Skleník

Skleník je stavba sloužící pro pěstování rostlin, které vyžadují specifické klimatické podmínky (především vyšší teplotu než má okolí a vlhkost vzduchu). Tvoří jej nosná konstrukce opatřená průsvitnými deskami (nejčastěji sklo, případně plast – dutinkový polykarbonát). Desky bývají upevněny v okenních rámech z důvodu možnosti větrání. Vnitřek skleníku se ohřívá působením slunečního záření, které prochází pláštěm skleníku, ten naopak znemožňuje tepelné ztráty (skleníkový efekt). V drsnějších klimatických oblastech nebo v případě celoročního využívání bývají skleníky opatřeny vytápěním pro udržení vyšší teploty v zimních měsících.

Skleník s amazonskou květenou, Sankt Petěrburg

Skleník v Saint Paul, Minnesota (USA)

Skleníky nemusejí být skleněné celé. Důležité je především prosklení z jihu (v případě severní polokoule); naopak ze severu (v případě severní polokoule) nemá prosklení význam. Skleníky jsou proto budovány často jako přístavby u domů, řídčeji mohou stát i samostatně, s jednou či dvěma stěnami zděnými – neprůhlednými.

Aby se interiér skleníků nepřehříval, bývají skleníky vybaveny jednak větráním (mnohdy automatickým) a krom toho také zastíněním střechy či jiných exponovaných ploch. Nejčastěji se používá zavápnění skel nebo stínění rohožemi. Možné jsou i další formy stínění, např. zelenou střechou, která zároveň snižuje tepelné ztráty přes zimu.

Skleníky mají obvykle hliněnou zem (záhony pro větší rostliny), ale některé skleníky, např. skleníky určené pro pikýrování, pro růst sadby či jiné specializované skleníky mají betonové základy, pevnou podlahu a pracovní stoly. Skleníky mohou být vybaveny i policemi a regály.[1]

V České republice je skleník u rodinných domů a staveb pro rodinnou rekreaci do 40 m² zastavěné plochy a do 5 m výšky umístěný v odstupové vzdálenosti nejméně 2 m od hranice pozemku stavbou, která nevyžaduje žádné povolení.[2]