Messier 99

Messier 99 (také M99 nebo NGC 4254) je spirální galaxie v souhvězdí Vlasů Bereniky. Objevil ji Pierre Méchain 15. března 1781.[6] Galaxie je od Země vzdálená okolo 45 milionů ly[7] a je součástí kupy galaxií v Panně. Její radiální rychlost 2 324 km/s je nejvyšší ze všech objektů Messierova katalogu a přestože patří mezi málo jasné objekty tohoto katalogu, jde o jednu z nejjasnějších spirálních galaxií kupy galaxií v Panně.[6]

Messier 99
M99 na snímku ze Schulmanova dalekohledu. Autor: Adam Block
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typastronomický rádiový zdroj, sub-millimetric source, HI (21cm) source, zdroj infračerveného záření, astrophysical X-ray source a grand design spiral galaxy
TřídaSA(s)c[1]
ObjevitelPierre Méchain
Datum objevu15. března 1781
Rektascenze12h 18m 49,6s[1]
Deklinace14°24′59″[1]
SouhvězdíVlasy Bereniky (lat. Com)
Zdánlivá magnituda (V)9,87[2][3], 10,45[3], 10,44[3], 7,89[4], 7,251[4] a 6,929[4]
Úhlová velikost5,4′×4,7′[1]
Vzdálenost45 000 000 ly
Plošná jasnost13,0[5]
Poziční úhel51°[5]
Rudý posuv0,008 02
Kupa galaxiíKupa galaxií v Panně[6]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 99
New General CatalogueNGC 4254
IRASIRAS 12162+1441 a IRAS F12163+1441
Uppsala General CatalogueUGC 7345
Principal Galaxies CataloguePGC 39578
Jiná označeníM 99, NGC 4254, UGC 7345, PGC 39578[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pozorování
Poloha M 99 v souhvězdí Vlasů Bereniky

M99 se dá na obloze najít v jihozápadním cípu souhvězdí Vlasů Bereniky, 7° východně od hvězdy Denebola (β Leonis) a necelý 1° jihovýchodně od hvězdy 5. magnitudy označené 6 Comae Berenices. Jasnost galaxie je na nejzazší hranici dosahu středně velkých triedrů, ale již v malém hvězdářském dalekohledu je galaxie viditelná jako téměř přesně kruhová světlá skvrna. V dalekohledech o průměru 150 mm se dá pozorovat rozdíl mezi jasným jádrem a mnohem slabším rozsáhlým diskem. V přístrojích o průměru 250 až 300 mm je možné s velkými obtížemi zahlédnou známky spirální struktury.[8]

Galaxii je možné snadno pozorovat z obou zemských polokoulí a ze všech obydlených oblastí Země, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během jarních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poněkud níže nad obzorem.[9] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od února do srpna.

Historie pozorování

Galaxii objevil Pierre Méchain 15. března 1781 spolu se sousedními galaxiemi M98 a M100.[6] Charles Messier následně změřil její polohu a 13. dubna 1781 ji přidal do svého katalogu těsně před zveřejněním jeho třetího a zároveň posledního vydání.[6] Popsal ji jako velmi slabou mlhovinu bez hvězd, která je ale přesto jasnější než další podobné okolní objekty. Messier v této oblasti oblohy objevil mnoho dalších galaxií. John Herschel ji později znovu pozoroval mnohem větším dalekohledem a popsal ji jako velký jasný oblak s rozsáhlým halem, který se postupně zjasňuje směrem k jádru.[8] William Parsons dokázal v roce 1846 přímo a zřetelně pozorovat průběh jejích spirálních ramen a stala se tak druhou galaxií (po Vírové galaxii), u které byla spirální ramena objevena.[6][8]

Vlastnosti

M99 je jednou z nejjasnějších spirálních galaxií kupy galaxií v Panně.[6] Má výrazná spirální ramena, která se stáčí ve směru hodinových ručiček a která jsou zřetelně nesouměrná, což je možná způsobeno vzájemným ovlivněním jinou galaxií v kupě. O takovém ovlivnění může svědčit i její vysoká radiální rychlost 2 324 km/s, což je nejvyšší hodnota ze všech objektů Messierova katalogu. Znamená to, že se vzhledem ke středu kupy pohybuje rychlostí kolem 1 200 km/s.[6] Skutečný průměr galaxie je 87 000 ly a její hmotnost je přibližně 130 miliard hmotností Slunce.

Supernovy

V ramenech této galaxie byly do roku 2014 pozorovány 4 supernovy:

  • SN 1967H typu II, která v červnu 1967 dosáhla 14. magnitudy[6][10]
  • SN 1972Q typu II, která 16. prosince 1972 dosáhla magnitudy 15,6[6][10]
  • SN 1986I také typu II, 17. května 1986 měla magnitudu 14,0[10]
  • SN 2014L typu Ic, která měla 26. 2014 magnitudu 15,4[6]

Galerie obrázků

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M99 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 99 [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Messier 99. Dostupné online. [cit. 2018-05-30]
  3. Armando Gil de Paz, Luciana Bianchi, Patrick Morrissey, Patrick Morrissey, Samuel Boissier, David Schiminovich, Barry F. Madore, David Thilker, Timothy Heckman, Alessandro Boselli, Robert Rich: The GALEX Ultraviolet Atlas of Nearby Galaxies. In: The Astrophysical Journal Supplement Series. prosinec 2007. DOI 10.1086/516636.
  4. Thomas Jarrett, John Carpenter, John E. Gizis: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  5. FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 4254 [online]. SEDS.org [cit. 2018-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-08. (anglicky)
  6. FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 99 [online]. SEDS.org [cit. 2018-05-31]. Dostupné online. (anglicky)
  7. TULLY, R. Brent; COURTOIS, Hélène M.; SORCE, Jenny G. Cosmicflows-3. S. 21. Astronomical Journal [online]. Srpen 2016 [cit. 2018-05-31]. Roč. 152, čís. 2, s. 21. Dostupné online. DOI 10.3847/0004-6256/152/2/50. Bibcode 2016AJ....152...50T. (anglicky)
  8. MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
  9. Deklinace 14° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 76° od severního nebeského pólu. Severně od 76° severní šířky je tedy tato galaxie cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 76° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  10. List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2018-05-31]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

Knihy
  • O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky)

Mapy hvězdné oblohy
  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky) - Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. ISBN 0-943396-14-X.
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5.
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6.

Externí odkazy
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 99 na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 99 [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky)
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 99 [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky)
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 99 [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky)
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Vlasy Bereniky [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online.
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 99 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-05-30]. Dostupné online. (anglicky)
  • Hubble Space Telescope - A bright spark in a nearby spiral galaxy [online]. spacetelescope.org, 2012-06-04 [cit. 2018-05-31]. Dostupné online. (anglicky)


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.