Miroslav Pangrác

Miroslavův talent rozpoznal učitel Mostecký, pořadatel školních malířských soutěží, které jeho žák vyhrával, a díky vyhraným cenám, temperovým barvám a čtvrtkám, měl dostatek materiálu pro malování. Prvním vzorem se stal akademický malíř Alois Kalvoda a Miroslav maloval podle pohlednic s jeho obrazy. Na půdě rodinného domu pořádal první výstavy, nejlepší díla vystavoval v oknech dílny svého otce, Pangrácova pohřebního ústavu, a některé z obrázků i prodával.

Roku 1941, po ukončení měšťanské školy, nastoupil do keramické dílny rakovnického sochaře Františka Nonfrieda, maloval ornamenty na hrnky a vázičky. Jeho dalším pracovním materiálem se stala hlína, začal modelovat své první plastiky a portréty. Přestože jeho chuť a talent přerušil v roce dvaačtyřicátém nucený nástup na důl Loužek nedaleko Lužné na Rakovnicku, byl v září přijat na keramickou školu v Bechyni a již zde se pro své zkušenosti stal uznávaným učněm. Němci ale roku 1944 školu zavřeli a Miroslav opět nastoupil do Nonfriedovy dílny.

S koncem druhé světové války se Miroslav Pangrác chystal vstoupit na Akademii výtvarných umění v Praze. Na školu byl přijat, ze solidarity k nepřijatému kamarádovi Jiřímu Kodymovi ale nástup o jeden rok odložil a společně se vrátili do Bechyně, kde získal absolventské vysvědčení. Ke studiu na akademii nastoupil pod vedením profesorů Jana Laudy a Karla Pokorného (žáka Josefa Myslbeka). Studium úspěšně po pěti letech ukončil s vyprofilovaným směrem – láskou k českému realistickému umění.

Stal se členem spolku Mánes, zázemí našel v ateliéru pražského hotelu Gráf. Mimo portrétování řady významných osobností kulturního života se Pangrácovou doménou staly dětské portréty. Mezi nejznámější patří „Dítě v šátečku – Víťánek“ (1955), Pangrácův syn z prvního manželství, a „Gábinka“ (1977), dcera z manželství druhého, vystavená na výstavě Grand Palais v Paříži. Později, v letech devadesátých, tvořil v ateliéru na pražském Újezdě, ale i v nově vybudovaném ateliéru v rodném domě v Rakovníku. V šedesátých letech byl osloven v soutěži o návrh pietního zdůraznění prostoru, který je v holandském Rotterdamu místem posledního odpočinku Františka Škroupa. Jeho dílo, soška dívky s názvem „Hudba“, soutěž bezkonkurenčně vyhrála a dodnes zdobí náhrobek autora české národní hymny.

Hrob Miroslava Pangráce v urnovém háji na Městském hřbitově v Rakovníku

Svým celoživotním dílem navazoval na odkaz Josefa Václava Myslbeka a Jana Štursy, který rozvíjel do vlastních osobitých poloh. Za svoji práci získal mnoho odborných ocenění a čestných uznání. V roce 1983 obdržel výroční cenu SČVU a ČVFU a byl jmenován zasloužilým umělcem. Pracovní nasazení vydrželo Miroslavu Pangrácovi do pozdního věku, i přes ubývající fyzickou sílu a zdravotní potíže. Ani tak se ale nenechával od práce odradit, a, nemohl-li vytvářet těžké sochy a bysty, maloval. A to jak obrazy v osobitém stylu, tak i malby abstraktní.

Zemřel 19. června 2012 v rodném domě v Rakovníku[1] a byl pohřben v urnovém háji na zdejším městském hřbitově.

