Ivo Mička

Narodil se Ladislavu a Heleně Mičkovým. Po základní škole absolvoval tehdejší rakovnickou jedenáctiletku, kterou dokončil roku 1956. Pak studoval na pedagogické fakultě v Plzni.

V roce 1963 začal spolupracovat s týdeníkem Rozvoj, když v něm vycházel jeho cestopis Deset vídeňských dnů. Později do něj pravidelně dopisoval a v lednu 1969 nastoupil jako redaktor, zodpovědný za národní výbory, školství, kulturu a zemědělství. V dubnu 1970 byl po nutném oslavném článku k 100. výročí narození V. I. Lenina z politických důvodů tehdejším vedením ONV okamžitě propuštěn.^[zdroj?]

Ivo Mička, spisovatelka Monika Pokorná a řezbář Emil Pejša

Jako učitel působil na několika školách (učil na základních školách v Klášterci nad Ohří, Kounově, Jesenici, Mutějovicích, Rakovníku),[1] kromě toho pracoval nuceně jako dělník v Prunéřovské elektrárně.^[zdroj?] Na podzim roku 1989, těsně před sametovou revolucí, se vrátil do redakce Rozvoje. Od července 1990 byl vedoucím redaktorem, týdeník přejmenoval na Rakovnické noviny a stal se i jeho majitelem. Na konci roku 1990 otevřel v pronajatých prostorách, za pomoci svého přítele, akademického malíře Václava Zoubka, vlastní soukromou galerii umění Na Pražské. Politicky působil jako městský zastupitel za ODS.

Roku 2002 pracoval jako dobrovolný učitel u ruských Čechů nedaleko Novorossijska v Rusku.^[zdroj?] V letech 2003 byl Centrem humanitární pomoci krajanům v zahraničí vyslán na dva měsíce k žitomirským Čechům z východní Volyně jako češtinář, kulturní a osvětový pracovník, muzikant a novinář.[2]

Byl významným kulturním činitelem Rakovnicka. Působil také jako novinář, návštěvník výstav a významných událostí, kulturní zpravodaj, jazykový korektor, textař, básník, fotograf nebo turistický průvodce. Nelze vynechat ani jeho muzikantskou kariéru, kdy působil jako jeden z trumpetistů tanečního a jazzového orchestru Merkur.[2] Za mnohaletou spisovatelskou, publicistickou a pedagogickou činnost doma i v zahraničí obdržel v listopadu 2011 pamětní medaili Ludvíka Svobody.[3] V důchodovém věku byl zaměstnán jako pracovník Rabasovy galerie v Rakovníku. Napsal množství textů do katalogů k výstavám a pomáhal svému příteli, sochaři a malíři Miroslavu Pangrácovi.

Zemřel dne 13. dubna 2012 v Masarykově nemocnici v Rakovníku, po krátké těžké nemoci.[4][5]

Dechová sekce tanečního orchestru Merkur

• Jubilanti (1994)
• Na skok v Americe (1999)
• Být sochařem – o životě a práci s Miroslavem Pangrácem (2000)
• Vzácný příteli, drahý Jaroušku (2001)
• Kniha o Rakovníku (kolektiv autorů) (2002)
• Merkur 1953–2003 (2003)
• Z Rakovníka k ruským Čechům (2003)
• Dva měsíce u volyňských Čechů (2005)
• Projděme se Rakovníkem (2007)
• O báječných lidech slovem a obrazem (s fotografem Karlem Kestnerem) (2009)
• Slovník výtvarníků z Rakovníka a okolí (2009)
• Malující sochař Miroslav Pangrác (2009)
• Slovník výtvarníků z Rakovníka a okolí – druhý díl (2011)
• S volyňskými Čechy v Žitomiru a Rakovníku (2011)
• K Čechům Moldávie (2011)
• Dva Rakovničáci (2012)