George Hervey, 2. hrabě z Bristolu

Pocházel ze starobylé šlechtické rodiny Herveyů, která od 15. století sídlila v hrabství Suffolk. Narodil se jako nejstarší syn lorda Johna Herveye (1694–1743), dědice 1. hraběte z Bristolu. Lord John Hervey patřil k vlivným osobnostem dvora Jiřího II., babička Elizabeth, hraběnka z Bristolu (rozená Felton, 1676–1741) byla hofmistryní královny Karolíny. George od roku 1739 sloužil v armádě, z níž odešel již v roce 1742. Po otci zdědil v roce 1743 titul barona a vstoupil do Sněmovny lordů, titul hraběte z Bristolu zdědil v roce 1751. V letech 1755–1758 byl vyslancem v Turínu, během sedmileté války pak sehrál důležitou úlohu jako velvyslanec v Madridu (1758–1761)[2]. Po návratu do Anglie patřil v Horní sněmovně ke stoupencům whigů, po nástupu Jiřího III. se názorově rozešel se svým mladším bratrem Augustem. V letech 1766–1767 byl místokrálem v Irsku, zároveň se stal členem Tajné rady. Do funkce byl jmenován v říjnu 1766, jmenování ale nepřijal a do Irska nikdy neodjel, titulárně však zůstal v úřadu deset měsíců. Správu Irska zajišťoval jeho mladší bratr Augustus, který tehdy zastával post státního sekretáře pro Irsko[pozn. 1]. Po rezignaci na úřad irského místokrále (novým irským místokrálem se stal markýz Townshend se stal členem vlády jako lord strážce tajné pečeti (1768–1770), tuto funkci převzal po W. Pittovi. V Northově vládě zastával dvorský úřad prvního královského komorníka (Groom of the Stole, 1770–1775)[3]. Ve společnosti nebyl příliš oblíben kvůli svému povýšenému vystupování.

Zemřel svobodný v lázních Bath a rodové tituly po něm postupně zdědili dva mladší bratři, admirál Augustus Hervey (1724–1779) a biskup Frederick Hervey (1730-1803), který nechal koncem 18. století přestavět rodové sídlo Ickworth House. Nejmladší z bratrů William Hervey (1732–1815) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generála. Rod později získal titul markýzů z Bristolu (1826).