Charles Townshend, 2. vikomt Townshend

Narodil se jako nejstarší syn 1. vikomta Townshenda (1630–1687), který vlastnil statky v hrabství Norfolk. Po otcově smrti zdědil peerský titul a rodový majetek (1687), po dosažení zletilosti vstoupil do Sněmovny lordů (1696), mezitím studoval v Cambridge. V politice byl původně přívržencem toryů, později se stal jedním z hlavních představitelů whigů. Od roku 1701 až do smrti zastával úřad místodržitele v hrabství Norfolk. Do vlády vstoupil s víceméně čestnou funkcí velitele královské tělesné stráže (1707–1714), od roku 1707 byl též členem Tajné rady.

Za války o španělské dědictví se uplatnil jako diplomat, v letech 1709–1711 byl vyslancem na mírovém kongresu v Haagu, později se zúčastnil závěrečných jednání o ukončení války (1713–1714). Získal přízeň Jiřího I. a v letech 1714-1716 byl státním sekretářem zahraničí, z úřadu ale musel odstoupit po intrikách svých nepřátel (hrabě Stanhope, hrabě ze Sunderlandu), dostal se i do sporu ohledně směřování zahraniční politiky s Jiřím I. Úřad místokrále v Irsku, který zastával od února do října 1717, byl v podstatě formou nemilosti.

Po smíření se Stanhopem se vrátil do vlády jako lord prezident Tajné rady (1720–1721), krátce po krachu Jihomořské společnosti zaujal vlivné postavení po boku svého švagra Roberta Walpola a vévody z Newcastle. V letech 1721–1730 byl státním sekretářem zahraničí a zároveň předsedou Sněmovny lordů, v roce 1724 získal Podvazkový řád. Po smrti Jiřího I. se potýkal s nepřízní jeho nástupce Jiřího II. a nakonec byl jeho vliv eliminován ze strany R. Walpola. Koncem dvacátých let se dosud dlouholetí přátelé dostali do sporu ohledně zahraniční politiky. Zatímco Townshend trval na spojenectví s Francií, Walpole prosazoval sblížení s Rakouskem a Španělskem. V roce 1729 využil Townshendovy nepřítomnosti a uzavřel smlouvu se Španělskem. S tím se Townshend nesmířil a v roce 1730 opustil vládu, Walpole pak mohl rekonstruovat kabinet podle vlastních představ.

I když se předpokládalo, že Townshend po rezignaci na vládní posty povede opozici ve Sněmovně lordů, ten proti očekávání rezignoval na další veřejnou činnost a odešel do soukromí na své statky v Norfolku. Věnoval se zefektivňování zemědělství a nákladem 15 000 liber nechal přestavět rodové sídlo Raynham Hall.

Jeho první manželkou byla Dorothy Pelham (1681–1711), dcera 1. barona Pelhama, podruhé se oženil s Dorothy Walpole (1684–1726), sestrou Roberta Walpola. Z obou manželství pocházelo dvanáct dětí, čtyři synové zasedali v Dolní sněmovně a zastávali nižší státní úřady, nejmladší syn George (1716–1769) byl admirálem. Dvě dcery se provdaly do rodu Cornwallisů.

KOVÁŘ, Martin: Velká Británie v éře Roberta Walpola; Praha, 2004; ISBN 80-86642-23-2

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Townshend, 2. vikomt Townshend na Wikimedia Commons
• Rodokmen Townshendů Archivováno 7. 7. 2016 na Wayback Machine