Messier 66

Messier 66 (také M66 nebo NGC 3627) je spirální galaxie v souhvězdí Lva vzdálená od Země přibližně 35 milionů světelných let.[4] Společně s nedalekou galaxií M65 ji objevil Charles Messier 1. března 1780.[4] S touto galaxií, blízkou NGC 3628 a poněkud vzdálenější NGC 3593 tvoří gravitačně vázaný systém[7] nazývaný trojice galaxií ve Lvu.[8]

Messier 66
Spirální galaxie M66. Autor: Adam Block
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typspirální galaxie, astronomický rádiový zdroj, sub-millimetric source, HI (21cm) source, zdroj infračerveného záření a astrophysical X-ray source
TřídaSAB(s)b[1]
ObjevitelCharles Messier a Pierre Méchain
Datum objevu1. března 1780
Rektascenze11h 20m 15,0s[1]
Deklinace12°59′29,5″[1]
SouhvězdíLev (lat. Leo)
Zdánlivá magnituda (V)8,9[2]
Úhlová velikost9,1'x4,1'[3][1]
Vzdálenost35 000 000 ly
Plošná jasnost12,7[3]
Poziční úhel173°[3]
Rudý posuv0,002 34[2]
Kupa galaxiítrojice galaxií ve Lvu[4][2]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr50 000[5] ly
Absolutní magnituda (V)-21,3
Označení v katalozích
Messierův katalogM 66
New General CatalogueNGC 3627
IRASIRAS F11176+1315 a IRAS 11176+1315
Uppsala General CatalogueUGC 6346
Principal Galaxies CataloguePGC 34695
Atlas of Peculiar GalaxiesAPG 16 a APG 317A
Jiná označeníM66, NGC 3627, Arp 16,[6] Arp 317,[6] UGC 6346, PGC 34695[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pozorování
Poloha M 66 v souhvězdí Lva

M66 se dá poměrně snadno vyhledat, protože leží v polovině cesty mezi hvězdami Chertan (θ Leonis) a Asellus (ι Leonis). I když je na hranici viditelnosti pomocí triedru 10x50, je mnohem lépe pozorovatelná dalekohledy o průměru 150 mm a větším. Při průměru dalekohledu 300 mm je možné pozorovat průběh jejích spirálních ramen zatočených proti směru hodinových ručiček, zatímco jádro má příčkový tvar. Na severozápadním okraji galaxie je vidět hvězda desáté magnitudy, která patří do Mléčné dráhy.[9]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad severním obzorem. Přesto je tedy viditelná ze všech obydlených oblastí Země.[10] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Historie pozorování

Charles Messier tuto galaxii popsal jako slabou mlhovinu bez hvězd, v jejíž blízkosti roku 1773 procházela kometa,[9] ale pravděpodobně kvůli velkému jasu komety si této galaxie nevšiml.[4] Admirál Smyth pak její objevení omylem přisoudil Pierru Méchainovi.[4] Galaxii později znovu pozorovali William Herschel a Isaac Roberts, který ji popsal jako spirálu s dobře ohraničeným hvězdným jádrem tvořícím střed těchto spirál, na nichž je možné napočítat 14 hvězdných zhuštění.[9]

Messier 65 vpravo nahoře, Messier 66 vpravo dole, NGC 3628 vlevo. Sever je vlevo.

Vlastnosti

M66 je od Země vzdálená přibližně 35 milionů světelných let[4] a má poloměr zhruba 50 000 světelných let.[5] Její zdánlivá magnituda je 8,9[2] a tomu odpovídající absolutní magnituda v uvažované vzdálenosti je přibližně -21,3. Halton Arp zapsal M66 do svého katalogu zvláštních galaxií (Atlas of Peculiar Galaxies) pod číslem 16 jako spirální galaxii s odděleným úsekem ramena, protože na konci jižního ramena pozoroval velkou hustotu hvězd, a celou trojici galaxií pod číslem 317 jako skupinu galaxií, jejíž dva členové vykazují známky vzájemného ovlivňování.[6]

V jejích ramenech byly do roku 2015 pozorovány 4 supernovy: SN 1973R (typ II, magnituda 14,5), SN 1989B (typ Ia, magnituda 13), SN 1997bs (typ IIn, magnituda 17) a SN 2009hd (typ II, magnituda 15,8).[11]

Trojice galaxií ve Lvu
Podrobnější informace naleznete v článku trojice galaxií ve Lvu.

M66 je nejvýraznějším členem skupiny galaxií, která se podobá Místní skupině galaxií a která zahrnuje členy M65, M66 a NGC 3628. Tato trojice galaxií se navzájem ovlivňuje mnohem více než členové Místní skupiny. Ze západní strany M66 vychází oblak neutrálního vodíku, který tyto galaxie spojuje a který je výsledkem jejich blízkého setkání, k němuž došlo před zhruba 800 miliony let.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M66 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 66 [online]. [cit. 2018-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
  2. SIMBAD Astronomical Database: Results for M 66 [online]. [cit. 2018-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
  3. FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 3627 [online]. [cit. 2018-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-08. (anglicky)
  4. SEDS Messier Objects Database: Messier 66 [online]. [cit. 2018-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
  5. NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Spirální galaxie M66 [online]. astro.cz, 2010-11-13 [cit. 2018-01-11]. Dostupné online.
  6. ARP, Halton. Atlas of Peculiar Galaxies. S. 1. Astrophysical Journal Supplement [online]. Listopad 1966 [cit. 2018-01-11]. Roč. 14, s. 1. Dostupné online. DOI 10.1086/190147. Bibcode 1966ApJS...14....1A. (anglicky)
  7. FROMMERT, Hartmut. The Leo Triplett (M66 group) [online]. 1999-10-24 [cit. 2018-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
  8. POLÁK, Jiří. Fotogalerie - galaxie: M 65, M 66, NGC 3628 – Trojice galaxií ve Lvu zvaná „Lví trojče“ [online]. 2013-07-20 [cit. 2018-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-11.
  9. MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
  10. Deklinace 13° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 77° od severního nebeského pólu. Severně od 77° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 77° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  11. List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2018-01-11]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

Knihy
  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky)

Mapy hvězdné oblohy
  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky) - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X.
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5.
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6.

Externí odkazy
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 66 na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 66 [online]. [cit. 2018-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 66 [online]. [cit. 2018-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 66 [online]. [cit. 2018-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Lev [online]. [cit. 2018-01-11]. Dostupné online.
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Trojice ve Lvu [online]. astro.cz, 2017-04-12 [cit. 2018-01-11]. Dostupné online.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.