Tarpan

Tarpan (Equus ferus), evropský divoký kůň, obýval stepi a lesy východní Evropy. Byl loven pro maso a vybíjen kvůli ochraně úrody a domácích koní. Poslední tarpan uhynul 1887 v zoologické zahradě v Moskvě, poslední volně žijící tarpan zemřel na Ukrajině roku 1879 na následky zranění v důsledku uštvání místními obyvateli[1].

Tarpan
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádlichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleďkoňovití (Equidae)
Rodkůň (Equus)
Binomické jméno
Equus ferus
Boddaert, 1785
Poddruhy a formy
  • tarpan lesní (E. f. silvestris)
  • tarpan stepní (E. f. ferus)
  • kůň domácí (E. f. f. caballus)
Synonyma
  • Equus caballus ferus
  • Equus ferus ferus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tarpani byli předky dnešních domácích koní (Equus ferus f. caballus).

Popis
  • Výška: 130–135 cm
  • Znaky: krátká stojatá hříva
  • Zbarvení: šedé nebo plavé, úhoří pruh, zebrování

Tento kůň měl oproti dlouholebým kertagům se zavalitým a poměrně hrubým utvářením těla ušlechtilejší hlavu, rovnou nebo mírně prohnutou v profilu a zřetelně kratší v obličejové části. Byl lehčí a měl štíhlejší končetiny. Jeho typická barva byla světlý nebo tmavý plavák a měl vrozené znaky: úhoří pruh, oslí kříž a zebrované nohy. Tento kůň byl rozšířen v jihoruských náhorních stepnatých planinách kolem Černého a Kaspického moře a na východ do Asie až k Aralskému jezeru.

Tarpan stepní

Obýval stepi jihovýchodní Evropy a Kaspické oblasti.

Měli rovný profil hlavy.

Tarpan lesní
Na fotografii kříženec tarpana s domácím koněm. Moskevská zoo, 29. května 1884.

Žil ve střední a západní Evropě. Byl huben zemědělci. Nejdéle vydržel v Litvě a Polsku. Žil do 1. poloviny 19. stol.

Novodobý tarpan

Protože v Polsku se poslední tarpani křížili s domácími koňmi, primitivní polské plemeno, konik, má mnoho znaků původního tarpana. Proto proběhlo zpětným křížením několik pokusů o regeneraci původního tarpana. Skutečně se podařilo získat zvířata, která se původním tarpanům velmi podobají, nemají ale stojací hřívu. Dnes jsou postupně vypouštěni zpět do volné přírody, převážně v Bělověžském národním parku.

Dalšími potomky tarpana jsou huculové žijící i na českém území. Používají se hlavně na agroturistiku a patří mezi genové zdroje Česka. U některých zástupců tohoto plemene jsou dodnes zachovány znaky původního tarpana.

Odkazy

Reference
  1. DOLEŽAL, Vladimír; DOLEŽALOVÁ, Alena. Člověk a kůň. České Budějovice: Dona, 1995. ISBN 80-85463-52-0. Kapitola Známe se dva miliony let, s. 15.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.