Arnošt Habsburský

Narodil se jako druhý přeživší syn svých rodičů. Vychováván byl od deseti let se svým o rok starším bratrem Rudolfem (pozdější císař Rudolf II.) na dvoře svého strýce, španělského krále Filipa II. v Madridu. Zde byl položen základ jeho pevné katolické víry i celoživotního blízkého vztahu se starším bratrem, který mu jako jedinému ze svých bratří plně důvěřoval. Jako mladší syn ovšem neměl nárok na nástupnictví, a proto dvakrát, v letech 1573 a 1587, byl kandidátem na polský trůn; v roce 1592 dostal od polského krále Zikmunda III. nabídku přijetí polské koruny, ani tentokrát však neuspěl.

Otec nicméně využíval jeho služeb v politické oblasti, např. v roce 1574 předsedal jako zástupce Maxmiliána II. a Rudolfa českému sněmu.

Od roku 1576 vládl v Rakouském arcivévodství, kde prováděl protireformaci. V roce 1590, po smrti své strýce Karla II. Štýrského byl jmenován guvernérem regentem Vnitřních Rakous po dobu neplnoletosti svého bratrance Ferdinanda II. Štýrského a jeho poručníkem. V roce 1592 utrpěl v Uhrách porážku v boji s Turky. V tomtéž roce mu svěřil král Filip II. Španělský vládu ve Španělském Nizozemí; do Bruselu však dorazil Arnošt až v roce 1594. Místodržitelem zde byl velmi krátce a neměl valného politického významu, neboť již v roce 1595 zemřel, aniž stačil splnit očekávání, která do něj král vkládal.

Přesto je jeho působení zde pro dějiny Habsburků významné. Pozornost vzdělaného a uměnímilovného arcivévody zde totiž upoutal malíř Pieter Brueghel a on jej doporučil svému bratrovi Rudolfovi, vášnivému sběrateli umění; to položilo základy sbírky Breughelových děl v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni.

Arnošt Habsburský se nikdy neoženil a neměl legitimní potomky. Zemřel ve dvaačtyřiceti letech v roce 1595 v Bruselu, kde byl v katedrále sv. Michaela archanděla a sv. Guduly i pohřben.