William Humble Ward, 2. hrabě Dudley

Hrabě Dudley jako irský místokrál a velmistr řádu sv. Patrika

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu, mimo jiné byl prasynovcem ministra zahraničí Johna Warda, 1. hraběte Dudleye.[pozn. 1] Studoval v Etonu, šlechtické tituly a rozsáhlý majetek v hodnotě jednoho miliónu liber zdědil po otci v roce 1885. V mládí krátce sloužil v armádě a po dosažení zletilosti vstoupil do Sněmovny lordů, kde se připojil ke konzervativcům a dostal se do okruhu přátel následníka trůnu, pozdějšího krále Eduarda VII. V letech 1895–1896 byl starostou v Dudley a v letech 1895–1898 členem městské rady v Londýně. V Salisburyho vládě zastával nižší vládní post parlamentního tajemníka úřadu pro obchod (1895–1902), mezitím se také zúčastnil búrské války. Za premiéra Balfoura se stal místokrálem v Irsku (1902–1905), kde projevil organizační a politické schopnosti, od roku 1902 byl zároveň členem Tajné rady.

I když po roce 1905 patřil ke konzervativní opozici, na základě osobní intervence krále Eduarda VII. byl v roce 1908 jmenován generálním guvernérem v Austrálii. Hrabě Dudley, který se od mládí pohyboval u dvora, zahájil své úřadování v Sydney s aristokratickou pompou a důrazem na ceremoniální záležitosti. Snažil se také zasahovat do politiky, což při jeho konzervativním zaměření vedlo ke sporům s liberálně orientovanou Austrálií a jejími předními politiky. Nepopulárními se staly jeho nákladné cesty po Austrálii a požadavek na udržování dvou vládních rezidencí v Sydney a Melbourne. Po vítězství Labor Party ve volbách v roce 1910 se vyhrotily jeho spory s premiérem Andrewem Fisherem a v červenci 1911 na funkci generálního guvernéra rezignoval. V hodnosti majora se za první světové války vrátil do armády, přímou účast na bojových akcích ale neměl. V roce 1916 byl penzionován v hodnosti podplukovníka a od té doby žil v soukromí na svých statcích.

Během své kariéry obdržel řadu vyznamenání, byl rytířem Řádu lázně, Viktoriina řádu a Řádu sv. Michala a sv. Jiří. Ve funkci irského místokrále byl zároveň velmistrem řádu sv. Patrika.

Zámek Witley Court Worcestershire, hlavní sídlo hrabat Dudleyů

Rachel Ward, hraběnka Dudley, rozená Gurney (1900)

Po otci zdědil rozsáhlé pozemky v hrabstvích Worcestershire a Staffordshire, součástí dědictví byly prosperující uhelné doly a průmyslové podniky, z nichž plynulo značné bohatství rodiny Wardů v 19. století. Hlavním rodovým sídlem byl zámek Witley Court (Worcestershire) zakoupený a přestavený jeho otcem po roce 1850. Po smrti první manželky prodal hrabě Dudley zámek v roce 1920 úspěšnému průmyslníkovi Siru Herbertu Smithovi.

V roce 1891 se oženil s Rachel Gurney (1868–1920) z bankéřské rodiny z Norwiche, jejich svatby se zúčastnil i pozdější král Eduard VII. Rachel se zajímala o problematiku zdravotnictví, v Irsku a Austrálii se věnovala charitě a za první světové války založila v Austrálii vojenskou nemocnici. Za zásluhy obdržela Řád britského impéria. Nešťastnou náhodou zahynula při návštěvě Austrálie, kde se utopila. Podruhé se hrabě Dudley oženil v roce 1924 s Gertie Millar (1879–1952), která byla na počátku 20. století populární divadelní herečkou a operetní zpěvačkou.

Z prvního manželství pocházelo sedm dětí, dědicem titulů byl nejstarší syn William Humble Ward, 3. hrabě Dudley (1894–1969), který byl v mládí členem Dolní sněmovny a zastával řadu správních funkcí v různých hrabstvích. Nejmladší syn George Reginald Ward (1907–1988) sloužil za druhé světové války u RAF, později byl ministrem letectva (1957–1960) a s titulem vikomta poté vstoupil do Sněmovny lordů (1960).