Messier 67

Poloha M 67 v souhvězdí Raka.

M67 je poměrně rozsáhlá a snadno vyhledatelná hvězdokupa. Nachází se 2° západně od hvězdy Acubens (α Cancri) v jižní části souhvězdí Raka a přibližně 9° jižně od jasné hvězdokupy Jesličky. M67 má hvězdnou velikost 6,1[1] a za vhodných pozorovacích podmínek je tedy na hranici viditelnosti pouhým okem, takže malým triedrem, například 7x30, ji není těžké nalézt. Ovšem pomocí malého triedru nebo dalekohledu o průměru objektivu 60 mm se ukáže pouze jako skvrna mlhavého vzhledu s několika hvězdami uprostřed. K jejímu rozložení na mnoho hvězd je tedy potřeba použít větší dalekohled. S průměrem dalekohledu 120 až 140 mm je možné v ní pozorovat desítky hvězd se žlutým odstínem, zatímco dalekohled o průměru 200 mm a větším ji dokonale rozloží na jednotlivé hvězdy, aniž by zůstal jakýkoliv náznak mlhoviny.

Hvězdokupa leží na severní nebeské polokouli necelých 12° od nebeského rovníku, takže je snadno pozorovatelná z obou zemských polokoulí.[9] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od ledna do června.

Hvězdokupu M67 jako první pozoroval pravděpodobně Johann Gottfried Koehler před rokem 1779.[1] Jeho dalekohled ovšem nedostačoval k jejímu rozložení na jednotlivé hvězdy.[1] 6. dubna 1780 hvězdokupu nezávisle spoluobjevil Charles Messier,[1] zapsal ji do svého katalogu a popsal ji v něm jako kupu malinkých hvězd ponořených v mlhovině. Na jednotlivé hvězdy ji úplně rozložil až William Herschel v roce 1783. Napsal, že jde o hvězdokupu bez náznaků mlhoviny a že je viditelná i malými dalekohledy. Admirál Smyth ji také pozoroval a popsal ji jako rozptýlenou hvězdokupu tvořenou slabými hvězdami převážně 9. a 10. magnitudy.[10]

Se svou vzdáleností od Země kolem 2 700 světelných let[1] je M67 k Zemi nejbližší starou hvězdokupou a stala se tak důležitým objektem pro výzkum vývoje hvězd. Přestože není nejstarší známou otevřenou hvězdokupou, je pro vědce velmi významná, protože ji mezihvězdný prach nezastiňuje buď vůbec, nebo velmi málo.[11] Leží daleko od galaktické roviny. Vypadá jako velmi zhuštěná hvězdokupa, jejíž jádro má zdánlivý průměr přibližně 15′ a skutečný průměr přibližně 12 světelných let. Její radiální rychlost je 33,1 ± 0,6 km/s a od Země se tedy vzdaluje rychlostí 119 000 km/h. Tato rychlost má původ v oběžné rychlosti hvězdokupy kolem jádra Galaxie a vlastní rychlosti Slunce a Země.[10] S odhadovaným stářím přibližně 4 miliard let (předchozí odhady uváděly 3,2 miliardy) je jednou z nejstarších známých otevřených hvězdokup.[1] Odhaduje se, že M67 zůstane otevřenou hvězdokupou dalších asi 5 miliard let.[1] Ještě staršími hvězdokupami jsou například NGC 6791[12] a NGC 188.

H–R diagram hvězdokup M 67 (žlutá) a NGC 188 (modrá).

Hvězdná velikost hvězdokupy je 6,1 a úhlový průměr 30 obloukových minut.[1] Obsahuje více než tisíc hvězd, ze kterých asi 500 dosahuje jasnosti mezi 10. a 16. magnitudou.[5] Mezi nimi je 11 jasných obrů spektrálního typu K s absolutní magnitudou od +0,5 do +1,5. Do hvězdokupy ovšem patří také několik zvláštních modrých hvězd hlavní posloupnosti, které patří mezi modré opozdilce a nejjasnější z nich má hvězdnou velikost 10 a spektrální typ B8 nebo B9.[11] Dále obsahuje 200 bílých trpaslíků a 100 hvězd podobných Slunci.[10] Díky jejímu obsahu mnoha hvězd různých typů je M67 podrobně zkoumána: Shapley v roce 1917 provedl první průzkum barvy a magnitudy jejích hvězd,[13] Barnard v téže době prováděl přesná měření poloh hlavních hvězd (kvůli určení jejich pohybu),[14] Daniel M. Popper v roce 1954 měřil spektrum jejích nejjasnějších hvězd[15] a v roce 1955 Johnson a Sandage vytvořili první přesný H–R diagram jejích přibližně 500 hvězd a určili tak její stáří a vývojový stav.[16][10]

Kromě modrých opozdilců hvězdokupa neobsahuje jiné hvězdy hlavní posloupnosti žhavější než třídy F, protože všechny jasnější hvězdy již stihly opustit hlavní posloupnost. Na H–R diagramu je vlevo nahoře výrazná odbočka z hlavní posloupnosti, která odpovídá hvězdám se skončenou fúzí vodíku. Tyto hvězdy se stávají červenými obry. V průběhu milionů let se tato odbočka posunuje dolů podél hlavní posloupnosti.[17]

Do roku 2015 bylo ve hvězdokupě potvrzeno 25 zdrojů rentgenového záření, z nichž většina jsou vzájemně se ovlivňující dvojhvězdy typu RS CVn s oběžnou dobou 10 dní nebo méně.[18]

V jihozápadní části hvězdokupy je vidět skupina devíti hvězd známých v angličtině jako Dipper, která má tvar komety se zahnutým ohonem. Mezi těmito hvězdami je také proměnná hvězda S 999. Hvězdokupa také obsahuje mnoho dalších zákrytových a spektroskopických proměnných hvězd, z nichž mnohé jsou pozorovatelné amatérskými dalekohledy s CCD kamerou.

Okolí hvězdokupy M 67 s blízkými hvězdokupami.

V průběhu času byla kolem M67 objevena a zapsána do katalogů další hvězdná seskupení, která byla považována za samostatné otevřené hvězdokupy. Časem však byla jejich samostatnost zpochybněna.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků M67 (astronomia) na italské Wikipedii a Cúmulo abierto M67 na španělské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 67 na Wikimedia Commons
• SIMBAD Astronomical Database: Results for M 67 [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
• SEDS Messier Objects Database: Messier 67 [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
• POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Open Clusters [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (anglicky)
• KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Rak [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online.
• NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Hvězdokupa Messier 67 [online]. astro.cz, 2007-08-09 [cit. 2018-01-08]. Dostupné online.