Messierův katalog

Krabí mlhovina (M1), autor: ESO

Prvním objektem zapsaným v katalogu je Krabí mlhovina (M1), kterou Messier nalezl 28. srpna 1758 během hledání Halleyovy komety při jejím prvním předpovězeném návratu.[2] Messier si nejprve myslel, že objevil další kometu, ale během několika dní zjistil, že se mlhovina nepohybuje, a tak změřil její souřadnice a vyznačil ji na mapě dráhy komety De la Nux (C/1758 K1).[3] Objev této mlhoviny Messiera přiměl k soustavnému hledání nových komet pomocí dalekohledu a přivedl ho k myšlence vytvoření seznamu objektů, které by mohly zmást i ostatní astronomy při hledání komet.[3]

11. září 1760 Messier nalezl druhý nepohyblivý objekt, který později získal označení M2. Ještě i třetí objekt Messier nalezl spíše náhodou při hledání komet.[12] Tímto objektem byla hvězdokupa M3, kterou objevil 3. května 1764.[13] Teprve M3 byla prvním vlastním Messierovým objevem, protože Krabí mlhovinu jako první objevil John Bevis v roce 1731[2] a hvězdokupu M2 Giovanni Domenico Maraldi 11. září 1746.[14] Zároveň hvězdokupa M3 označuje začátek období soustavného hledání mlhavých objektů, protože do konce roku 1764 Messier zapsal do katalogu i další objekty až po M40[13] a u 19 z nich je Messier považován za objevitele. Při tomto hledání používal i dostupné dřívější katalogy, z nichž některé jsou zmíněny výše, a dopisoval si s dalšími astronomy a vědci.[3]

V roce 1765 pak nalezl hvězdokupu M41, ale tu znal i Giovanni Battista Hodierna před rokem 1654 a možná i Aristotelés.[15] Na začátku roku 1769 se Messier zřejmě rozhodl, že svůj katalog zveřejní a přidáním čtyř dobře známých objektů M42 až M45 (Mlhovina v Orionu, hvězdokupa Jesličky a Plejády) vzrostl počet jeho položek na 45. První vydání svého díla představil 16. ledna 1771 Francouzské akademii věd v Paříži.[5][3]

Prstencová mlhovina (M57) na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu

Tři dny po představení prvního vydání katalogu objevil Messier další čtyři objekty: otevřené hvězdokupy M46, M47 a M48 a galaxii M49, která se tak stala prvním objeveným členem Kupy galaxií v Panně. V červnu téhož roku objevil kulovou hvězdokupu M62, ale její polohu nezměřil přesně, takže ji znovu objevil v roce 1779.[3]

V následujících letech Messier zřejmě pozorování mlhovin omezil a také objevy přibývaly pomaleji. 5. dubna 1772 přidal do svého seznamu otevřenou hvězdokupu M50. 10. srpna 1773 Messier pozoroval druhého průvodce Galaxie v Andromedě, ale do svého katalogu jej nepřidal. Přesto byla později tato satelitní galaxie do katalogu přidána jako poslední položka pod označením M110. V roce 1773 ještě objevil Vírovou galaxii (M51) a v roce 1774 otevřenou hvězdokupu M52. Dalšími přidanými objekty byly až v únoru 1777 kulová hvězdokupa M53 a v roce 1778 kulové hvězdokupy M54 a M55.[3]

Během následujících dvou let do katalogu přibylo 15 objektů. Přispěla k tomu kometa Bode (C/1779 A1), kterou Messier pozoroval. V lednu 1779 prolétala souhvězdím Lyry kolem kulové hvězdokupy M56 a planetární Prstencové mlhoviny (M57). Když pak v dubnu 1779 byla kometa viditelná blízko Kupy galaxií v Panně, pozorovali ji i Johann Gottfried Koehler a Barnabáš Oriani. 11. dubna Koehler objevil galaxie M59 a M60. 15. dubna je nalezl i Messier a navíc objevil i galaxii M58. Galaxii M61 pozorovali 5. května Oriani i Messier, ale Messier ji nejprve považoval za další kometu, a tak prvenství připadlo Orianimu. 7. června pak Messier konečně zaznamenal přesnou polohu M62 a přidal ji do katalogu.[16] V té době začal s Messierem hledat komety i Pierre Méchain, který 14. června objevil svůj první objekt, galaxii Slunečnici (M63). Téhož dne ji Messier přidal do katalogu.[3]

