Anna Tyrolská

Anna byla nejmladší dcerou Ferdinanda Tyrolského a jeho druhé manželky Anny Kateřiny Gonzagové. Její rodiče byli příbuznými – matka byla dcerou Eleonory, sestry Ferdinanda Tyrolského, a Anna byla tedy neteří svého manžela. Spolu s rodiči a sestrou vyrůstala v Tyrolsku.

Dne 4. prosince 1611 se Anna ve Vídni vdala za svého bratrance Matyáše Habsburského, kterému v té době bylo více než padesát let a byl stále svobodný a bezdětný.

Matyáš byl mladší syn Maxmiliána II. Habsburského, kdežto Anna byla dcerou Maxmiliánova mladšího bratra Ferdinanda.

V roce 1612 se Matyáš stal císařem a Anna císařovnou. Tři dny po Matyášově císařské korunovaci, která se konala 27. června 1612, podstoupila tento obřad ve Frankfurtu nad Mohanem i Anna. Dne 25. března 1613 byla v Prešpurku (Bratislavě) korunována svatoštěpánskou korunou uherských králů. Pražská korunovace proběhla až o tři roky později, 10. ledna 1616.[1]

Jako přísná katolička podporovala spolu s kardinálem Melchiorem Kleslem řád kapucínů ve Vídni. Také v Praze na Starém Městě iniciovala přestavbu anenského kláštera a přilehlého kostela sv. Anny. Protože bylo její manželství s Matyášem bezdětné, bylo následnictví na základě tzv. Oňatovy smlouvy určeno Ferdinandovi II. ze štýrské větve Habsburků. Ten byl ještě za Matyášova života v roce 1617 přijat českým sněmem (včetně většiny nekatolíků) za budoucího českého krále Ferdinanda II. V roce 1618 nechal zatknout Matyášova poradce Melchiora Klesla, což Matyáš i Anna velmi těžce nesli.

V roce 1617 Anna s manželem založila klášter kapucínů, kde chtěla být společně s ním pochovaná. Zemřela o rok později, jen tři měsíce před svým manželem, ve věku 33 let. Po dokončení stavebních prací v roce 1633 byly její a manželovy ostatky uložené v kryptě vídeňského kostela kapucínů, ze které se stala rodová nekropole Habsburků.