Charles Spencer, 3. hrabě ze Sunderlandu

Byl druhorozeným synem 2. hraběte ze Sunderlandu, studoval v Utrechtu, mezitím se po smrti staršího bratra Roberta (1668-1688) stal dědicem hraběcího titulu a od roku 1688 užíval titul Lord Spencer. V letech 1695-1702 byl členem Dolní sněmovny, pak se po otcově smrti stal 3. hrabětem ze Sunderlandu a vstoupil do Sněmovny lordů (1702). Díky příbuzenským vztahům se brzy dostal k vlivným postům, v roce 1705 byl mimořádným vyslancem ve Vídni a v letech 1706-1710 státním sekretářem. V roce 1706 zároveň člen komise pro sloučení Anglie a Skotska, téhož roku byl jmenován členem Tajné rady. S pádem kliky hraběte Godolphina a vévody z Marlborough v roce 1710 musel odejít dočasně do ústraní.

Po smrti královny Anny měl podíl na nastolení hannoverské dynastie, přičemž zužitkoval svou známost s Jiřím I. již z dřívějška a do své smrti pak patřil k jeho nejbližším poradcům. V letech 1714-1717 byl místokrálem v Irsku, kam ale nikdy neodjel, dále lordem strážcem tajné pečeti (1715-1716), státním sekretářem (1717-1718) a lordem prezidentem Tajné rady (1717-1719). Svou kariéru završil ve funkci prvního lorda pokladu, tj. de facto předsedy vlády (1718-1721), v roce 1719 obdržel Podvazkový řád. V době nepřítomnosti Jiřího I. v Anglii byl členem regentské rady (1719-1720).

Jeho pád je spojen s krachem Jihomořské společnosti, jejíž neprůhledné praktiky na hranici zákona podporoval, ale na rozdíl od mnoha jiných se na nich neobohatil. V dubnu 1721 musel odstoupit z úřadu prvního lorda pokladu, nadále ale setrval ve funkci prvního královského komorníka. Vládu po něm převzal jeho stranický rival Robert Walpole, který se pak stal nejdéle úřadujícím britským premiérem. Ačkoliv celoživotně patřil k předním osobnostem strany whigů, na počátku roku 1722 se pokusil o návrat do politiky prohlášením, že by vytvořil vládu se stranou toryů. Tím ale definitivně ztratil podporu Jiřího I., který ve straně toryů viděl hrozbu obnovení vlády Stuartovců. Zemřel krátce nato na zánět pohrudnice ve svém londýnském paláci Sunderland House. Byl inteligentní, vzdělaný a schopný politik, zároveň ale bezohledný intrikán. Protekční vzestup, korupce v úřadech a nenávist k toryům byly příčinou jeho negativního obrazu ve společnosti.

Poprvé se oženil v roce 1695 s Arabellou Cavendish (1673-1698), dcerou 2. vévody z Newcastle, která zemřela na neštovice. Jeho druhou manželkou se stala Anne Churchill (1682-1716), dcera významného vojevůdce 1. vévody z Marlborough. Potřetí se oženil s bohatou irskou dědičkou Judith Tichborne (1702-1749). Ze všech tří manželství se narodilo deset dětí. Dědicem titulů byl syn Robert Spencer, 4. hrabě ze Sunderlandu (1701-1729), který však zemřel v Paříži bez potomstva. Jeho mladší bratr Charles Spencer, 5. hrabě ze Sunderlandu (1706-1758), pak po spřízněném rodu Churchillů zdědil titul vévody z Marlborough (1733) a stál tak na počátku aliančního rodu Spencer-Churchill.

V době, kdy byl 3. hrabě ze Sunderlandu prvním lordem pokladu, bylo na jeho počest pojmenováno město Sunderland ve státě Massachusetts v USA.

• Kovář, Martin: Anglie posledních Stuartovců; Praha, 1998 ISBN 80-7184-671-6
• Kovář, Martin: Velká Británie v éře Roberta Walpola; Praha, 2004 ISBN 80-86642-23-2

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Spencer, 3. hrabě ze Sunderlandu na Wikimedia Commons
• Charles Spencer, Lord Spencer (anglicky)