Messier 84

Messier 84 (také M84 nebo NGC 4374) je čočková nebo eliptická galaxie[9][1] v souhvězdí Panny. Objevil ji Charles Messier 18. března 1781.[9] Galaxie je od Země vzdálená okolo 55 milionů ly[10] a je jedním z jasnějších členů Kupy galaxií v Panně.[9]

Messier 84
M84 na snímku z Observatoře La Silla. Autor: ESO
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typeliptická galaxie, čočková galaxie, astronomický rádiový zdroj, sub-millimetric source, zdroj infračerveného záření, astrophysical X-ray source a Seyfert 2 galaxy
TřídaE/S0[1]
ObjevitelCharles Messier
Datum objevu18. března 1781
Rektascenze12h 25m 3,7s[2]
Deklinace12°53′13″[2]
SouhvězdíPanna (lat. Vir)
Zdánlivá magnituda (V)20[3], 10,49[4][5], 12,67[5], 12,09[5], 7,124[6], 6,469[6], 6,222[6], 12,593[7], 10,742[7], 9,888[7], 9,448[7] a 9,081[7]
Úhlová velikost6,5′x5,6′[2]
Vzdálenost55 000 000 ly
Plošná jasnost13,2[8]
Poziční úhel135°[8]
Rudý posuv0,003 392 a 0,003 27
Kupa galaxiíKupa galaxií v Panně[9]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 84
New General CatalogueNGC 4374
IRASIRAS 12224+1309 a IRAS F12225+1309
Uppsala General CatalogueUGC 7494
Principal Galaxies CataloguePGC 40455
Jiná označeníM 84, NGC 4374, UGC 7494, PGC 40455[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pozorování
Poloha M 84 v souhvězdí Panny

M84 leží mezi souhvězdími Panny a Vlasů Bereniky v oblasti oblohy bez výrazných hvězd. Je možné ji najít přibližně v polovině spojnice hvězd Vindemiatrix (ε Virginis) a Denebola (β Leonis). Se sousední galaxií Messier 86 tvoří pár, který se společně vejde do zorného pole většiny hvězdářských dalekohledů. Triedrem není viditelná ani pod dokonale čistou oblohou a za vhodných podmínek. Její galaktické halo je viditelné dalekohledy o průměru 200 mm, ve kterých vypadá jako jasná skvrna, která se na okraji postupně ztrácí v okolní obloze. Její jádro je ovšem jasné. V jejím okolí je možné pozorovat i další galaxie, jako například NGC 4388 nebo NGC 4402.[11]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[12] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od března do srpna.

Historie pozorování

Tuto galaxii objevil Charles Messier 18. března 1781 a popsal ji jako kulatou mlhovinu bez hvězd s jasným středem a obklopenou slabým halem. Do svého katalogu ji zařadil pod číslem 84. Ve stejný den do katalogu zapsal ještě dalších 7 mlhavých objektů ležících v této oblasti oblohy, což jsou také členové Kupy galaxií v Panně, a navíc kulovou hvězdokupu Messier 92.[9] M84 a sousední M86 John Herschel shodně popsal jako velmi jasný rozsáhlý kulatý oblak nerozložitelný na hvězdy a s velmi světlým středem.[11]

Vlastnosti
Jádro M84 překryté dvěma pruhy hmoty. Snímek z Hubbleova vesmírného dalekohledu

M84 leží velice blízko středu Kupy galaxií v Panně, která je od Země vzdálená přibližně 60 milionů ly. Podle Hubbleovy klasifikace galaxií je M84 zepředu viděnou čočkovou nebo eliptickou galaxií.[9][1] V roce 1957 bylo objeveno, že vysílá rádiové vlny a že z jejích středových oblastí vychází dva malé výtrysky hmoty, které jsou viditelné v pásmu rádiových vln.[13] Další pozorování uskutečněná pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu odhalila dva pásy hmoty, které směřují z vnějších oblastí galaxie do jejího středu. Z tohoto pozorování bylo odvozeno, že se v jádru galaxie nachází obří černá díra o hmotnosti asi 300 milionů hmotností Slunce.[11] Celková hmotnost galaxie se odhaduje na 500 miliard hmotností Slunce a její průměr je přibližně 125 000 ly. Galaxie má rozsáhlý systém kulových hvězdokup[11] a je součástí Markarianova řetězu, který obsahuje 8 galaxií a táhne se přes M86 po NGC 4477.[14]

Supernovy

V této galaxii byly zatím pozorovány 3 supernovy. První byla objevena 18. května 1957, dostala označení SN 1957B a dosáhla magnitudy 12,2.[15] Zaznamenaly ji i snímky pořízené o měsíc dříve na palomarské observatoři. Další supernova byla objevena 13. června 1980, dostala označení SN 1980I a dosáhla 14. magnitudy. Zatím poslední supernova SN 1991bg byla objevena 3. prosince 1991 a dosáhla také 14. magnitudy.[9]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M84 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. SIMBAD Astronomical Database: Results for M 84 [online]. [cit. 2018-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
  2. NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 84 [online]. [cit. 2018-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
  3. SIMBAD.
  4. Messier 84. Dostupné online. [cit. 2018-04-17]
  5. Noah Brosch: Ionized gas in E/S0 galaxies with dust lanes. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 22. července 2010. DOI 10.1111/J.1365-2966.2010.17070.X.
  6. Thomas Jarrett, John Carpenter, John E. Gizis: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  7. Jennifer K. Adelman-McCarthy: The SDSS Photometric Catalog, Release 7. 2009.
  8. FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 4374 [online]. [cit. 2018-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
  9. FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 84 [online]. [cit. 2018-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
  10. TULLY, R. Brent; COURTOIS, Hélène M.; SORCE, Jenny G. Cosmicflows-3. S. 21. Astronomical Journal [online]. Srpen 2016 [cit. 2018-04-18]. Roč. 152, čís. 2, s. 21. Dostupné online. DOI 10.3847/0004-6256/152/2/50. Bibcode 2016AJ....152...50T. (anglicky)
  11. MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
  12. Deklinace 13° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 77° od severního nebeského pólu. Severně od 77° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 77° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  13. LY, C.; WALKER, R. C.; WROBEL, J. M. An Attempt to Probe the Radio Jet Collimation Regions in NGC 4278, NGC 4374 (M84), and NGC 6166. S. 119–124. Astronomical Journal [online]. Leden 2004 [cit. 2018-04-18]. Roč. 127, s. 119–124. Dostupné online. DOI 10.1086/379855. Bibcode 2004AJ....127..119L. (anglicky)
  14. NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Markarianův řetez k Messieru 64 [online]. astro.cz, 2017-06-24 [cit. 2018-04-18]. Dostupné online.
  15. GÖTZ, W. Supernova in NGC 4374 (= M 84). S. 141. Astronomische Nachrichten [online]. Květen 1958 [cit. 2018-04-18]. Roč. 284, čís. 3, s. 141. Dostupné online. DOI 10.1002/asna.19572840308. Bibcode 1958AN....284..141G. (německy)

Literatura

Knihy
  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky)

Mapy hvězdné oblohy
  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky) - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X.
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5.
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6.

Externí odkazy
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 84 na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 84 [online]. [cit. 2018-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 84 [online]. [cit. 2018-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
  • SEDS Messier Objects Database: Messier 84 [online]. [cit. 2018-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Panna [online]. [cit. 2018-04-17]. Dostupné online.
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - V srdci Kupy galaxií v Panně [online]. astro.cz, 2015-04-07 [cit. 2018-04-17]. Dostupné online.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.