Sochař a malíř Miroslav Pangrác při práci na bystě Josefa Kajetána Tyla

• Josef Kopřiva (1948) (Rabasova galerie v Rakovníku)
• Ředitel, archivář a spisovatel Jan Renner (1949) (Muzeum TGM Rakovník)
• Vystěhovalci (1949) (Klauzurní práce na AVU)
• Pionýrka (1951) (Lomnice nad Popelkou)
• Podobizna otce (1951) (Národní galerie v Praze)
• Národní umělkyně, herečka Otýlie Beníšková (1954) (Tylovo divadlo v Rakovníku, Divadlo na Vinohradech Praha)
• Král Jiří z Poděbrad (1954) (Obřadní síň Poděbrady)
• Lidická žena (1957–1959) (Památník Terezín)
• Hudba (1961) (Náhrobek Františka Škroupa v Rotterdamu)
• Novinář Karel Havlíček Borovský (1962) (Panteon Národního muzea v Praze)
• Zasloužilá umělkyně, herečka Julie Charvátová (1964) (Lyra Pragensis)
• Houslista Ladislav Štibor (1966) (Galerie moderního umění Roudnice nad Labem, hřbitov Rakovník)
• Dívka s jablkem (1967) (Nadace Český fond umění)
• Akademický malíř Arnošt Folprecht (1970) (autor)
• Lidická žena (1973) (Rabasova galerie v Rakovníku)
• Pomník Gustava Klimenta (1974) (Město Třebíč), v současné době v depozitáři Muzea Vysočiny Třebíč
• Emil Burian (1976) pamětní deska na pěvcově rodném domě (Nová výstavní síň Rabasovy galerie v Rakovníku)
• Herec Stanislav Neumann (1977) (Národní galerie v Praze)
• Gábinka (1977) (Francie, USA)
• Malíř František Ženíšek (1979) (Národní divadlo v Praze)
• Spisovatelé Eduard Bass a Jan Drda (1985) (pamětní deska, Jiráskovo náměstí v Praze)
• Pomník Klementa Gottwalda (1985) Rakovník (nezvěstný)
• Architekt Josef Zítek (1986) (Karlovy Vary – Mlýnská kolonáda)
• Pomník armádního generála Ludvíka Svobody (1988) (Město Třebíč)
• Marie Sklodowská – Curie, Pierre Curie (1990) (Elektrárna Temelín)
• Malíř Antonín Pelc (1990) (Lišany)
• Akademická malířka Julie Bérová (1991) (Galerie Zirc, Maďarsko)
• Architekt Bohumil Ullrich (1993) (autor)
• Pomník Tomáše Garrigue Masaryka (1997) (Čermákovy sady v Rakovníku, město Slaný)
• Spisovatel a novinář Karel Čapek (1998) (Panteon Národního muzea v Praze)
• Malíř Antonín Slavíček, spisovatel Karel Václav Rais (2002) (Kameničky)
• Malíř a grafik Vladimír Komárek (2003) (Muzeum TGM Rakovník, Lomnice nad Popelkou, Semily)
• Skladatel Antonín Dvořák (2004) (Čermákovy sady v Rakovníku)
• Dramatik a novinář Josef Kajetán Tyl (2010) (Tylovo divadlo v Rakovníku)
• Spisovatel Miloslav Švandrlík (2010) (Chodov, Praha 4)
• Pamětní deska generála Karla Klapálka (2010) (Praha 11)
• Milan Kotál (2011) (Zimní stadion TJ HC Rakovník)
• Modrý kříž (2003) (Loucký klášter, Znojmo)

• Účast na výstavách: na členských výstavách Mánesa, na všech přehlídkách československého výtvarného umění v Jízdárně Pražského hradu od roku 1951 a na všech tematických výstavách SČVU, dále společné výstavy s Vilmou Vrbovou-Kotrbovou a svým synem Miroslavem Pangrácem (1967), tvořícím pod pseudonymem Grác.
• 1959 Moskva – SSSR
• 1975 Havana – Kuba
• 1977 Káhira, Alexandria – Egypt
• 1970 Gostynin – Polsko (s malířkou Blankou Velovou)
• 1970 Budapešť – Maďarsko (se sochařkou Zinou Koulovou, grafikem Jiřím Mádlem a malířkou Helenou Slavíkovou)
• 1972 Dzintari – Lotyšsko
• 1975 Budapešť – Maďarsko
• 1976 Sofia – Bulharsko
• 1977 Budapešť – Maďarsko
• 1982 Bukurešť – Rumunsko (s malířkou Blankou Velovou)
• 1983 Berlín – NDR (Dny československé kultury)
• 1986 Wismar – NDR (s výtvarnicí Květou Hamsíkovou)
• 1986 Praha – Zasloužilý umělec Miroslav Pangrác, výběr z tvorby (vystaveno 95 sochařských děl a 99 obrazů)
• 1988 Paříž – Francie (společně s ostatními umělci ČSSR)
• 1999 Rakovník (u příležitosti 75. narozenin)
• 2004 Rakovník (u příležitosti 80. narozenin)
• 2009 Rakovník – Malující sochař Miroslav Pangrác (u příležitosti 85. narozenin)

• 
  Národní umělkyně Otýlie Beníšková (1954)
• 
  Víťánek (1955)
• 
  Gábinka (1977)
• 
  Hudba (1961)
• 
  Generál Klapálek (2010)