Dřevíkov

Dřevíkov v zimní krajině z vyvýšeniny Na Veselém Kopci (579 m n. m.), na obzoru Zuberský vrch (651 m n. m.)

Dřevíkov leží ve vrcholové části bezejmenné vyvýšeniny s nadmořskou výškou 571,5 m, přibližně 2,5 km na jihovýchod od městyse Trhová Kamenice a 6 km západně od města Hlinsko.[5] Zástavba vesnice stojí při pozemní komunikaci III/3433, spojující silnici II/343 (úsek Trhová Kamenice – Hlinsko) a I/37 (úsek Trhová Kamenice – Údavy).

Vesnice s památkami lidového stavitelství (dřevěná zvonička, roubené chalupy, bývalá židovská ulička a hřbitov), v místě obchod a hostinec (Bouchalka), sídlo Zemědělské a. s. Vysočina, nástupce bývalého místního JZD.

Geograficky je lokalita součástí členité Stružinecké pahorkatiny, geomorfologického okrsku Sečské vrchoviny v jihovýchodní části pohoří Železných hor.[4] Nejvyšší bod leží na vyvýšenině Na Veselém Kopci (579 m n. m.), nejníže je situovaná hladina řeky Chrudimky v nadmořské výšce asi 534 m na rozhraní s katastrálním územím Svobodné Hamry.

Od Veselého Kopce vedena přes náves turistická trasa Klubu českých turistů zeleně značená, pokračuje k sídelní lokalitě Svobodné Hamry, v trase vlastivědná stezka Krajem Chrudimky (informační stanoviště č. 10 s názvem Dřevíkovská náves). Na návsi pomník obětem válek, I. světové války 1914–1918 a II. světové války 1939–1945, také rodný dům s pamětní deskou Františka Hrnčíře (1860 – 1928), učitele a spisovatele.

V roce 1976 postavena na návsi kopie starobylé venkovské zvoničky, do zvoničky zavěšen původní 300 let starý zvon.[11] Malá dřevěná stavba se zvoničkou (čtvercový půdorys se stanovou střechou, nad ní zvonička se stříškou, krytinou šindel)[11] slouží také jako přístřešek čekárny autobusové zastávky (obdoba malé stavby v České Rybné).[12]

Pamětní deska věnovaná učiteli a spisovateli Františku Hrnčířovi, rodákovi z Dřevíkova

Původní osada vznikla při obchodní cestě na Moravu. První zmínka o ní pochází z roku 1542, kdy náležela do majetku pánů ze Slavíkova. Severně od návsi stával panský (poplužní) dvůr s pivovarem, s čímž patrně souvisí i samotné jméno obce, který se vykládá jako odvozenina názvu Dřevíkův dvůr[13]. V 18. století připadl statek pod panství Svobodné Hamry[14]. Koncem 18. století se v osadě uvádí celkem osm usedlostí, byly vykoupeny roboty a pozemky rozděleny mezi poddané.[14] Chalupy obklopovaly náves, v roce 1701 na ní byla postavena jednoduchá dřevěná zvonička (v 19. století zvon ze zvoničky umístěn na lípu).[11] Další zástavba pokračovala podél cesty a jižním směrem v lokalitě označované Na obci.

V roce 1847 zachvátil obec velký požár, po něm následovala výstavba zděných domků namísto roubených chalup[14]. V roce 1862 zničil další požár třetinu roubených chalup v severozápadní části obce. Na zděných stavbách lze nalézt znaky původních domů ze třetí čtvrtiny 19. století.[9]

Pod lipami na návsi v roce 1830 dřevěný kříž, nákladem obce postaven nový, dne 22. srpna 1869 vysvěcený. Malá sakrální stavba, tzv. Boží muka na žulovém soklu, s datováním 1869 v horní stavební části, do ní upevněna základna kovového kříže, v dolní části se soškou Panny Marie, nad ní kartuše s nápisem „Já jsem vzkříšení i život“ a dekorativně upravený kříž s tělem Krista.[11]