Dalším objektem v katalogu je galaxie Černé oko (M64), kterou Messier nalezl 1. března 1780, ale Edward Pigott ji objevil o rok dříve 23. března 1779 a nezávisle na něm i Johann Elert Bode 4. dubna 1779.[17] Přesto Messierovi přálo štěstí a 1. března 1780 kromě M64 objevil další dvě galaxie M65 a M66. 6. dubna 1780 pak Messier přidal do katalogu otevřenou hvězdokupu M67, kterou ovšem někdy před rokem 1779 objevil Koehler.[18] O tři dny později však Messier objevil kulovou hvězdokupu M68[19] a završil tak hledání objektů pro druhé vydání svého katalogu, které vyšlo v roce 1780 ve francouzské ročence Connoissance des Temps na rok 1783. Na konci srpna 1780 se Messier a Méchain zaměřili na důkladnou prohlídku oblohy, aby mohli do katalogu přidat další objekty. 31. srpna tak Messier objevil dvě kulové hvězdokupy M69 a M70.[20] a ještě je stihl přidal jako dodatek ke druhému vydání katalogu.[3]

Do konce roku 1780 už katalog narostl na 79 položek a v dubnu 1781 do něj Messier zapsal 100. objekt, galaxii M100. Těsně před vydáním ročenky Connoissance des Temps na rok 1784 byly do katalogu dopsány 3 objekty, které našel Méchain, ale Messier je nestihl ověřit: galaxie Větrník (M101), Vřetenová galaxie (M102) a otevřená hvězdokupa M103.[3]

Spirální galaxie Sombrero (M104), autor: ESO

Do ještě čerstvého výtisku této ročenky si Messier 11. května 1781 dopsal galaxii Sombrero (M104) a chybějící souřadnice objektů M101 až M103. Tím otevřel cestu k dalšímu rozšíření katalogu. Tento Messierův výtisk nalezl v roce 1921 Camille Flammarion a galaxii M104 oficiálně zařadil do Messierova katalogu.[8][3]

Po galaxii M104 v katalogu následují objekty, které objevil Méchain: galaxii M105 v souhvězdí Lva objevil 24. března 1781,[21] galaxii M106 v Honicích psech objevil v červenci 1781[22] a kulovou hvězdokupu M107 v dubnu 1782.[3] Do Messierova katalogu je přidala Helen Sawyerová Hoggová v roce 1947 na základě dopisu, který Méchain napsal 6. května 1783 Bernoullimu z Berlína.[23][8] M107 je poslední objevený objekt Messierova katalogu.[3]

Méchain ve svém dopise popsal i další dvě galaxie, které Messier zmínil u mlhoviny M97. Owen Gingerich je v roce 1953 přidal do katalogu pod označením M108 a M109.[10] Jako poslední položka byla do katalogu přidána galaxie M110, kterou Messier objevil 10. srpna 1773, ale do katalogu ji zařadil až Kenneth Glyn Jones v roce 1966.[24][25] Z konečného počtu 110 objektů jich Messier nezávisle spoluobjevil 64 nebo 65 (pokud galaxii M102 objevil Messier) a 44 z nich jsou jeho vlastní objevy. Méchain do katalogu přispěl 28 nebo 29 objekty a z toho je 24 nebo 25 jeho vlastních objevů.[12]

Mezi amatérskými astronomy se v 70. letech 20. století začala šířit snaha o pozorování všech objektů Messierova katalogu během jediné noci. Takzvaný Messierův maraton tehdy vznikl nezávisle na sobě v severní Americe a Španělsku. Všech 110 objektů během jediné noci jako první pozoroval Gerry Rattley z Dugasu v Arizoně. Stalo se to v noci z 23. na 24. března 1985 a o pouhou hodinu později maraton dokončil i Rick Hull v oblasti Anza v Kalifornii.[31]

