vysočina

Vodní kovací hamr a mlýnice ve Svobodných Hamrech, obnovovaný v 70. letech 20. století, patří mezi první zachráněné památky technického stavitelství

Vznik muzea v přírodě je spojen s osobou Luďka Štěpána (1932–2017), dobrovolného konzervátora kulturních památek v okrese Chrudim v 50. až 60. letech 20. století. Zabýval se lidovým stavitelstvím a historií technických staveb, včetně dopravních cest.[7] Na koncepci muzea v přírodě spolupracoval také s Valašským muzeem v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, konzultanty například Jaroslav Štika (1931 – 2010), etnograf a v letech 1972 až 1999 ředitel muzea a Jiří Langer, muzejní pracovník, etnolog a čestný člen České národopisné společnosti.

Záchranu lidových a technických staveb podporoval odbor kultury bývalého Okresního národního výboru v Chrudimi a Okresní muzeum v Chrudimi. Obnovu památek a později expozici lidového stavitelství a technických staveb na Veselém Kopci v letech 1972–1981 budoval aktiv dobrovolníků, měla prezentovat soubor staveb v oblasti vymezené spojnicí měst Chrudim – Vysoké Mýto – Litomyšl – Polička – Svratka – Chotěboř – Chrudim.

Mezi první zachráněné technické stavby patřila Králova pila a vodní mlýn na řece Chrudimce ve Všeradově, v části Milesimov. Vodní mlýn a pila s unikátní technologií a strojním zařízením byl památkově chráněn od roku 1958, koncem 60. let 20. století, přičiněním Luďka Štěpána s aktivem dalších památkářů, znovu sestaveno umělecké složení mlýna, postavena dvě vodní kola na spodní vodu a po úspěšné dokumentaci a konzervátorské práci zpřístupněn v letech 1969–1983 veřejnosti (v současnosti soukromý objekt v lokalitě s místním jménem Králova Pila, veřejnosti nepřístupný).[13]

V roce 1969 navrhl a v letech 1971–1972 realizoval Luděk Štěpán s dobrovolníky opravu zemědělské roubené usedlosti z počátku 17. století v sídelní lokalitě Veselý Kopec, tehdy tzv. Pilnovo stavení čp. 4 v soukromém vlastnictví. Po dohodě s původními majiteli bylo částečně zpřístupněno veřejnosti v roce 1972, světnice tkalce a stodola se stala první expozicí lidového stavitelství a také jedinou původní kulturní památkou postavenou na Veselém Kopci.[14] Záměrem bylo postupně přemístit do lokality další lidové a technické stavby a vybudovat muzeum v přírodě, původně nazvané Soubor lidových staveb a řemesel Vysočina.

Venkovský zámek ve Svobodných Hamrech, v letech 1982 až 1996 sídlo profesionalizovaného muzea

Mezi první přenesené stavby do expozice na Veselý Kopec patří suška lnu (pazderna) z konce 18. století s historickým otopným zařízením a původním vybavením z Pasek u Všeradova,[15] suška ovoce z počátku 19. století, drobná stavba k dosoušení sesbíraného ovoce ze Stříteže u Skutče[16] a polygonální – čtrnáctiboká stodola z konce 17. století, významná technická památka a jediná svého druhu v Evropě, ze Sádku u Poličky,[17] v roce 1985 v expozici 25 objektů.[8]

Několik obnovených staveb v obci Vysočina (mimo expozici Veselý Kopec) také v částech Dřevíkov (roubené stavby, židovský hřbitov) a Možděnice (bývalá kovárna, škola a kopie dřevěné zvoničky, v lokalitě původně předpokládaný projekt expozice tradičních řemeslných dílen nebyl realizován).

