Eduard Bass

Eduard Bass, vlastním jménem Eduard Schmidt (1. ledna 1888 Praha-Malá Strana[2] – 2. října 1946 Praha), byl český spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař. Proslul zejména knihami Klapzubova jedenáctka a Cirkus Humberto.[3]

Eduard Bass
Eduard Bass
Rodné jménoEduard Schmidt
Narození1. ledna 1888
Praha-Malá Strana Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. října 1946 (ve věku 58 let)
Praha Československo Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov [1]
PseudonymEduard Bass
Povoláníspisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař
Vzděláníreálné gymnázium, polytechnika
Období1910–1946
Žánrromán, fejeton
Významná dílaCirkus Humberto,
Klapzubova jedenáctka
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Reliéf na pamětní desce na Jiráskově náměstí v Praze
Hrob Eduarda Basse na Vyšehradském hřbitově

Životopis

Vystudoval v Praze staroměstskou reálku, vyučil se v obchodě svého otce kartáčnictví a studoval ve Švýcarsku a Německu. Od roku 1910 vystupoval jako recitátor a zpěvák v Schöblově kabaretu U Bílé labutě. Jednalo se o spolutvůrce literárního kabaretu Červená sedma. Spolupracoval se satirickými časopisy a spolu s několika karikaturisty vydával Letáky.

Působil jako fejetonista, reportér, soudničkář a divadelní kritik. Vydával kabaretní texty v edici Syrinx a satirický časopis Šibeničky. Později byl ředitelem v pražských kabaretech Červená sedma a Rokoko.

V letech 1920–1942 působil jako redaktor Lidových novin. V době od května 1933 do 31. prosince 1938 byl jejich šéfredaktorem.

Citát
„ A takový generálbass byl v Červené sedmě Eduard Bass, který byl tvůrcem literárního a zvláště politického charakteru jejího programu. A byl to skutečně generál Bass, který Sedmě velel a vedl ji nejprve vedle Červeného a pak sám až do svého odchodu. Jeho autorita byla většinou uznávána, i když se někdy sedmičkářům zajídala...Když pak převzal funkci ředitelskou v Sedmě, proměnil se v důstojného obřadníka, vrátil se do své ředitelské role, kterou před tím v Rokoku svého času zastával. “
— Jiří Červený[4]

Dílo
  • Pegas k drožce připřažený (1916)
  • Jak se dělá kabaret? (1917) [5]
  • Náhrdelník: Detektivní komedie o jednom aktu (1917)
  • Fanynka a jiné humoresky (1917)
  • Letáky, 1917–19 (1920)
  • Letohrádek Jeho Milosti a 20 jiných humoresek z vojny vojenské a občanské (1921)
  • Případ čísla 128 a jiné historky (1921)
  • Klapzubova jedenáctka (1922) – příběh otce, který má jedenáct synů, ze kterých vytvoří profesionální, neporazitelný fotbalový tým. Bass se zde humornou formou zamýšlí i nad etikou a profesionalitou sportu. Roku 1938 natočil na motivy tohoto románu Ladislav Brom stejnojmenný film a v roce 1968 Eduard Hofman stejnojmenný televizní seriál. [6]
  • Potulky pražského reportéra (1929) [7]
  • Šest děvčat Williamsonových a jiné historky (1930)
  • To Arbes nenapsal, Vrchlický nebásnil (1930)
  • Umělci, mecenáši a jiná čeládka (1930)
  • Holandský deníček (1930) [8]
  • Divoký život Alexandra Staviského (1934)
  • Čtení o roce osmačtyřicátém(1940) [9]
  • Potulky starou Prahou – vycházelo v letech 1921 až 1941
  • Cirkus Humberto (1941) – román byl zamýšlen jako povzbuzení českého národa, vyzdvihovány jsou spravedlnost, přímost, ctižádost, … Bass zde na pozadí cirkusu sleduje tři generace cirkusáků. Ústřední postavou je Vašek Karas, syn šumavského zedníka, který odejde k cirkusu, nakonec se ožení s dcerou ředitele a sám se později stane ředitelem cirkusu, předtím však vystřídá mnoho různých profesí u cirkusu. V roce 1988 natočil režisér František Filip stejnojmenný televizní seriál na motivy toho románu. [10]
  • Lidé z maringotek (1942) – soubor povídek z cirkusového prostředí. Tzv. cirkusový dekameron. V roce 1966 vznikl stejnojmenný film. [11]
  • Pod kohoutkem svatovítským (1942) – výbor z povídek
  • Kázáníčka (1946)

Posmrtně
  • Křižovatka u Prašné brány (1947)
  • Povídky (1956)
  • Rozhlásky (1957)
  • Pražské a jiné historie (1968)
  • Na lodi za pohádkou (1969)
  • Kukátko (1970) – obsahuje oddíly Rozmarná vyprávění, Kukátko, Staropražské motivy
  • Postavy a siluety (1971)
  • Moje kronika (1985) – životopisná koláž z pozůstalosti
  • Malá skleněná gilotinka (1999)
  • Po stopách broumovských medvědů (1992)
  • Koráb pohádek (2016)

Filmové adaptace

Odkazy

Reference
  1. hrob spisovtele Eduarda Basse na vyšehradském hřbitově v Praze
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze
  3. Lexikon české literatury 1, A-G, Academia, Praha 1985, str. 155-156
  4. ČERVENÝ, Jiří. Červená sedma, Praha: Orbis, 1959, str. 187
  5. BASS, Eduard. ak se dělá kabaret? [online]. Praha: J. Springer, 1917 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online.
  6. BASS, Eduard. Klapzubova jedenáctka [online]. Praha: Fr. Borový, 1949 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online.
  7. BASS, Eduard. Potulky pražského reportera [online]. Praha: Otto, 1929 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online.
  8. BASS, Eduard. Holandský deníček [online]. Praha: Spolek výtvarných umělců Mánes, 1930 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online.
  9. BASS, Eduard. Čtení o roce osmačtyřicátém [online]. Praha: Fr. Borový, 1940 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online.
  10. BASS, Eduard. Cirkus Humberto [online]. Praha: Fr. Borový, 1941 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online.
  11. BASS, Eduard. Lidé z maringotek [online]. Praha: Lidové noviny, 1942 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online.

Literatura
  • FORST, Vladimír a kol.: Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha : Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. s. 155–156, autor hesla Jiří Opelík.
  • Eduard Bass: Moje kronika. (Ed. Marie Krulichová – Milena Vinařová) Praha, Čs. spisovatel 1985
  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 19–22.
  • ČERVENÝ, Jiří. Červená sedma, Praha: Orbis, 1959, str. 7, 27, 40, 50, 53, 61, 62, 68, 81, 82, 85–7, 95, 98, 101, 102, 104–6, 114, 120–131, 133–6, 138, 141, 143, 145, 146, 149–151, 154, 157–9, 163–5, 167, 168, 177–180, 182, 184, 186, 188, 190, 192, 198, 204, 208–211, 214, 216, 225, 227, 229, 230, 233–249, 254, 265, 266, 276, obr. 4, 6, 17–20
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 607.
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 35.
  • Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha : Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 21. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 54–55.
  • VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha : Primus, 1993. ISBN 80-85625-19-9. s. 140.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 266.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.