Malá sakrální stavba (Boží muka) také v jižní části zástavby (u obecního úřadu), na podstavci reliéf klečící světice a nad ní uveden rok 1868, do podstavce zabudován kovový kříž s tělem Krista, pod ním kartuše s nápisem „Já jsem život“. Postavit ji nechal Jan Nevole (1812 – 1903), český architekt s vlasteneckým cítěním, po roce 1863 statkář a majitel venkovského zámečku v nedalekých Svobodných Hamrech.[11]

Zhruba v období 18. a 19. století v obci i židovská komunita, v roce 1701 příchod prvních rodin, na okraji lesa, asi 440 m od návsi, založen židovský hřbitov po roce 1740[11] (jiný zdroj uvádí v roce 1740,[14] v památkovém katalogu Národního památkového ústavu uváděn lesní hřbitov před rokem 1740[15]). V roce 1793 v obci 11 židovských rodin, synagoga a špitál (později v budově škola), zástavba budována od návsi východním směrem, z té doby pochází podle majitelů staveb její označení jako židovská ulička.

Se židovskými obyvateli v obci spojena v 19. století výroba drasla (potaš) z dřevěného popela v tzv. draslovně, vinopalnictví a zhotovování vlasových sítěk (tzv. necování) z vlasů vykupovaných od žen, například model nazvaný Butterfly byl vyroben i pro anglickou královnu.[14]

Vrchol štítu roubené chalupy čp. 26 s nápisem na záklopovém prkně, jméno Františka Štětiny a datování 1786

Rozšířené obchodování s vlasy žen v chudých poměrech kraje se stalo tématem v roce 1884 vzniklého spisovatelského triptychu nazvaného Z vlasařských pamětí (doporučen Janem Nerudou a otištěn v Národních listech), autorem učitel a spisovatel Karel Václav Rais (1859 – 1926). Spisovatel od podzimu 1877 do ledna 1882 vyučoval na škole v nedaleké Trhové Kamenici a ve své tvorbě se věnoval životu obyvatel v lokalitě. Příkladem může být i povídka nazvaná Jak hráli o králi Václavu (vyšlo časopisecky v roce 1888),[16] odehrávající se v nedalekých Svobodných Hamrech. Ústřední postava v literární práci se týká osoby Františka Štětiny, sládka panského pivovaru a vlastníka chalupy v Dřevíkově[9] (na tzv. záklopovém prkně ve štítu roubené stavby čp. 26 nápis se jménem majitele).

V Dřevíkově se narodil učitel a spisovatel František Hrnčíř (1860 – 1928), na rodném domě umístěna pamětní deska,[17] byl přítelem Karla Václava Raise a od února 1882 učil spolu s ním ve škole v Hlinsku. Období působení K. V. Raise v Trhové Kamenici věnoval práci nazvanou Raisova první láska (publikováno v roce 1927, Věstník učitelských penzistů). František Hrnčíř se profiloval jako český vlastenec, spisovatelskou tvorbu věnoval zejména mládeži (básně, divadelní hry, pohádky, povídky) a historii, například práce:  Obrázky z dějin českých (1888), Evropa (1899), Dějepis národa českého (1911) aj. Jeho život a dílo zachycuje kniha František Hrnčíř (1860–1928) symbol českého učitelstva, autor Karel Rýdl, v roce 2009 vydaná Univerzitou Pardubice.[18]

Roubená chalupa čp. 47 na východní straně návsi, vpravo bývalá židovská ulička

Koncem 17. století příchod židovských obyvatel,[14] roku 1783 v obci 8 rodin, v letech 1793–1811 vzrostl počet na 17 až 18 rodin, v období let 1837–1849 na 25 až 30 rodin (přibližně polovinu obyvatel celé obce). Roku 1880 však v obci žilo jen 87 osob židovského vyznání (asi 27 % obyvatel) a v následujících letech se jejich počet dále zmenšoval, v roce 1900 to bylo 11 osob (3 % obyvatel obce). Poslední židovská rodina se z obce odstěhovala po roce 1910.[19]

