Kovárna

Pevné kovárny existovaly jak ve vesnicích, tak u hradišť a hradů. Za vlády Přemysla Otakara II. se začala udělovat různá městská privilegia. Mezi tato práva patřilo i zvláštní právo mílové, které zakazovalo na jednu tehdejší míli (asi 7,5 kilometrů) zřídit bez souhlasu městské rady novou kovárnu. Toto právo mělo zajistit stabilní ceny kovářských výrobků a odstranit konkurenci již usazeným kovářům.

V současnosti je kovářská výroba orientovaná spíše směrem uměleckého řemesla - výroba uměleckých předmětů, ale i výroba ozdobných mříží, plotů, zábradlí, bran a branek, dále nářadí, pajsrů, majzlíků. Před rozšířením průmyslové železářské výroby to byly všechny výrobky ze železa - zbraně, zemědělské i jiné nástroje, nářadí aj. Řemeslo je nazýváno kovářství, řemeslníci kováři.

Kovadlina, kovářská výheň, kladiva, kleště, kovářský nůž a drobné nářadí, svěráky, kovový materiál – surovina, nádrž na vodu k ochlazení rozpáleného materiálu. Zpravidla to byla lehká dřevěná stavba, kde byla vyhloubená díra pro výheň, v níž se topilo dřevěným uhlím a do níž se foukal (dmýchal) vzduch měchy ze dřeva a kůže.

Podkovářství je kovářství specializované na výměny a výrobu podkov pro koně.