Ve Svobodných Hamrech (od 22. září 1995 vesnická památková zóna) v letech 1976 až 1980 rekonstruována stavba se zařízením na vodní pohon, vodní kovací hamr a mlýnice s dochovanou technologií, pozůstatek železářské hutě a vodního mlýna  (památkově chráněn od roku 1993).[18] V 70. letech 20. století postupně opravován také od roku 1958 památkově chráněný venkovský zámek s renesanční dispozicí (původně tvrz),[19] v letech 1982 až 1996 sídlem správy muzea (v rámci restitucí v 90. letech 20. století vrácen do soukromého vlastnictví).

V roce 1981 muzeum v přírodě převzato do správy bývalým Krajským střediskem státní památkové péče a ochrany přírody, později Státní památkový ústav v Pardubicích.

Dnem 1. ledna 1982 muzeum profesionalizované pod názvem Soubor lidových staveb Vysočina se sídlem ve Svobodných Hamrech, vedoucím v letech 1982–1993 Luděk Štěpán a v letech 1994–1996 Ing. Petr Kolek.

Označení muzea na budově sídla v Hlinsku, v letech 1997 až 2018 pod názvem Soubor lidových staveb Vysočina

V roce 1997 sídlo správy muzea přemístěno do Hlinska, do zrekonstruované budovy u vstupu do památkové rezervace lidové architektury s názvem Betlém, ve funkci vedoucí a kastelánky PhDr. Ilona Vojancová, patřila mezi dobrovolný aktiv památkářů již jako studentka gymnázia, po profesionalizaci muzea zastávala v letech 1982–1996 funkci etnografky Souboru lidových staveb Vysočina.

Sbírková činnost muzea od 70. let 20. století, nejdříve sestávající především z darovaných předmětů, od roku 1981 cíleně prováděná, sbírkové předměty též restauruje, konzervuje a představuje v průběhu obměn ve stálých expozicích nebo pořádaných výstav (až 1500 sbírkových předmětů ročně). Muzeum také publikuje získané poznatky z oblasti lidové kultury, představuje kulturní památky z území jeho působnosti, pořádá tematické výstavy, odborné semináře i konference.

V roce 1989 se muzeum podílelo na záchraně architektonicky významných venkovských domů v části urbanistického celku Betlém v centru města Hlinsko, v roce 1990 prohlášeno 16 tradičních staveb za nemovité kulturní památky a v roce 1995 na území města vyhlášena památková rezervace Betlém (v ní celkem 23 domů roubených, poloroubených i částečně zděných s klasicistními prvky, některé do současné doby obydlené, celkem 13 objektů ve vlastnictví muzea, mimo památkovou rezervaci objekt sídla správy).

Po vzniku Národního památkového ústavu v roce 2003 muzeum formálně jeho součástí, v rámci „Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu” se od roku 2004 stalo „Regionálním pracovištěm pro tradiční lidovou kulturu Pardubického kraje”, s výzkumnou a metodickou činností a odborným pracovištěm hmotné i nehmotné lidové kultury na Českomoravské vrchovině, zejména pro oblast Železných hor.

V rámci Národního památkového ústavu náleželo od roku 2013 do 10. prosince 2018 pod Územní správu památkové péče na Sychrově, pečující také o kulturní památky v Pardubickém kraji. Muzeum je členem Asociace muzeí a galerií České republiky a Českého svazu muzeí v přírodě.[8]

Rozhodnutím ministra kultury ze dne 11. prosince 2018 začleněno ve formě organizační složky s názvem Muzeum v přírodě Vysočina do Národního muzea v přírodě, příspěvkové organizace Ministerstva kultury České republiky,[1] zřizovací listinou orientováno na národopisnou oblast Horácko a navazující geografické regiony, Chrudimsko a Litomyšlsko. Ředitelkou Muzea v přírodě Vysočina se stala PhDr. Ilona Vojancová.[2]

