Pierre Curie

Pierre Curie (15. května 1859, Paříž, Francie19. dubna 1906, Paříž) byl francouzský fyzik a chemik, manžel Marie Curie-Skłodowské. V roce 1903 obdržel společně se svojí ženou a Henri Becquerelem Nobelovu cenu za fyziku za výzkum přirozené radioaktivity.

Pierre Curie
Pierre Curie
Narození15. května 1859
Paříž, Francie
Úmrtí19. dubna 1906 (ve věku 46 let)
Paříž, Francie
Alma materPřírodovědecká fakulta v Paříži
Sorbonna
domácí vzdělávání
PracovištěPařížská univerzita
Oborfyzika
OceněníLa Caze Prize of the Academy of Sciences (1901)
Davyho medaile (1903)
Nobelova cena za fyziku (1903)
Matteucciho medaile (1904)
medaile Elliotta Cressona (1909)
 více na Wikidatech
Manžel(ka)Marie Curie-Skłodowská (1895–1906)
DětiIrène Joliot-Curie
Ève Curie
RodičeEugène Curie a Sophie-Claire Depouilly
PříbuzníJacques Curie (sourozenec)
Pierre Joliot a Hélène Langevinová-Joliotová (vnoučata)
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Narodil se 15. května 1859 v Paříži. Jeho otec, Eugen Curie, byl lékařem a matka, Sophie-Claire Depouilly, byla dcerou továrníka.

V dětství byl vyučován soukromým učitelem a již v 16 letech složil maturitní zkoušku. V 19 letech získal univerzitní vzdělání ve fyzice. Mohl tedy vyučovat fyziku a chemii. Než v roce 1882 toto místo přijal, pracoval jako asistent ve fyzikální laboratoři.

V roce 1895 získal doktorský titul a byl jmenován profesorem fyziky. V témže roce se oženil s Marií Skłodowskou, dcerou učitele na střední škole ve Varšavě v Polsku. V roce 1900 získal místo profesora na fakultě přírodních věd.

V roce 1903 mu Královská společnost v Londýně udělila Davyho medaili (tuto cenu získal spolu se svou ženou) a v roce 1905 se stal členem Francouzské akademie věd.

19. dubna 1906 ráno, když spěchal do své pařížské laboratoře, byl smrtelně zraněn při dopravní nehodě. Při přecházení rue Dauphine byl sražen drožkou jedoucí z Pont Neuf pod její kola a zemřel na místě nehody.

Starší dcera Irène si vzala Frédérica Joliot-Curie. Oba získali v roce 1935 Nobelovu cenu za chemii. Mladší dcera Eva se provdala za amerického diplomata H. R. Labouisse. Oba se zajímali o sociální problémy, a H. R. Labouisse jako předseda Dětského fondu OSN UNICEF převzal v roce 1965 Nobelovu cenu míru. Eva Labouisse-Curie je autorkou životopisu své matky (Madame Curie - Gallimard, Paříž, 1938), přeloženého do několika jazyků.

Po manželech Curiových bylo pojmenováno curium, prvek s atomovým číslem 96 a jednotka radioaktivity 1 curie (1 Ci). Ta byla definována jako počet rozpadů za 1 sekundu 1 gramu čistého radia. Dnes je tato jednotka nahrazena jednotkou 1 becquerel (1 Ci = 3,7×1010 Bq).

Vědecká práce

Pierre a Marie Curie ve své laboratoři

Zpočátku se věnoval studiu symetrie krystalů. V roce 1880 objevil se svým bratrem Paulem Jacquesem Curiem piezoelektrický jev. Později obrátil svou pozornosti k magnetismu. Dokázal, že magnetické vlastnosti daného materiálu se mění při určité teplotě – tato teplota se nyní nazývá Curieova teplota.

Výzkum radioaktivních látek prováděl se svou ženou. Svých objevů dosáhli v nepříliš vhodných podmínkách – měli stěží dostačující laboratorní zařízení. V roce 1898 oznámili objev radia a polonia, tyto prvky získali ze smolince. Později se zabývali výzkumem radia a jeho radioaktivního rozpadu. Jejich práce v této době vytvořila základ pro následující výzkum v jaderné fyzice a chemii.
Společně byli v roce 1903 oceněni Nobelovou cenou za fyziku za výzkum radioaktivního záření, které objevil Henri Becquerel, který získal Nobelovy cenu za fyziku společně s nimi.

Pierre Curie zemřel při srážce s nákladním koňským povozem. Jeho žena, Marie Curie-Skłodowská, se po jeho smrti začala oblékat výhradně do černých šatů[1].

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pierre Curie na slovenské Wikipedii, Pierre Curie na anglické Wikipedii a Pierre Curie na německé Wikipedii.

  1. Marie Curie-Skłodowská celý život zkoumala radioaktivitu. Ta se jí nakonec stala osudnou. Elektrina.cz [online]. 2018-04-13 [cit. 2019-09-09]. Dostupné online.

Literatura

  • Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.