Karel Viškovský

Karel Viškovský (8. července 1868 Sušice[1]20. listopadu 1932 Praha) byl český a československý politik, poslanec Českého zemského sněmu, rakouské Říšské rady a československého Národního shromáždění a meziválečný ministr spravedlnosti a obrany za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (agrárníky).

JUDr. Karel Viškovský
Čs. ministr spravedlnosti
Ve funkci:
9. prosince 1925  18. března 1926
PředchůdceJosef Dolanský
NástupceJiří Haussmann
Čs. ministr národní obrany
Ve funkci:
20. února 1929  29. září 1932
PředchůdceFrantišek Udržal
NástupceBohumír Bradáč
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1902  1913
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1911  1918
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918  1920
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1925  1932
Stranická příslušnost
Členstvímladočeši
agrární strana

Narození8. července 1868
Sušice
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. listopadu 1932 (ve věku 64 let)
Praha
Československo Československo
Profesespisovatel, novinář a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

V roce 1891 dokončil právnické studium v Praze a poté krátce praktikoval u krajského soudu v Plzni, posléze působil v plzeňské Obchodní a živnostenské komoře. Od roku 1894 úředníkem české sekce Zemědělské rady Království českého, kde mimo jiné redigoval i její tiskový orgán Zemědělské listy. Od přelomu století se angažoval v Národní straně svobodomyslné (tzv. mladočeši), zejm. v jejím elitním spolku Klub Národní strany svobodomyslné. Byl rovněž spoluzakladatelem tzv. mladé generace Národní strany svobodomyslné. V letech 19021907 byl mladočeským poslancem Českého zemského sněmu,[2] kam kandidoval v doplňovacích volbách konaných 28. dubna 1902 v kurii městské, obvod Strakonice, Sušice, Vodňany (poté co zemřel poslanec Vilém Kurz starší.[3] Byl tehdy kandidátem mladočeské strany.[4] V mladočeské straně patřil k uznávaným odborníkům na národohospodářské a zejména zemědělské otázky, redigoval prestižní mladočeskou Českou revue. Spolu s poslanci F. Udržalem a F. Niklfeldem patřil k posledním zástupcům venkovských obcí, kteří působili v mladočeských barvách a nikoliv v České agrární straně. V letech 1906 až 1907 se ovšem dostával do rozporů s vedením mladočeské strany ohledně politiky vůči konkurenčním agrárníkům; přesto byl ještě v roce 1907 zvolen za člena užšího výkonného (akčního) výboru mladočeské strany. V řádných zemských volbách v únoru 1908 kandidoval opět do Českého zemského sněmu, tentokrát ovšem za venkovský volební obvod Tábor, Mladá Vožice, Soběslav, Veselí,[5] a také nikoliv již za mladočechy, nýbrž za agrárníky.[6] Poslancem agrární strany na zemském sněmu pak byl od roku 1908 do roku 1913; v letech 1911 až 1918 byl rovněž agrárnickým poslancem říšské rady ve Vídni (za český volební okres č. 66). Zasedal i v tzv. rakousko-uherských delegacích.[7]

V rámci agrární strany patřil mezi představitele mladé generace soustředěné okolo osoby Antonína Švehly.[8] V roce 1909 byl proto také poprvé zvolen do výkonného výboru agrární strany. V ní se jako jeden z mála právnicky vzdělaných intelektuálů mezi agrárníky těšil velkému respektu. Přispíval rovněž do agrárnického deníku Venkov.

Na konci 1. světové války se postavil proti pokračujícímu vývozu potravin z českých zemí a 28. října 1918 zabral jménem nové československé moci Válečný obilní ústav.[2]

V letech 19181920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. Znovu se v parlamentu objevil až po parlamentních volbách v roce 1925. Mandát obhájil ve parlamentních volbách v roce 1929.[9]

Zastával četné další politické funkce. Dne 11. června 1919 se stal prezidentem Státního pozemkového úřadu a v této funkci působil do r. 1926. V letech 19251926 byl ministrem spravedlnosti v druhé vládě Antonína Švehly a v letech 19291932 ministrem národní obrany v první vládě Františka Udržala a druhé vládě Františka Udržala.[2] I během První republiky byl politicky blízký Antonínu Švehlovi, s kterým sdílel koncepci agrární strany jako centristické politické síly.[10]

Dílo

Rekvisice obilí dle zákona o válečných úkonech (1915). Dostupné online

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 578–579. (česky)
  3. Národní listy 27. 4. 1902, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7339335
  4. Štítný, 2. 5. 1902, s. 4.
  5. http://www.psp.cz/eknih/1908skc/1/stenprot/003schuz/s003005.htm
  6. Národní politika 21. 2. 1908, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7195927&picp=&it=0&s=djvu
  7. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  8. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 431. (česky)
  9. Karel Viškovský [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-31]. Dostupné online. (česky)
  10. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 579. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.