Ivor Guest, 1. vikomt Wimborne

Rodová rezidence Wimborne House v Londýně

Pocházel z rodiny zbohatlé během 19. století v železářském průmyslu, zakladatelem podnikatelské dynastie byl John Josiah Guest (1785–1852). Ivor byl nejstarším synem Ivora Guesta, 1. barona Wimborna (1835–1914), jeho matkou byla Cornelia Spencer-Churchill (1847–1927), dcera 7. vévody z Marlborough. Studoval v Etonu a Cambridge, poté vstoupil do armády a zúčastnil se búrské války, po návratu do Anglie byl povýšen na kapitána (1902), mezitím byl šerifem v Glamorganu (1900–1901). Do parlamentu poprvé kandidoval neúspěšně v roce 1898, v letech 1900–1910 byl poslancem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu, se svým bratrancem Winstonem Churchillem později přešel k liberálům. V roce 1910 získal titul lorda Ashby a vstoupil do Sněmovny lordů. V letech 1910–1912 byl členem vlády jako generální intendant armády, od roku 1910 byl též členem Tajné rady, v roce 1912 získal i členství v irské Tajné radě. Kromě toho zastával funkce u dvora (v letech 1913–1915 byl lordem komořím Jiřího V. a působil ve správních radách různých podniků, byl například ředitelem bankovního domu Barclays.

V roce 1914 zdědil po otci titul barona Wimborna a část z jeho rozsáhlého dědictví. Na počátku první světové války se krátce vrátil do aktivní vojenské služby, v únoru 1915 byl jmenován místokrálem v Irsku. Tehdejší postavení místokrále ve víceméně ceremoniální podobě se snažil změnit ve skutečně výkonný politický úřad, což se setkalo s nesouhlasem Irů. Nejen Wimbornovy aktivity nakonec vedly k vypuknutí Velikonočního povstání, které bylo násilně potlačeno a jeho předáci popraveni. Wimborne byl v červenci dočasně odvolán a správu Irska převzala čtyřčlenná komise lordů sudích. Již po měsíci se ale do funkce místokrále vrátil a vyšetřování proti němu v otázce podílu na vypuknutí povstání bylo zastaveno. Místokrálem nakonec zůstal až do května 1918, poté byl povýšen na vikomta a od té doby žil v soukromí.

Jeho manželkou byla Alice Grosvenor (1880–1948) z rodu vévodů z Westminsteru, dcera 2. barona z Ebury. Měli spolu čtyři děti, dcery se provdaly do skotských šlechtických rodin. Dědicem titulů byl syn Ivor Grosvenor Guest, 2. vikomt Wimborne (1903–-1967), který v mládí sloužil v armádě a před přechodem do Sněmovny lordů byl několik poslancem Dolní sněmovny (1935–1939).

Vikomt Wimborne měl tři mladší bratry, kteří zasedali v Dolní sněmovně, z nich vynikl především Frederick Edward Guest (1875–1937), který zastával nižší úřady ve vládě a nakonec byl ministrem letectva (1921–1922).

Rodovou rezidencí byl v letech 1867–1947 palác Wimborne House v centru Londýna, který je dnes součástí hotelového řetězce Ritz. Zakladatel sítě hotelů César Ritz měl zájem o Wimborne House již od konce 19. století, tehdy ale rodina Guestů odmítala.

• Velikonoční povstání