Díky nerovnoměrnému rozložení Messierových objektů na obloze je nejvhodnějším obdobím pro Messierův maraton období od poloviny do konce března. Jeho úspěšné splnění také závisí na zeměpisné šířce pozorovatele – vhodné jsou nízké severní zeměpisné šířky, nejlépe kolem 25° s. š. Aby pozorovatele nerušil svit Měsíce, je výhodné využít období novoluní. Astronomické spolky různých zemí každoročně pořádají zvláštní setkání, na kterých účastníci usilují o splnění Messierova maratonu.[31]

Mlhovina v Orionu (M42) a M43 (vlevo nahoře), autor: ESO

Nejjasnější otevřenou hvězdokupou a zároveň nejjasnějším objektem katalogu jsou Plejády (M45)[10] s magnitudou 1,6.[32] Plejády jsou také ze všech objektů v katalogu nejblíže k Zemi, vzdálené jsou pouhých 440 světelných let.[33] Nejjasnější galaxií v katalogu je Galaxie v Andromedě (M31)[10] s magnitudou 3,4.[34] Z emisních mlhovin je v katalogu nejjasnější Mlhovina v Orionu (M42),[10] která má magnitudu 4,0.[35] Nejjasnější kulovou hvězdokupou z Messierových objektů je M22 s magnitudou 5,1.[36] V těsném závěsu za ní je M4, která má magnitudu 5,6 a od Země je vzdálená 7 200 světelných let, takže díky její velké blízkosti ji Messier jako vůbec první kulovou hvězdokupu rozložil na jednotlivé hvězdy.[37] M4 je také spolu s NGC 6397 k Zemi nejbližší kulovou hvězdokupou.[38] Ze čtyř planetárních mlhovin v Messierově katalogu je nejjasnější Činka (M27) s magnitudou 7,4. Zároveň je vůbec první objevenou planetární mlhovinou.[39] V Messierově katalogu jediným, ale velmi známým a výrazným, pozůstatkem supernovy je Krabí mlhovina (M1), která má magnitudu 8,4.[2]

Přesné pořadí všech Messierových objektů podle jejich jasnosti se těžko určuje, protože magnituda mnoha objektů není známa příliš přesně.[40] Z toho důvodu se těžko určuje také nejslabší objekt Messierova katalogu, ale pravděpodobně jím je galaxie M91[41] a jen nepatrně jasnější je galaxie M98 a mlhovina Malá činka (M76).[40]

Nejjižnějším objektem katalogu je otevřená hvězdokupa M7.[10] Nejvzdálenějším objektem od Země se vzdáleností 85 milionů světelných let[42] je galaxie M109.[43] Z důvodu její malé plošné jasnosti je pro amatérské astronomy z hlediska pozorování nejtěžším Messierovým objektem galaxie M74.[44][45]

Motýlí hvězdokupa (M6) má na obloze ze všech objektů Messierova katalogu nejmenší úhlovou vzdálenost od středu Galaxie, který se promítá do souhvězdí Střelce.[46] Hvězdokupa Divoká kachna (M11) je jednou z nejbohatších otevřených hvězdokup a obsahuje asi 2 900 hvězd.[47] Hvězdokupa Jesličky (M44) je se svou vzdáleností od Země 577 světelných let druhým nejbližším objektem katalogu.[48] Otevřená hvězdokupa M46 je zajímavá tím, že zdánlivě obsahuje planetární mlhovinu, která ovšem leží o něco blíže k Zemi.[49] M67 je nejstarší otevřenou hvězdokupou Messierova katalogu.[18] Nejvzdálenější otevřenou hvězdokupou katalogu je pravděpodobně M103.[50]

