Messier 61

Messier 61 (také M61 nebo NGC 4303) je spirální galaxie v souhvězdí Panny, kterou objevil Barnabáš Oriani z Milána 5. května 1779.[7] Je součástí Kupy galaxií v Panně, kde se řadí k největším členům. Po galaxii NGC 6946 s 10 objevenými supernovami je to druhá galaxie v pořadí podle četnosti objevených supernov.[7][8]

Messier 61
M61 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typspirální galaxie, astronomický rádiový zdroj, HI (21cm) source, zdroj infračerveného záření, astrophysical X-ray source a Seyfert 2 galaxy
TřídaSAB(rs)bc[1]
ObjevitelBarnabas Oriani
Datum objevu5. května 1779
Rektascenze12h 21m 54,9s[1]
Deklinace+4°28′25″[1]
SouhvězdíPanna (lat. Vir)
Zdánlivá magnituda (V)9,65[2], 10,07[2], 10,18[2], 14,76[3], 7,734[4], 7,092[4], 6,843[4], 13,91[5], 12,331[5], 11,424[5], 10,977[5] a 10,68[5]
Úhlová velikost6,5′×5,8′[1]
Vzdálenost60 000 000 ly
Plošná jasnost13,1[6]
Poziční úhel69°[6]
Rudý posuv0,005 23
Kupa galaxiíKupa galaxií v Panně[7]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr50 000[7] ly
Absolutní magnituda (V)-21,2[7]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 61
New General CatalogueNGC 4303
IRASIRAS 12194+0444 a IRAS F12193+0445
Uppsala General CatalogueUGC 7420
Principal Galaxies CataloguePGC 40001
Jiná označeníM 61, NGC 4303, UGC 7420, PGC 40001[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pozorování
Poloha M 61 v souhvězdí Panny

M61 leží v oblasti oblohy bez výrazných hvězd přibližně 1,2° severně od hvězdy 5. magnitudy s označením 16 Panny.[9] Může být viditelná i triedrem 10x50 nebo 11x80, ve kterém se ukáže jako velmi slabá prchavá skvrnka. Základní podrobnosti v ní lze pozorovat až přístroji o průměru 140 mm a větším, ve kterých vypadá jako skvrna, jejíž halo se rozprostírá v oblasti o průměru 5′ a která má přímo uprostřed malé jasné jádro. Při podrobnějším zkoumání je možné si povšimnout, že nemá přesně kruhový tvar, ale že vypadá mírně protažená od severovýchodu na jihozápad a v jejím halu je možné pozorovat několik zjasnění, díky kterým vypadá nesouměrně.[10]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[11] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od března do července.

Historie pozorování

Galaxii objevil Barnabáš Oriani z Milána 5. května 1779 při příležitosti sledování komety 1779 Bode a popsal ji jako mlhovinu podobnou kometě. Ve stejný den ji pozoroval také Charles Messier, avšak považoval ji rovněž za kometu a až 11. května zjistil, že se na obloze nepohybuje.[7] William Herschel ji pozoroval mnohem větším dalekohledem než Messier a popsal ji jako velmi jasný objekt. O jejím pozorování zanechali zprávu mimo jiné i William Parsons a admirál Smyth.[10]

Vlastnosti
M61 na snímku ze Schulmanova dalekohledu. Autor: Adam Block

M61 leží ve vzdálenosti 55[12] až 60[7] milionů světelných let a se svým skutečným rozměrem přibližně 100 000 světelných let, který je srovnatelný s rozměrem Mléčné dráhy, patří mezi největší členy Kupy galaxií v Panně. Zvláštností této galaxie je vzhled jejích ramen, která v různých úhlech náhle mění směr, takže výsledný tvar galaxie připomíná mnohoúhelník. Hmotnost galaxie se odhaduje na přinejmenším 50 miliard hmotností Slunce a z její zdánlivé magnitudy 9,7 se dá odvodit její absolutní hvězdná velikost -21,2.[7] Z jejího rudého posuvu bylo určeno, že se pohybuje pryč od Země radiální rychlosti 1 564 km/s, tedy podobně rychle jako celá Kupa galaxií v Panně.[10]

Supernovy

Do roku 2017 bylo v této galaxii pozorováno 7 supernov:

  • SN 1926A typu IIL s magnitudou 12,8
  • SN 1961I typu II a 13. magnitudy
  • SN 1964F typu I[7] nebo typu II[8][13] a 12. magnitudy
  • SN 1999gn typu II s magnitudou 13,4
  • SN 2006ov typu II s magnitudou 14,8
  • SN 2008in typu II s magnitudou 14,3
  • SN 2014dt, která byla typu Ia-pec a dosáhla magnitudy 13,2

Když roku 2014 se v této galaxii rozžehla sedmá supernova, převzala M61 vedení v počtu objevených supernov v rámci galaxií Messierova katalogu, protože předběhla Galaxii Jižní větrník se šesti supernovami. Skutečný rekord ovšem drží NGC 6946 s 10 objevenými supernovami (stav k roku 2017).[7][8]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M61 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 61 [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Armando Gil de Paz, Luciana Bianchi, Patrick Morrissey, Patrick Morrissey, Samuel Boissier, David Schiminovich, Barry F. Madore, David Thilker, Timothy Heckman, Alessandro Boselli, Robert Rich: The GALEX Ultraviolet Atlas of Nearby Galaxies. In: The Astrophysical Journal Supplement Series. prosinec 2007. DOI 10.1086/516636.
  3. Gaia Data Release 2. 25. dubna 2018.
  4. Thomas Jarrett, John Carpenter, John E. Gizis: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  5. Jennifer K. Adelman-McCarthy: The SDSS Photometric Catalog, Release 7. 2009.
  6. FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 4303 [online]. SEDS.org [cit. 2018-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-07. (anglicky)
  7. FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 61 [online]. SEDS.org [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
  8. The most prolific galaxies [online]. Rochester Academy of Sciences, 2018-05-23 [cit. 2018-06-13]. Dostupné online.
  9. KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Panna [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online.
  10. MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
  11. Deklinace 4° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 86° od severního nebeského pólu. Severně od 86° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 86° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  12. GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 61 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
  13. List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2018-06-14]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

Knihy
  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky)

Mapy hvězdné oblohy
  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky) - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X.
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5.
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6.

Externí odkazy
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 61 na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 61 [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 61 [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 61 [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Panna [online]. [cit. 2018-06-12]. Dostupné online.
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Ve středu spirální galaxie M61 [online]. astro.cz, 2014-05-20 [cit. 2018-06-12]. Dostupné online.
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 61 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-06-12]. Dostupné online. (anglicky)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.