Albrecht VII. Habsburský

Narodil se císaři Maxmiliánu II. a španělské princezně Marii, jakožto mladší bratr pozdějších císařů Rudolfa II. a Matyáše. Jako jedenáctiletý chlapec odcestoval se svou starší sestrou Annou na španělský královský dvůr, kde se mu dostalo výchovy a vzdělání. Kariéru začal roku 1577, kdy byl jmenován toledským kardinálem-arcibiskupem. V roce 1583 se stal portugalským místokrálem a roku 1595 generálním guvernérem ve Španělském Nizozemí (dnešní Belgii). Roku 1598 se zřekl svých církevních hodností a o rok později se ve Valencii oženil se svou sestřenicí Isabelou Klárou, dcerou španělského krále Filipa II., která se měla podle původních plánů svého otce stát manželkou Albrechtova staršího bratra, císaře Rudolfa II. Z manželství se narodily tři děti. Všechny však zemřely v útlém věku.

Díky svatební smlouvě se v roce 1599 stal spolu s manželkou samostatným vládcem v Nizozemí, kde byl nucen čelit válce proti generálním stavům, v níž dokázal prosadit dvanáctileté příměří (1609–1621) se Spojenými provinciemi. Za jeho vlády se stal Brusel důležitým politickým centrem. Vrchním velitelem armády byl jmenován Ital Ambrosio Spinola. Velkou pozornost Albrecht věnoval hospodářskému rozvoji a posílení katolického náboženství.

Zemřel v necelých 62 letech věku v Bruselu, kde byl také pochován v katedrále sv. Guduly.