Místokrál v Irsku

Místokrál v Irsku (anglicky Lord Lieutenant of Ireland) je historické označení úřadu královského místodržitele v Irském království, který v Irsku zastupoval anglického, respektive britského panovníka. Po připojení Irska k Anglii se kompetence i název funkce místodržitele měnily (Lord Deputy, Chief Governor, Lord Lieutenant). Až po Slavné revoluci a svržení dynastie Stuartovců se ustálilo pojmenování funkce jako Lord Lieutenant in Ireland, neformálně místokrál (Viceroy), ve starších českých zdrojích generální guvernér.[1] Zatímco ve starších dějinách Irska zastávali funkci místodržitele převážně rodilí Irové, po restauraci Stuartovců byli do úřadu jmenováni převážně angličtí peerové. V 17. a 18. století zastávali post tři členové významného starobylého irského klanu Butlerů, kteří měli na Irsko majetkové a příbuzenské vazby. Naopak později v době politické stability se na post irského místokrále dostali dvořané, kteří předtím neměli s Irskem vůbec žádný kontakt (vévoda z Dorsetu).[2] Od poloviny 18. století bylo obsazení postu irského místokrále podmíněno volebními výsledky v Anglii a funkce byla obsazována v návaznosti na změnu vládního kabinetu v Londýně, nadále to byli bez výjimky příslušníci nejvyšší aristokracie provázaní i mezigeneračně blízkými příbuzenskými vztahy. Irský místokrál měl poměrně rozsáhlé pravomoci včetně možnosti povyšování do šlechtického stavu. S rostoucí korupcí se to projevilo především koncem 18. století během vyjednávání o sloučení Británie s Irskem. Faktickým vykonavatelem státní správy byl ministr pro Irsko (Chief Secretary for Ireland), který měl od sloučení Británie s Irskem v roce 1801 statut státního sekretáře s členstvím v britské vládě. Přestože se jednalo o politickou funkci, až do 20. století nebylo nijak výjimečné, že ministrem pro Irsko byl některý z příbuzných místokrále.

Dublin Castle, rezidence irských místokrálů

Hrabě Dudley jako irský místokrál a velmistr Řádu sv. Patrika

Irský místokrál byl z titulu své funkce automaticky členem irské Tajné rady, po dobu výkonu úřadu byl zároveň velmistrem Řádu sv. Patrika. Manželka místokrále byla neoficiálně označována jako Vicereine. Jako rezidence místokrále sloužil královský hrad v Dublinu (Dublin Castle). Podle tradice má každý místokrál v kapli dublinského hradu vyobrazen svůj erb, buď ve vitrážových oknech nebo vyřezávaný v lavicích.

Funkce irského místokrále zanikla po vyhlášení nezávislosti Irské republiky v roce 1922. Protestantská část ostrova zůstala součástí Spojeného království jako Severní Irsko, kde byl jmenován generální guvernér.