John Wodehouse, 1. hrabě z Kimberley

John Wodehouse, 1. hrabě z Kimberley (John Wodehouse, 1st Earl of Kimberley, 3rd Baron Wodehouse, 8th Baronet Wodehouse of Wilberhall) (7. ledna 1826, Wymondham, Anglie8. dubna 1902, Londýn, Anglie) byl britský státník, významný představitel Liberální strany druhé poloviny 19. století. V mládí se uplatnil v diplomacii a byl místokrálem v Irsku, později se úspěšně věnoval správě kolonií (třikrát byl ministrem pro Indii a dvakrát ministrem kolonií), nakonec byl ministrem zahraničí. V roce 1866 byl povýšen na hraběte z Kimberley (podle rodového sídla v Norfolku). Bylo po něm pojmenováno město Kimberley v jižní Africe. K jeho příbuzenstvu patřil humoristický spisovatel Pelham Grenville Wodehouse.

John Wodehouse, 1. hrabě z Kimberley
Narození7. ledna 1826
Wymondham
Úmrtí8. dubna 1902 (ve věku 76 let)
Londýn
Alma materChrist Church
Etonská kolej
Povolánípolitik a diplomat
ZaměstnavatelForeign Office
OceněníPodvazkový řád
Politická stranaLiberální strana
ChoťLady Florence FitzGibbon (od 1847)
DětiArmine Wodehouse
John Wodehouse, 2nd Earl of Kimberley
Lady Alice Wodehouse
RodičeHenry Wodehouse a Anne Gurdon
PříbuzníRoger Wodehouse[1] (vnuk)
FunkceAmbassador of the United Kingdom of Great Britain and Ireland to the Russian Empire (1856–1858)
Lord Privy Seal (1868–1870)
Chancellor of the Duchy of Lancaster (červenec 1882 – prosinec 1882)
Leader of the House of Lords (1892–1894)
lord předseda rady (1892–1894)
 více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kariéra

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu z Norfolku, byl synem předčasně zemřelého Henryho Wodehouse (1799–1834). Měl sestru-dvojče Annette (1826–1833), která zemřela v dětství. Mladší bratr Henry Wodehouse (1834–1873) doprovázel později staršího bratra na diplomatických misích a zemřel na tyfus v Řecku. John studoval v Etonu a Oxfordu, v roce 1846 po dědečkovi zdědil titul barona Wodehouse a vstoupil do Sněmovny lordů. V rodinné tradici se připojil k liberálům, v letech 1852–1856 a 1858–1861 byl státním podsekretářem zahraničí (v letech 1852–1853 a 1859–1861 byl zároveň mluvčím ministerva ve Sněmovně lordů). V letech 1856–1858 byl velvyslancem v Petrohradě, v otázce prusko-rakouského sporu o Šlesvicko-Holštýnsko byl v roce 1863 mimořádným vyslancem v Kodani. V roce 1864 byl jmenován členem Tajné rady a téhož roku krátce státním podsekretářem pro Indii.

V letech 1864–1866 byl místokrálem v Irsku a za zásluhy byl v roce 1866 povýšen na hraběte z Kimberley. V letech 1868–1870 byl lordem strážcem tajné pečeti, v letech 1868–1869 zároveň guvernérem Společnosti Hudsonova zálivu a jejích území v Kanadě (tzv. Severozápadní provincie). V letech 1870–1874 a 1880–1882 byl ministrem kolonií, v roce 1882 krátce zastával funkci lorda kancléře vévodství lancasterského. Celkem třikrát byl ministrem pro Indii (1882–1885, 1886 a 1892–1894), v letech 1892-1894 byl zároveň prezidentem Tajné rady, svou kariéru zakončil ve funkci ministra zahraničí (1894–1895). Do smrti si ale udržoval vliv jako předseda liberálních zástupců ve Sněmovně lordů (1896-1902).

Zámek Kimberley Hall (Norfolk), hlavní sídlo rodu Wodehouse

Od mládí se mimo jiné věnoval problematice školství a v letech 1899–1902 byl kancléřem univerzity v Londýně, získal také čestný doktorát v Oxfordu. V roce 1885 obdržel Podvazkový řád. Mimo jiné byl smírčím soudcem a zástupcem místodržitele v Norfolku. Z doby jeho působení na ministerstvu kolonií pochází řada pojmenování v zámořských državách, například v Austrálii, na Novém Zélandu nebo v Hongkongu. Nejvýznamnějším odkazem je název města Kimberley v jižní Africe.

S manželkou Florence Fitzgibbon (1825–1895), dcerou 3. hraběte z Clare, měl tři děti. Dědicem titulů byl syn John Wodehouse, 2. hrabě z Kimberley (1848–1932), který se věnoval správě statků a regionální politice v Norfolku.

Literatura

  • Ottův slovník naučný, díl 14.; Praha, 1899 (reprint 1998), s. 224 ISBN 80-7203-117-1

Odkazy

Reference

  1. Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.