Veselý Kopec

Původně osada osídlována snad ve 14. století. Váže se k ní pověst o králi Václavu II., který měl nařídit stavbu vodního mlýna a pily (Králova Pila, pravděpodobně založená v roce 1302, lokalita Milesimov)[13] a v té souvislosti se zúčastnit „veselé“ slavnosti na kopci nad řekou Chrudimkou. Místu se pak mělo říkat Veselý Kopec. Později osada se čtyřmi usedlostmi, včetně vodního mlýna, náležela k sousední vsi Dřevíkov.[14]

První písemná zmínka o sídelní lokalitě pochází z roku 1654.[15] Původní osadu tvořily rozptýlené zemědělské usedlosti na stráních údolí s řekou Chrudimkou, vznikaly postupně od 16. století, stávalo zde několik stavení, mlýn, pekařství a hostinec.[16]

Původní zemědělská usedlost čp. 4 na Veselém Kopci, kulturní památka v roce 2013 získána Národním památkovým ústavem České republiky

Na kulturně významnou památku lidového stavitelství, v podobě roubené usedlosti čp. 4 na Veselém Kopci, poukázal památkář PhDr. Jaroslav Herout v 50. letech 20. století a navrhl ji zapsat mezi památkově chráněné objekty, společně s dalšími v okolních vesnicích (kovárna v Možděnici, venkovský zámek a železný hamr ve Svobodných Hamrech, židovské památky v Dřevíkově aj.).[14]

Zemědělská usedlost na Veselém Kopci je památkově chráněná od 3. května 1958 a patří mezi nejvýznamnější dochované, tzv. poloselské grunty s obytným stavením a chlévy, stodolou a roubeným haltýřem nad pramenem vody (holubníkem doplněn později), dokumentující pasekářské osídlování Železných hor.[17] Stavba uvedena v písemné zprávě pocházející z roku 1654, tzv. soupisu berní ruly neboli daňových povinností v Českém království. V roce 1775 prodala vrchnost ze Svobodných Hamrů usedlost s poli a loukami a následně se střídali její majitelé.

V letech 1971–1972 památkově chráněný objekt opravován a po dohodě s majiteli v něm byla v roce 1972 zpřístupněna veřejnosti první expozice, světnice tkalce a stodola, v muzeu v přírodě s původním názvem Soubor lidových staveb a řemesel Vysočina. Postupně byly do lokality přemístěny další objekty představující kulturní historii venkova.

V roce 2013 byla jediná původní stavba (čp. 4) získána do vlastnictví Národního památkového ústavu a v letech 2014–2016 zrekonstruována.[14]

Zimní krajina v lokalitě Veselý Kopec nad řekou Chrudimkou v Železných horách

Sídelní lokalita leží přibližně 5 km západně od Hlinska. Původní zástavba a objekty kulturních památek se nachází nad soutokem Dlouhého potoka s řekou Chrudimkou,[18] na východních až jihovýchodních svazích vyvýšeniny se zeměpisným názvem (oronymum) Na Veselém Kopci (578,5 m n. m.). Geograficky je součástí členité Stružinecké pahorkatiny, geomorfologického okrsku Sečské vrchoviny v jihovýchodní části pohoří Železných hor.

Krajina v lokalitě Veselého Kopce, její georeliéf, byl jedním z kriterií pro výběr umístění zamýšlené expozice muzea v přírodě, zejména orientace svahu vyvýšeniny Na Veselém Kopci, na který měly být postupně přeneseny stavby z jiných lokalit Českomoravské vrchoviny. Otevřený svah od jihovýchodu až jihu a naopak chráněný od severozápadu vrcholovou částí kopce byly důležité podmínky pro menší zátěž dřevěných částí staveb povětrnostními vlivy (kromě sídelní lokality Veselý Kopec zvažovány jako místa pro umístění muzea v přírodě městys Trhová Kamenice a vesnice Vortová, Všeradov, Zubří).[19]

Vstup do areálu Veselý Kopec, v zimním období expozice Muzea v přírodě Vysočina spojena zejména s tradicemi Vánoc a masopustu, běžně otevřená zpravidla v měsících duben až říjen

Zakladatelem expozice lidové architektury a technického stavitelství na Veselém Kopci byl Luděk Štěpán (1932 – 2017), dobrovolný památkář v okrese Chrudim a v letech 1982–1992 jeho vedoucí, po profesionalizaci muzea s názvem Soubor lidových staveb Vysočina. V průběhu existence muzea do sídelní lokality přeneseno vícero významných památek lidového stavitelství z různých míst Českomoravské vrchoviny, například v roce 1985 mělo muzeum již 25 objektů představujících lidové stavby z Hlinecka, okolí Poličky a Litomyšle. Na výstavbě exponátů spolupracovali také dobrovolníci z Dřevíkova, Svobodných Hamrů, Veselého Kopce i jiných míst.[14]

V současnosti Veselý Kopec známý zejména jako muzeum v přírodě,[20] po začlenění části venkovských domků urbanistického celku Betlém v centru města Hlinsko[21] v roce 1989 (památková rezervace od roku 1995)[22] jedna z expozic Souboru lidových staveb Vysočina, v letech 2003 až 2018 ve správě Národního památkového ústavu (v letech 2013 – 2018 v rámci Územní památkové správy na Sychrově).[23]

Národopisná muzejní expozice v přírodě, někdy též lidově označovaná jako skanzen podle švédského „vzoru“, reprezentuje v sídelní lokalitě Veselý Kopec, pod vrcholem vyvýšeniny Na Veselém Kopci (578,5 m n. m.), původní objekty lidového stavitelství pocházející z 18. a 19. století, především z tzv. Českého Horácka v rámci národopisné oblasti Horácko a geograficky navazujících regionů, Chrudimska a Litomyšlska.[24]

Expozice každoročně spojena se slavnostmi masopustu, dožínek, veselokopeckého jarmarku a také vánočních obyčejů, pravidelně se na Veselém Kopci představují také různá tradiční řemesla. Od 11. prosince 2018 expozice vesnice součástí Muzea v přírodě Vysočina, organizačně začleněného do Národního muzea v přírodě.

Skanzen je také využíván filmaři. Vznikly zde tyto filmy a pohádky:

• Putování Jana Amose (1983, režie: Otakar Vávra)
• Cirkus Humberto (1988, režie: František Filip)
• Sedmero krkavců (1993, režie: Ludvík Ráža)
• Nesmrtelná teta (1993, režie: Zdeněk Zelenka)
• Nehynoucí láska (1994, režie: Bernard Rose)
• Golet v údolí (1995, režie: Zeno Dostál)
• Lotrando a Zubejda (1997, režie: Karel Smyczek)
• Jak přišli kováři k měchu (1998, režie: Vlasta Janečková)
• Zakletý vrch (1999, režie: Vlasta Janečková)
• O ševci Ondrovi a komtesce Jůlince (2005, režie: Zdeněk Kozák ml.)
• Tři životy (2007, režie: Jiří Strach)
• Český Honza (2007, režie: Zdeněk Kozák ml.)
• Nejlepší přítel (2017, režie: Karel Janák)
• Princezna a půl království (2019, režie: Karel Janák)