Dnem 1. července 2020 došlo k organizačním změnám, dosavadní ředitelka PhDr. Ilona Vojancová byla na vlastní žádost (rodinné důvody) uvolněna z funkce ředitelky a převedena na funkci vědecké pracovnice muzea. Ke stejnému datu byla jmenována její dřívější zástupkyně PhDr. Magda Křivanová, absolventka Filosofické fakulty (obor historie) Univerzity Palackého v Olomouci, do funkce ředitelky Muzea v přírodě Vysočina.[20]

Vodní mlýn do expozice Veselý Kopec přenesen z Oldřetic u Skutče

Do přírodního areálu na Veselém Kopci byly přemístěny významné stavby lidové architektury z období od poloviny 18. století do poloviny 19. století především z okolí Hlinska, Poličky a Litomyšle. Kolem jediného dochovaného tzv. Pilnova stavení (čp. 4) s haltýřem, dokládající lidové stavitelství v oblasti Železných hor,[14] byla postupně vystavěna vesnice z přenesených objektů různého původního využití.

V expozici například:

• vodní obilní mlýn s českým složením a s unikátní varnou povidel a stupníkem na vodní pohon,[21] zpřístupněný v roce 1978, bývalý Burešův mlýn přenesený z Oldřetic u Skutče[22] na místo původního mlýna shodného typu z konce 16. století, který v roce 1909 vyhořel,[23]
• chalupa drobných zemědělců s hospodářským příslušenstvím z Lezníku u Poličky, s expozicí bydlení a způsobu hospodaření ve druhé polovině 19. století,[24]
• poloroubená chalupa z počátku 19. století a s nápisem na záklopu „Tento Domek gest vyzdviženeg s pomocy Pana Boha nákladem Wencl Gregora leta páně 1821“, pocházející z Herálce,[25]
• špýchar k uskladnění obilí a nářadí ze Stanu, části Vítanova, přenesený v roce 1976,[26]
• roubený ovčín přenesený v roce 1978 z Hradiště u Nasavrk,[27]
• čtyřboká stodola z Krouny, v roce 1974 přemístěná do skanzenu,[28]
• lidová dřevěná kaplička z přelomu 19. a 20. století ze Rváčova (část obce Vysočina),[29]
• jedinečné technické památky na vodní pohon, kromě vodního mlýnu i pila, tzv. jednuška z roku 1854, přenesená z Dolní Sloupnice, do roku 1934 poháněná vodním kolem a poté Kaplanovou turbínou, až do roku 1950 pila v činnosti,[8]
• 

  Statek z Mokré Lhoty, rekonstrukce v expozici Veselý Kopec zachovává stavební stav po roce 1866
  velká zemědělská usedlost ze druhé poloviny 19. století, pocházející z malé vesnice Mokrá Lhota (část obce Nové Hrady v okrese Ústí nad Orlicí), rozsáhlou stavbu tvoří zděný dům se zdobeným štítem ve vrcholu s okénkem ve tvaru lunety a datováním 1866, opatřený barevným nátěrem, hospodářská stavení a uzavřený dvůr. Zděný statek v Mokré Lhotě vybudován na místě původně dřevěné usedlosti ještě se stodolou, v průběhu 20. století byla odstraněna a na usedlosti prováděny stavební úpravy. V roce 1995 započaty přípravné práce na záchranu stavby, po zpracování dokumentace 60% objektu postupně přemístěno do expozice na Veselém Kopci, doplněno kopií objektu, v roce 2001 dokončeny stavební práce a v roce 2002 terénní úpravy.[8] Od 9. prosince 2003 je objekt památkově chráněn.[30]

Některé drobné lidové stavby jako jsou stoupy poháněné vodou (strojní zařízení k drcení nebo roztloukání materiálu), například na kroupy nebo v podobě stupníku na tříslo z počátku 19. století z Klešic u Heřmanova Městce, drtil smrkovou kůru k získání třísla pro zpracování kůží,[31] olejna z konce 18. století, původně v lokalitě s místním jménem Damašek v Pusté Rybné, v provozu až do roku 1936,[32] nebo varna povidel jsou středoevropské unikáty.[11]