Kulová hvězdokupa M13, autor: Robert J. Vanderbei

M3 je významná tím, že obsahuje nejvíce proměnných hvězd ze všech kulových hvězdokup v Mléčné dráze.[13] M5 je nejjasnější kulovou hvězdokupou severní oblohy.[51] Také M13 patří mezi nejvýraznější a nejznámější kulové hvězdokupy na severní obloze.[52] M15 je možná nejhustší kulová hvězdokupa v Mléčné dráze a první kulová hvězdokupa, ve které byla nalezena planetární mlhovina.[53] Kulové hvězdokupy M19 a M69 jsou v Messierově katalogu nejbližší kulové hvězdokupy od středu Galaxie, vzdálené od něj pouhých 4 900 světelných let.[54] Kulová hvězdokupa M54 patří mezi nejzářivější kulové hvězdokupy - v Mléčné dráze je jasnější pouze Omega Centauri. Na obloze ovšem není příliš jasná, protože leží velmi daleko, dokonce je součástí Trpasličí eliptické galaxie ve Střelci.[55] M62 patří mezi výrazně nesouměrné kulové hvězdokupy, což je pravděpodobně způsobeno její blízkostí ke galaktickému jádru.[16] M71 je málo zhuštěná kulová hvězdokupa, takže byla dlouhou dobu považována za hustou otevřenou hvězdokupu.[56] Naopak M75 patří mezi nejvíce zhuštěné kulové hvězdokupy.[57] Také M80 patří mezi nejhustší kulové hvězdokupy a pravděpodobně díky tomu také obsahuje velký počet modrých opozdilců, kteří mohou vznikat při těsném přiblížení hvězd v hustém jádru hvězdokupy.[58]

Orlí mlhovina (M16) a mlhovina Omega (M17) jsou výrazné emisní mlhoviny, ve kterých probíhá tvorba nových hvězd.[59][60] Prstencová mlhovina (M57) je jednou z nejznámějších planetárních mlhovin.[61] M78 je nejjasnější reflexní mlhovinou na celé obloze.[62]

Vírová galaxie (M51), autor: NASA/Hubble Heritage Team

Do Messierova katalogu se dostalo i mnoho galaxií z blízkého okolí Mléčné dráhy. V katalogu jsou tak zapsáni oba dva zbývající výrazní členové Místní skupiny galaxií, tedy výše zmíněná Galaxie v Andromedě a Galaxie v Trojúhelníku (M33). M33, vzdálená od Země 3 miliony světelných let, je zároveň pro většinu lidí nejvzdálenějším objektem, který mohou pozorovat pouhýma očima.[63] M81 a M82 jsou galaxie ležící 12 milionů světelných let od Země a díky této jejich blízkosti na obloze tvoří výraznou fyzicky vázanou dvojici. M82 je nepravidelná galaxie, kterou pravděpodobně narušila galaxie M81 a díky tomu je M82 ukázkovým představitelem galaxií s překotnou tvorbou nových hvězd.[64] Také galaxie Jižní větrník (M83) leží velmi blízko k Zemi a je díky tomu na obloze velmi výrazná. Od Země je vzdálená 15 milionů světelných let a je to nejjižnější galaxie Messierova katalogu.[65] Galaxie Černé oko (M64), vzdálená od Země 17 milionů světelných let,[66] je známá díky výrazné temné skvrně poblíž jejího jádra.[17] Vírová galaxie (M51) je první galaxií, u které byla rozpoznána spirální struktura, a je jednou z nejznámějších galaxií na obloze.[67] Od Země je vzdálená přibližně 23 milionů světelných let.[68] M77 je výrazným představitelem Seyfertových galaxií, což je typ galaxií s aktivním galaktickým jádrem.[69] Leží ve vzdálenosti asi 47 milionů světelných let od Země.[70]

Kupa galaxií v Panně je od Země vzdálená přibližně 60 milionů světelných let, a tak Messierův katalog obsahuje také mnoho jejích nejvýraznějších členů. Galaxie M49 je nejjasnějším a zároveň prvním objeveným členem této kupy,[71] ale ústředním členem této kupy je obří eliptická galaxie M87.[72] M60 je třetím nejjasnějším členem Kupy galaxií v Panně a je zvláštní tím, že se zdánlivě překrývá s galaxií NGC 4647.[73] Galaxie M61 se svou sedmou pozorovanou supernovou převzala v roce 2014 vedení v počtu pozorovaných supernov v rámci Messierova katalogu. Celkově ji předčí pouze galaxie NGC 6946.[74] M84 a M86 patří mezi nejjasnější galaxie Kupy galaxií v Panně a spolu s dalšími blízkými galaxiemi tvoří Markarianův řetěz. Zároveň se M86 v rámci Messierova katalogu pohybuje nejvyšší rychlostí směrem k Zemi.[75] Členem kupy je i M99, která se ze všech Messierových objektů vzdaluje od Země nejvyšší rychlostí 2 324 km/s.[76]