Karel Viškovský
Karel Viškovský (8. července 1868 Sušice[1] – 20. listopadu 1932 Praha) byl český a československý politik, poslanec Českého zemského sněmu, rakouské Říšské rady a československého Národního shromáždění a meziválečný ministr spravedlnosti a obrany za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (agrárníky).
JUDr. Karel Viškovský | |
---|---|
Čs. ministr spravedlnosti | |
Ve funkci: 9. prosince 1925 – 18. března 1926 | |
Předchůdce | Josef Dolanský |
Nástupce | Jiří Haussmann |
Čs. ministr národní obrany | |
Ve funkci: 20. února 1929 – 29. září 1932 | |
Předchůdce | František Udržal |
Nástupce | Bohumír Bradáč |
Poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1902 – 1913 | |
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1911 – 1918 | |
Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
Ve funkci: 1918 – 1920 | |
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1925 – 1932 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | mladočeši agrární strana |
Narození | 8. července 1868 Sušice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 20. listopadu 1932 (ve věku 64 let) Praha Československo |
Profese | spisovatel, novinář a politik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Biografie
V roce 1891 dokončil právnické studium v Praze a poté krátce praktikoval u krajského soudu v Plzni, posléze působil v plzeňské Obchodní a živnostenské komoře. Od roku 1894 úředníkem české sekce Zemědělské rady Království českého, kde mimo jiné redigoval i její tiskový orgán Zemědělské listy. Od přelomu století se angažoval v Národní straně svobodomyslné (tzv. mladočeši), zejm. v jejím elitním spolku Klub Národní strany svobodomyslné. Byl rovněž spoluzakladatelem tzv. mladé generace Národní strany svobodomyslné. V letech 1902–1907 byl mladočeským poslancem Českého zemského sněmu,[2] kam kandidoval v doplňovacích volbách konaných 28. dubna 1902 v kurii městské, obvod Strakonice, Sušice, Vodňany (poté co zemřel poslanec Vilém Kurz starší.[3] Byl tehdy kandidátem mladočeské strany.[4] V mladočeské straně patřil k uznávaným odborníkům na národohospodářské a zejména zemědělské otázky, redigoval prestižní mladočeskou Českou revue. Spolu s poslanci F. Udržalem a F. Niklfeldem patřil k posledním zástupcům venkovských obcí, kteří působili v mladočeských barvách a nikoliv v České agrární straně. V letech 1906 až 1907 se ovšem dostával do rozporů s vedením mladočeské strany ohledně politiky vůči konkurenčním agrárníkům; přesto byl ještě v roce 1907 zvolen za člena užšího výkonného (akčního) výboru mladočeské strany. V řádných zemských volbách v únoru 1908 kandidoval opět do Českého zemského sněmu, tentokrát ovšem za venkovský volební obvod Tábor, Mladá Vožice, Soběslav, Veselí,[5] a také nikoliv již za mladočechy, nýbrž za agrárníky.[6] Poslancem agrární strany na zemském sněmu pak byl od roku 1908 do roku 1913; v letech 1911 až 1918 byl rovněž agrárnickým poslancem říšské rady ve Vídni (za český volební okres č. 66). Zasedal i v tzv. rakousko-uherských delegacích.[7]
V rámci agrární strany patřil mezi představitele mladé generace soustředěné okolo osoby Antonína Švehly.[8] V roce 1909 byl proto také poprvé zvolen do výkonného výboru agrární strany. V ní se jako jeden z mála právnicky vzdělaných intelektuálů mezi agrárníky těšil velkému respektu. Přispíval rovněž do agrárnického deníku Venkov.
Na konci 1. světové války se postavil proti pokračujícímu vývozu potravin z českých zemí a 28. října 1918 zabral jménem nové československé moci Válečný obilní ústav.[2]
V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. Znovu se v parlamentu objevil až po parlamentních volbách v roce 1925. Mandát obhájil ve parlamentních volbách v roce 1929.[9]
Zastával četné další politické funkce. Dne 11. června 1919 se stal prezidentem Státního pozemkového úřadu a v této funkci působil do r. 1926. V letech 1925–1926 byl ministrem spravedlnosti v druhé vládě Antonína Švehly a v letech 1929–1932 ministrem národní obrany v první vládě Františka Udržala a druhé vládě Františka Udržala.[2] I během První republiky byl politicky blízký Antonínu Švehlovi, s kterým sdílel koncepci agrární strany jako centristické politické síly.[10]
Dílo
Rekvisice obilí dle zákona o válečných úkonech (1915). Dostupné online
Odkazy
Reference
- Matriční záznam o narození a křtu
- kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 578–579. (česky)
- Národní listy 27. 4. 1902, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7339335
- Štítný, 2. 5. 1902, s. 4.
- http://www.psp.cz/eknih/1908skc/1/stenprot/003schuz/s003005.htm
- Národní politika 21. 2. 1908, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7195927&picp=&it=0&s=djvu
- Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 431. (česky)
- Karel Viškovský [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-31]. Dostupné online. (česky)
- kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 579. (česky)
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Viškovský
- www.libri.cz
- Foto na www.army.cz