Židovský hřbitov

Židovský hřbitov v Dřevíkově

V 18. století severo-severozápadně (342°) od návsi, na kraji lesa,[21] založen židovský hřbitov, původně s odvráceným vstupem od vesnice. V roce 1860 přestavěn a opatřen krytým vjezdem s márnicí a hlavní branou od vesnice (jiný zdroj uvádí rozšíření kolem roku 1870[15] nebo po roce 1876[19]). Náhrobky barokního, klasicistního i mladšího provedení, většinou kamenného typu a také dva litinové, jeden jako exponát u železářského hamru (objekt Muzea v přírodě Vysočina, dříve Soubor lidových staveb Vysočina) ve Svobodných Hamrech.

Náhrobky na židovském hřbitově v Dřevíkově

Z roku 1748 pochází nejstarší náhrobek,[11] mezi nejstaršími z roku 1761 také náhrobek Ašera ben Jicchaka.^[zdroj?] Na hřbitově se pohřbívalo do roku 1940 (do roku 1904 i Židé z města Hlinsko), pak postupně pustl. V 70. letech 20. století restaurován místními obyvateli pod vedením Luďka Štěpána (1932 – 2017), zakladatele expozic lidové architektury na Veselém Kopci a v památkové rezervaci Betlém v Hlinsku (součást Muzea v přírodě Vysočina), v bývalé márnici upevněny fragmenty poškozených barokních náhrobních kamenů.[11]

Jeden z posledních tří (dva v Židovském muzeu v Praze)[14] dřevěných náhrobků v Čechách z období 1. světové války v areálu hřbitova až do roku 1985, poté umístěn do depozitáře bývalého Souboru lidových staveb Vysočina, od 11. prosince 2018 pod názvem Muzeum v přírodě Vysočina součást Národního muzea v přírodě.[22]

Židovská obec v Praze vlastníkem hřbitova, od 3. května 1958 nemovitá kulturní památka evidovaná v Památkovém katalogu Národního památkového ústavu.[15]

Boží muka z roku 1869 a informační tabule vlastivědné stezky Krajem Chrudimky, na lípě turistický rozcestník

Na návsi rozcestník turistických tras nazvaný „Dřevíkov“, na zeleně značené turistické trase Klubu českých turistů v úseku Hlinsko – Králova Pila (Milesimov) – Veselý Kopec – Dřevíkov – Svobodné Hamry, v trase v roce 2009 obnovená vlastivědná stezka Krajem Chrudimky a také již v roce 1937 otevřená turistická cesta Františka Kavána (obnovena v roce 2007).

Sídelní lokalitou vedena dálková cyklotrasa č. 1 (Praha – Brno) v úseku: Trhová Kamenice – Svobodné Hamry – Dřevíkov – Hlinsko a z ní odbočuje cyklotrasa č. 4187 (úsek Dřevíkov – Možděnice – Slavíkov – Křemenice).

Hlavním organizátorem kulturních a sportovních aktivit místní Sbor dobrovolných hasičů (založen v roce 1920). Kulturní akce reprezentují například letní country bály, tradiční masopustní obchůzky a slavnosti kácení máje, ze sportovních aktivit hasičské soutěže a fotbalové zápasy.[9] V nedalekých Svobodných Hamrech také například devítijamkové golfové hřiště.

Vesnicí vedena silnice III/3433, spojuje komunikace I/37 a II/343, na návsi autobusová zastávka pojmenovaná „Vysočina, Dřevíkov“, například v roce 2014 spojení s Pardubicemi, Chrudimí, Slatiňany, Nasavrky, Hlinskem, Trhovou Kamenicí a Horním Bradlem, dopravce firma „František Pytlík – BUS Vysočina“.[23]

Železniční doprava nejblíže na trati číslo 238 spojující krajské město Pardubice s Havlíčkovým Brodem (ve vzdálenosti asi 2,8 km železniční most přes Chrudimku mezi zastávkami Vítanov a Stružinec).[24] Nejbližší železniční stanice Hlinsko v Čechách, veřejnou železniční dopravu vykonává národní dopravce České dráhy.[25]