Expozice Veselý Kopec v rámci Muzea v přírodě Vysočina dokumentuje každodenní život na venkově ve druhé polovině 18. a v první polovině 19. století a dokládá řemeslnou zručnost a um obyvatel přizpůsobujících svůj život přírodním podmínkám a možnostem daným příslušnou dobou. Většina exponátů je soustředěna v přírodním areálu na Veselém Kopci, expozice je přístupná veřejnosti sezónně a v průběhu tematických akcí pořádaných v areálu muzea.

Památková rezervace Betlém, vlevo nejstarší dochovaný domek čp. 159 z roku 1765, vpravo kopie domu z Hlinska na místě zbořené stavby čp. 165 (vlastnictví Města Hlinsko)

Památková rezervace Betlém tvoří samostatný ucelený soubor lidové architektury vesnického typu, sestávající z původních roubených staveb řemeslníků, později i továrních dělníků,[33] vybudovaných na pravém břehu řeky Chrudimky v centru města Hlinsko.[34] V areálu památkové rezervace jsou pravidelně pořádány programy zaměřené na lidové obyčeje, tradiční svátky, folklórní veselice, také s prezentací původních řemesel i ukázkami lidové stravy.

Expozice je veřejnosti otevřená celoročně, v původním stavení čp. 180 z počátku 19. století, ve kterém byla provozována pekařská živnost,[35] je v současnosti prodejna lidových výrobků, pokladna muzea a k dispozici odborný průvodce. V areálu se nachází turistické informační centrum města Hlinsko.[36]

Historie lidových staveb v urbanistickém celku s místním jménem (oikonymum) Betlém je spojená s rozvojem řemesel v průběhu 18. století. Na původně obecních pastvinách byly vybudovány venkovské chalupy drobnými řemeslníky. Úzké uličky oddělovaly jednotlivá stavení, nejprve rodin hrnčířů a domácích tkalců, později malé domky obývali další řemeslníci, například cukrář, krejčí, pekař, sedlář, švec, truhlář a další. Obydlí mělo zpravidla jednu obytnou světnici, síň a komoru, některé také přístavek, například chlívek pro drobné zvířectvo apod.

Sídlo správy muzea u vstupu do areálu památkové rezervace Betlém v Hlinsku, Příčná 350

V průběhu 19. století, s rozvojem továren v Hlinsku, se do lokality stěhovali také tovární dělníci. Na přelomu 19. a 20. století docházelo ke stavebním úpravám obydlí a přezdívání původně dřevěných částí staveb, ve 20. století se pro další úpravy staveb používaly dobové materiály, např. tér neboli dehet na střechy aj. S rozvojem výstavby sídlištního charakteru v Hlinsku ve 2. polovině 20. století začala postupná devastace staveb. Zbývajícím stavbám dokumentujících lidovou architekturu od poloviny 18. do poloviny 20. století hrozil reálně zánik. V roce 1987 bylo pracovníky památkové péče rozhodnuto o záchraně centrální části původní lokality.[8]

Pracoviště Souboru lidových staveb Vysočina, tehdy součást Státního památkového ústavu v Pardubicích, v roce 1989 zajistilo potřebné práce a v roce 1990 bylo celkem 16 objektů prohlášeno za nemovitou kulturní památku. V následujících letech činnost pracovníků muzea směřovala k vyhlášení významné části urbanistického celku za památkovou rezervaci lidové architektury.

Památková rezervace byla vyhlášena Nařízením vlády ČR č. 127/1995 Sb. ze dne 24. května 1995, o prohlášení území ucelených částí vybraných měst a obcí s dochovanými soubory lidové architektury za památkové rezervace.[37] Přibližně lze území vymezit, od sídla správy Souboru lidových staveb Vysočina (Příčná čp. 350), spojnicí mezi domy Příčná čp. 361 – Veleslavínova čp. 345 – Čelakovského čp. 182 (kulturní památka, konzervátorské dílny muzea)[38] – Budovcovo nábřeží čp. 59 a podél pravého břehu řeky Chrudimky k ústí potoka Drachtinka a jeho levým břehem až na úroveň opět domu Příčná čp. 361. 

