Messier 58

Messier 58 (také M58 nebo NGC 4579) je spirální galaxie s příčkou[6] v souhvězdí Panny. Objevil ji Charles Messier 15 dubna 1779.[8] Galaxie je od Země vzdálená okolo 62 milionů světelných let a je součástí Kupy galaxií v Panně.[6]

Messier 58
M58 na snímku ze Schulmanova dalekohledu. Autor: Adam Block
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typspirální galaxie, astronomický rádiový zdroj, sub-millimetric source, HI (21cm) source, zdroj infračerveného záření, astrophysical X-ray source a Seyfertova galaxie
TřídaSBb[1]
ObjevitelCharles Messier
Datum objevu15. dubna 1779
Rektascenze12h 37m 43,5s[2]
Deklinace11°49′5″[2]
SouhvězdíPanna (lat. Vir)
Zdánlivá magnituda (V)10,8[3], 10,48[3], 9,66[3], 7,372[4], 6,707[4], 6,486[4], 13,646[5], 11,713[5], 10,846[5], 10,406[5] a 10,1[5]
Úhlová velikost5,9′x4,7′[2]
Vzdálenost62 000 000 ly
Rudý posuv0,005 06
Kupa galaxiíKupa galaxií v Panně[6]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr53 500[7] ly
Označení v katalozích
Messierův katalogM 58
New General CatalogueNGC 4579
IRASIRAS F12351+1205 a IRAS 12351+1205
Uppsala General CatalogueUGC 7796
Principal Galaxies CataloguePGC 42168
Jiná označeníM 58, NGC 4579, UGC 7796, PGC 42168[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pozorování
Poloha M 58 v souhvězdí Panny

M58 leží mezi souhvězdími Panny a Vlasů Bereniky v oblasti oblohy bez výrazných hvězd. Je možné ji najít na spojnici hvězd Vindemiatrix (ε Virginis) a Denebola (β Leonis), přibližně v třetině vzdálenosti od ε Virginis. Je na hranici viditelnosti pomocí středně velkých triedrů, jako například 10x50, ve kterých vypadá jako velmi malá jasná skvrnka bez podrobností. Podobně vypadá i v malém hvězdářském dalekohledu o průměru 80 mm. Pro zahlédnutí nějakých podrobností je zapotřebí použít dalekohled o průměru alespoň 200 mm, který ukáže například jasné jádro a rozsáhlé halo o rozměru až 4′.[9]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[10] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od března do července.

Historie pozorování

M58 je jednou ze čtyř spirálních galaxií s příčkou v Messierově katalogu, dalšími jsou M91, M95 a M109. Některé katalogy ji ovšem uvádí jako přechodný typ mezi obyčejnou a příčkovou spirální galaxií.[2][8] Messier ji popsal jako mlhovinu bez hvězd, která je tak slabá, že přestává být vidět i při nejmenším náznaku světelného znečištění. Pozoroval ji i John Herschel, který ji popsal jako jasnou rozsáhlou nepravidelně kulatou mlhovinu, která je nejjasnější uprostřed a je velmi zvlněná, jako by byla složená z hvězd. William Parsons v roce 1852 navíc dodal, že se zdá být mírně protažená od jihozápadu na severovýchod.[9]

Infračervený snímek, na kterém jsou zřetelná spirální ramena.

Vlastnosti

M58 je od Země vzdálená asi 62 milionů světelných let a je součástí Kupy galaxií v Panně.[6] Mohla by být nejvzdálenějším objektem Messierova katalogu,[6] ale M109 pravděpodobně leží mnohem dále.[11] Uprostřed této galaxie leží obří černá díra o hmotnosti 70 milionů hmotností Slunce[6] a její celková hmotnost je přibližně 300 miliard hmotností Slunce, takže je srovnatelná s hmotností Mléčné dráhy.[7] Její skutečný průměr je asi 107 000 světelných let[7], absolutní hvězdná velikost -21,1 a její zdánlivá hvězdná velikost je 9,7.[12] Od Země se vzdaluje rychlostí 1 680 km/s.[12]

Supernovy

V této galaxii zatím byly pozorovány 2 supernovy. SN 1988A byla objevena 16. ledna 1988, byla typu II a dosáhla 13,5. magnitudy. SN 1989M byla objevena 28. června 1989, byla typu Ia a dosáhla magnitudy 12,2.[13]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M58 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ANN, H. B.; SEO, Mira; HA, D. K. A Catalog of Visually Classified Galaxies in the Local (z ∼ 0.01) Universe. S. 23. Astrophysical Journal Supplement Series [online]. Duben 2015 [cit. 2018-04-23]. Roč. 217, čís. 2, s. 23. Dostupné online. arXiv 1502.03545. DOI 10.1088/0067-0049/217/2/27. Bibcode 2015ApJS..217...27A. (anglicky)
  2. NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 58 [online]. [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Armando Gil de Paz, Luciana Bianchi, Patrick Morrissey, Patrick Morrissey, Samuel Boissier, David Schiminovich, Barry F. Madore, David Thilker, Timothy Heckman, Alessandro Boselli, Robert Rich: The GALEX Ultraviolet Atlas of Nearby Galaxies. In: The Astrophysical Journal Supplement Series. prosinec 2007. DOI 10.1086/516636.
  4. Thomas Jarrett, John Carpenter, John E. Gizis: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  5. Jennifer K. Adelman-McCarthy: The SDSS Photometric Catalog, Release 7. 2009.
  6. GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 58 [online]. NASA, 2018-03-16 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online.
  7. STOYAN, R.; BINNEWIES, S.; FRIEDRICH, S.; SCHROEDER, K.-P. Atlas of the Messier Objects: Highlights of the Deep Sky. [s.l.]: Cambridge University Press, 2008. ISBN 978-0-521-89554-5. (anglicky)
  8. SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 4579 (= M58 = PGC 42168) [online]. [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
  9. MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
  10. Deklinace 12° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 78° od severního nebeského pólu. Severně od 78° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 78° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  11. SIEGEL, Ethan. Messier Monday: The Farthest Messier Spiral, M109 [online]. 2013-09-30 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
  12. SIMBAD Astronomical Database: Results for M 58 [online]. [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
  13. List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

Knihy
  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky)

Mapy hvězdné oblohy
  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky) – Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X.
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5.
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6.

Externí odkazy
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 58 na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 58 [online]. [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 58 [online]. [cit. 2018-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Panna [online]. [cit. 2018-04-23]. Dostupné online.
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 58 [online]. NASA, 2018-03-16 [cit. 2018-04-23]. Dostupné online.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.