Miroslav Pangrác

Miroslav Pangrác (16. října 1924 Rakovník19. června 2012 Rakovník) byl český akademický sochař a malíř, čestný občan královského města Rakovníka a Prahy 11.

Miroslav Pangrác
Miroslav Pangrác v roce 2009
Narození16. října 1924
Rakovník
Československo Československo
Úmrtí19. června 2012 (ve věku 87 let)
Rakovník, Česko Česko
Místo pohřbeníRakovník
Národnostčeská
Povolánísochař, malíř
PříbuzníOtec: Jan Pangrác (1895–1959)
Matka: Emilie Pangrácová, roz. Fialová (1899–1987) Manželka: Eleonora Pangrácová
Bratr: František (1922–2009)
Sestra: Anna (* 1940)
Syn: Pangrác Miroslav ml. Dcera: Gabriela Kišová, roz. Pangrácová

Vnučky: Klára Pangrácová a Julie Pangrácová

Vnuk: Ladislav Kiš
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Miroslavův talent rozpoznal učitel Mostecký, pořadatel školních malířských soutěží, které jeho žák vyhrával, a díky vyhraným cenám, temperovým barvám a čtvrtkám, měl dostatek materiálu pro malování. Prvním vzorem se stal akademický malíř Alois Kalvoda a Miroslav maloval podle pohlednic s jeho obrazy. Na půdě rodinného domu pořádal první výstavy, nejlepší díla vystavoval v oknech dílny svého otce, Pangrácova pohřebního ústavu, a některé z obrázků i prodával.

Roku 1941, po ukončení měšťanské školy, nastoupil do keramické dílny rakovnického sochaře Františka Nonfrieda, maloval ornamenty na hrnky a vázičky. Jeho dalším pracovním materiálem se stala hlína, začal modelovat své první plastiky a portréty. Přestože jeho chuť a talent přerušil v roce dvaačtyřicátém nucený nástup na důl Loužek nedaleko Lužné na Rakovnicku, byl v září přijat na keramickou školu v Bechyni a již zde se pro své zkušenosti stal uznávaným učněm. Němci ale roku 1944 školu zavřeli a Miroslav opět nastoupil do Nonfriedovy dílny.

S koncem druhé světové války se Miroslav Pangrác chystal vstoupit na Akademii výtvarných umění v Praze. Na školu byl přijat, ze solidarity k nepřijatému kamarádovi Jiřímu Kodymovi ale nástup o jeden rok odložil a společně se vrátili do Bechyně, kde získal absolventské vysvědčení. Ke studiu na akademii nastoupil pod vedením profesorů Jana Laudy a Karla Pokorného (žáka Josefa Myslbeka). Studium úspěšně po pěti letech ukončil s vyprofilovaným směrem – láskou k českému realistickému umění.

Stal se členem spolku Mánes, zázemí našel v ateliéru pražského hotelu Gráf. Mimo portrétování řady významných osobností kulturního života se Pangrácovou doménou staly dětské portréty. Mezi nejznámější patří „Dítě v šátečku – Víťánek“ (1955), Pangrácův syn z prvního manželství, a „Gábinka“ (1977), dcera z manželství druhého, vystavená na výstavě Grand Palais v Paříži. Později, v letech devadesátých, tvořil v ateliéru na pražském Újezdě, ale i v nově vybudovaném ateliéru v rodném domě v Rakovníku. V šedesátých letech byl osloven v soutěži o návrh pietního zdůraznění prostoru, který je v holandském Rotterdamu místem posledního odpočinku Františka Škroupa. Jeho dílo, soška dívky s názvem „Hudba“, soutěž bezkonkurenčně vyhrála a dodnes zdobí náhrobek autora české národní hymny.

Hrob Miroslava Pangráce v urnovém háji na Městském hřbitově v Rakovníku

Svým celoživotním dílem navazoval na odkaz Josefa Václava Myslbeka a Jana Štursy, který rozvíjel do vlastních osobitých poloh. Za svoji práci získal mnoho odborných ocenění a čestných uznání. V roce 1983 obdržel výroční cenu SČVU a ČVFU a byl jmenován zasloužilým umělcem. Pracovní nasazení vydrželo Miroslavu Pangrácovi do pozdního věku, i přes ubývající fyzickou sílu a zdravotní potíže. Ani tak se ale nenechával od práce odradit, a, nemohl-li vytvářet těžké sochy a bysty, maloval. A to jak obrazy v osobitém stylu, tak i malby abstraktní.

Zemřel 19. června 2012 v rodném domě v Rakovníku[1] a byl pohřben v urnovém háji na zdejším městském hřbitově.

Dílo (výběr)

Sochař a malíř Miroslav Pangrác při práci na bystě Josefa Kajetána Tyla

Výstavy (výběr)

  • Účast na výstavách: na členských výstavách Mánesa, na všech přehlídkách československého výtvarného umění v Jízdárně Pražského hradu od roku 1951 a na všech tematických výstavách SČVU, dále společné výstavy s Vilmou Vrbovou-Kotrbovou a svým synem Miroslavem Pangrácem (1967), tvořícím pod pseudonymem Grác.
  • 1959 MoskvaSSSR
  • 1975 HavanaKuba
  • 1977 Káhira, AlexandriaEgypt
  • 1970 GostyninPolsko (s malířkou Blankou Velovou)
  • 1970 BudapešťMaďarsko (se sochařkou Zinou Koulovou, grafikem Jiřím Mádlem a malířkou Helenou Slavíkovou)
  • 1972 Dzintari – Lotyšsko
  • 1975 Budapešť – Maďarsko
  • 1976 SofiaBulharsko
  • 1977 Budapešť – Maďarsko
  • 1982 BukurešťRumunsko (s malířkou Blankou Velovou)
  • 1983 Berlín – NDR (Dny československé kultury)
  • 1986 Wismar – NDR (s výtvarnicí Květou Hamsíkovou)
  • 1986 Praha – Zasloužilý umělec Miroslav Pangrác, výběr z tvorby (vystaveno 95 sochařských děl a 99 obrazů)
  • 1988 PařížFrancie (společně s ostatními umělci ČSSR)
  • 1999 Rakovník (u příležitosti 75. narozenin)
  • 2004 Rakovník (u příležitosti 80. narozenin)
  • 2009 Rakovník – Malující sochař Miroslav Pangrác (u příležitosti 85. narozenin)

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Odešel sochař Miroslav Pangrác. Rakovnický deník [online]. 2012-06-23 [cit. 2019-07-28]. Dostupné online.

Literatura

  • Miroslav Pangrác – PhDr. Vlastimil Vinter, CSc., Miroslav Pangrác, Ivo Mička, Václav Zoubek (Rabasova galerie Rakovník, 2004)
  • Být sochařem – o životě a práci s Miroslavem Pangrácem (Ivo Mička, 2000)
  • Malující sochař Miroslav Pangrác (Ivo Mička, 2009)
  • Slovník výtvarníků z Rakovníka a okolí (Ivo Mička, 2010)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.