V sídelní lokalitě objekt technického stavitelství s dochovanou technologií na vodní pohon u řeky Chrudimky, u vodního náhonu původně železářský hamr, doklad ručního zpracování nářadí pro zemědělce a řemeslníky, v objektu kovárna využívaná až do roku 1952.[18] Pozůstatek většího celku tradiční železářské výroby v krajině Železných hor, později v místě dříve železářské pece stavba vodního mlýna (kolem roku 1750).

Rekonstrukce objektu s hamerskou dílnou a mlýnicí v letech 1976–1980, včetně technologického zařízení, hamerské kladivo, měch, brus, kovadlina, váha a drobné nářadí přenesené z bývalého vodního hamru (snad z roku 1827) v obci Věžovatá Pláně (okres Český Krumlov), krupník-holendr z bývalého mlýna Mezný[39] v Kovářově u Seče (obec Bojanov) a složení jahelky z mlýnu Bětník[40] z Popovce (obec Řepníky).[8]

Několik dalších památkově chráněných lidových staveb ve vesnické památkové zóně není ve správě muzea, také původně tvrz (v roce 1457 s názvem Odranec), přebudovaná na venkovský zámek v pseudobarokní úpravě (viz část Historie, původní sídlo Souboru lidových staveb Vysočina).[19]

Malý objekt původní sýpky na obilí a kopie obytné části zemědělské usedlosti z Hlinecka u vstupu do expozice Veselý Kopec (výchozí místo a pokladna), veřejnou cestou vedena zelená turistická trasa Klubu českých turistů

Muzeum v přírodě Vysočina se nachází v severozápadní části Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, která ve svém výběžku od Hlinska k Trhové Kamenici překrývá část Sečské vrchoviny v pohoří Železných hor.[41] Expozice leží ve dvou samostatných lokalitách, památková rezervace Betlém v centru města Hlinsko v Kameničské vrchovině na pravém břehu Chrudimky, muzeum v přírodě Veselý Kopec a vesnická památková zóna Svobodné Hamry v obci Vysočina[42] ve Stružinecké pahorkatině na levém břehu řeky Chrudimky.

Expozice vesnice Veselý Kopec výhodně využívá východní až jihovýchodní svahy vyvýšeniny se zeměpisným jménem (oronymum) Na Veselém Kopci (578,5 m n. m.), se zachovalými částmi krajiny nad soutokem Dlouhého potoka s řekou Chrudimkou. Koryto řeky tvoří rozhraní mezi Stružineckou pahorkatinou na levém břehu a Kameničskou vrchovinou na pravém břehu.[43]

Technické památky na vodní pohon jsou soustředěny v hlubokém údolí u Dlouhého potoka a další exponáty lidového stavitelství v poměrně prudkém svahu nad ním a také v táhlém východním svahu nad řekou Chrudimkou.[42]

Do expozice Veselý Kopec[44] jsou směrovány dvě turistické trasy Klubu českých turistů. Zeleně značená v úseku Hlinsko – Veselý Kopec – Trhová Kamenice a žlutá z Chlumu k rybníku Januš (též Jánuš) a na Veselý Kopec (rozcestník Pod Veselým Kopcem, zaústění do zeleně značené trasy).

Místa s expozicemi „muzea pod širým nebem” (v angličtině open-air museum) propojuje turistická trasa zeleně značená. Lokality (expozice) v obci Vysočina a v centru města Hlinsko uvedeny na turistické mapě Železné hory (mapový list č. 45 v měřítku 1:50 000) z edice Klubu českých turistů.[41]