Sofie Litevská

Vladislavovi II. bylo už přes šedesát, když si 24. (nebo 7.) února 1422 bral za ženu asi sedmnáctiletou Sofii, dceru litevsko-běloruského knížete Ondřeje Holšanského (Андрэй Гальшанскі) a kněžny Alexandry Drucké. Svatba se odehrála v běloruském městě Novogrodek. 12. února 1424 byla Sofie v sídelním Krakově korunována polskou královnou. Královna Sofie iniciovala první překlad Bible do polštiny.

Z předchozích manželství měl jen jednu přeživší dceru Hedviku, která zemřela v roce 1431, ve třiadvaceti letech, možná na otravu. Sofie Vladislavovi II. konečně porodila vytoužené mužské dědice. Jejími potomky byli:

• Vladislav III. Varnenčik (1424–1444), polský (1434–1444) a uherský (1440–1444) král;
• Kazimír IV. Jagellonský (1427–1492), litevský velkokníže (1440–1492) a polský král (1447–1492).

Další syn, také Kazimír, zemřel, když mu byl jeden rok. Část polské šlechty odmítala syny Vladislava II. a Sofie Litevské jako dědice polského trůnu, protože neměli krev Piastovců. Vladislav II. musel šlechtě udělit nová privilegia, aby situaci urovnal. V roce 1434 Sofie ovdověla.

Sofie přežila svého nejstaršího syna Vladislava, ale dočkala se toho, že se polským králem a bratrovým nástupcem stal mladší syn Kazimír.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sophia of Halshany na anglické Wikipedii.

• Bible královny Žofie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sofie Litevská na Wikimedia Commons