Charles Lennox, 4. vévoda z Richmondu

Vévoda z Richmondu jako irský místokrál (1807)

Pocházel z nemanželského potomstva Karla II.[pozn. 1] Byl synem generála lorda George Lennoxe (1737–1805), po matce Louise Kerr (1739–1803) byl vnukem skotského šlechtice a generála, 4. markýze z Lothianu. Od mládí sloužil v armádě a díky svému původu rychle postupoval v hodnostech, již v roce 1793 byl plukovníkem a zúčastnil se válek proti revoluční Francii. V letech 1784–1795 byl tajemníkem generálního polního zbrojmistra (tuto funkci tehdy zastával jeho strýc 3. vévoda z Richmondu), v letech 1790–1806 byl také poslancem Dolní sněmovny za stranu toryů (v parlamentu zastupoval hrabství Sussex, kde měl statky). Kvůli špatné disciplíně, účasti v několika soubojích (mimo jiné podstoupil duel s královým mladším synem, vévodou z Yorku) a konflikty s nadřízenými byl z armády v roce 1795 propuštěn. V roce 1798 nicméně získal hodnost generálmajora s funkcí královského pobočníka. V letech 1802–1803 byl starostou v Chichesteru (poblíž města se nacházelo hlavní rodové sídlo Goodwood House).

V roce 1805 byl povýšen na generálporučíka, o rok později zdědil po strýci titul vévody a vstoupil do Sněmovny lordů. V letech 1807–1813 zastával funkci místokrále v Irsku (jeho podřízeným na postu irského státního sekretáře byl pozdější slavný vojevůdce, Arthur, vévoda z Wellingtonu). V roce 1812 obdržel Podvazkový řád, dále byl guvernérem v Hullu (1813–1814) a v Plymouthu (1814–1819), mezitím byl v roce 1814 povýšen na generála. Zúčastnil se poslední fáze napoleonských válek, v roce 1815 byl velitelem záložních vojsk v Bruselu určených k obraně města pro případ, že by Napoleon vyhrál bitvu u Waterloo. Od roku 1816 byl lordem-místodržitelem v Sussexu. Po skončení napoleonských válek obdržel od Ludvíka XVIII. opětovné potvrzení nároku na titul francouzského vévody d'Aubigny (tento titul získala předtím od Ludvíka XIV. Louise de Keroual, milenka Karla II. a matka 1. vévody z Richmondu. V letech 1818–1819 byl generálním guvernérem v Kanadě. V létě 1819 byl v Kanadě pokousán liškou, krátce nato zemřel na následky vztekliny. Pohřben byl v Québecu.

Busta Charlotty, vévodkyně z Richmondu, rozené Gordonové (1812)

Jeho manželkou byla od roku 1789 Charlotta Gordon (1766–1842) ze starobylé skotské šlechty, sestra a dědička posledního vévody z Gordonu (jméno Gordon později Lennoxové přijali spolu s titulem vévodů z Gordonu). Z jejich manželství pocházelo čtrnáct dětí, všichni synové sloužili v armádě, za vysoké důstojníky v armádě a námořnictvu se také provdaly všechny dcery.

• Mary Lennox (1790–1847), manžel Sir Charles Augustus Fitzroy (1796–1858),[pozn. 2] generál, guvernér v Novém Jižním Walesu
• Charles Lennox, 5. vévoda z Richmondu (1791–1860), důstojník, generální poštmistr
• lord John George Lennox (1793–1873), důstojník, člen Dolní sněmovny
• Sarah Lennox (1794–1873), manžel Sir Peregrine Maitland (1771–1854), generál, guvernér a vrchní velitel v jižní Africe
• Georgiana Lennox (1795–1891), manžel William Fitzgerald-de Ros, 22. baron de Ros (1797–1874), generál, guvernér Toweru
• lord Henry Adam Lennox (1797–1812), námořní důstojník, utopil se u břehů Menorcy
• lord William Pitt Lennox (1799–1881), důstojník, spisovatel, člen Dolní sněmovny
• Jane Lennox (1800–1861), manžel Lawrence Peel (1801–1888), bratr premiéra Roberta Peela
• lord Frederick Lennox (1801–1829), důstojník
• lord Sussex Lennox (1802–1874)
• Charlotte Lennox (1804–1833), manžel Maurice Berkeley, 1. baron Fitzhardinge (1788–1867), admirál
• lord Arthur Lennox (1806–1864), důstojník, člen Dolní sněmovny
• Sophia Lennox (1809–1902), manžel lord Thomas Cecil (1797–1873), důstojník, člen Dolní sněmovny

Švagry 4. vévody z Richmondu byli admirál George Cranfield Berkeley (1753–1818) a dlouholetý ministr války a kolonií Henry Bathurst, 3. hrabě Bathurst (1762–1834).