Brandýs nad Labem (zámek)

Brandýs nad Labem je hrad přestavěný na zámek v souměstí Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (okres Praha-východ) na vyvýšené terase na levém břehu řeky Labe. Zámek je chráněn jako kulturní památka,[1] v roce 2017 byl prohlášen národní kulturní památkou.

Zámek Brandýs nad Labem
Letecký pohled od severu
Základní informace
Slohrenesanční, barokní
ArchitektHans Tirol
Výstavba14. století
Přestavba19. století
StavebníkJan Tovačovský z Cimburka
Další majitelépáni z Cimburka
Habsburkové
Poloha
AdresaBrandýs nad Labem, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Česko Česko
UlicePlantáž
Souřadnice50°11′13,92″ s. š., 14°39′57,96″ v. d.
Brandýs nad Labem
Další informace
Rejstříkové číslo památky18017/2-2002 (PkMISSezObrWD)
Webwww.brandyszamek.cz
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Středověk

Brandýský zámek na vedutě Jana Antonína Venuta

Přes Brandýs nad Labem a Starou Boleslav procházela v raném středověku důležitá zemská stezka z Prahy směrem na sever. Zdejší brod byl nejprve opatřen strážištěm a později tvrzí. V letech 1468–1493 držel panství Jan Tovačovský z Cimburka, který sem přemístil správní centrum svého panství a k tomuto účelu také přestavěl tvrz na hrad. Úpravy hradu v pozdně gotickém slohu pokračovaly i po smrti Jan Tovačovského z Cimburka, kdy se manželka Jana Johanku z Krajku provdala podruhé za Jana ze Šelmberka. Ve zvelebování sídla pak pokračoval její syn a horlivý přívrženec jednoty bratrské Konrád Krajíř z Krajku, jemuž však bylo panství za účast na povstání proti císaři Ferdinandu I. zkonfiskováno. Rod Krajířů z Krajku počal s jeho přeměnou v renesanční zámek pod vedením stavitelů Matteo Borgorelliho a po něm Ettore Vaccaniho. Renesanční přestavba pokračovala i za královské komory v letech 1547–1572.

Novověk

V letech 1547 až 1860 byl pak zámek v majetku královské komory a příležitostným venkovským sídlem členů habsburského rodu. Ti pokračovali s jeho zásadní úpravou na honosné renesanční sídlo a vtiskli mu tak jeho dnešní podobu. Na zámku rádi pobývali císaři Ferdinand I. a Maxmilián II. a především Rudolf II. Ti pokračovali v jeho dalším rozšiřování. Stěny zámku byly postupně pokrývány sgrafitovou výzdobou. K zámku patří rozsáhlá zahrada italského typu s letohrádkem, míčovnou, bohatě zdobenou balustrádou se sochami a kašnami, které zásoboval dřevěný vodovod. Jedním z jeho vývodů byla kamenná hlava delfína v manýristickém slohu. Do zahrady se vcházelo krytou chodbou na pilířích, zvanou Rudolfína. Od roku 1732 byl zámek barokně a novogoticky upravován.

Zámek byl oblíben zejména díky přilehlému obrovskému loveckému revíru mezi Mělníkem a Jizerou. Kromě obvyklé zvěře zde žili jeden čas i zubři a stádo bílých jelenů, dar ruského cara Petra I.

Devatenácté a dvacáté století

Roku 1813 se na brandýském zámku sešli tři panovníci: rakouský císař František I., pruský král Fridrich Vilém III. a ruský car Alexandr I., aby tu připravili úder proti Napoleonovi.

Interiér
Interiér

V letech 1860–1915 byl zámek v držení lotrinských Habsburků, konkrétně Leopolda II. Toskánského a jeho syna Ludvíka Salvátora. Posledním habsburským majitelem zámku byl poslední rakouský císař a český král Karel I. V Brandýse a ve Staré Boleslavi Karel už od mládí často pobýval a sloužil v místním gardovém dragounském pluku. Do Brandýsa přijel na podzim roku 1911 i s novomanželkou Zitou na svatební cestu. Arcivévodský pár byl přivítán slavobránou na mostě, vlajkami a blikající korunou na náměstí. Ludvík Salvátor († 1915) učinil univerzálním dědicem svého komorníka Antonia Vivese y Colom, od něhož roku 1917 zámek a panství za osm miliónů rakouských korun odkoupil Karel, tehdy již císař, a začal je nákladně rekonstruovat.

Po roce 1919 převzal zámek československý stát jako konfiskát habsburského majetku. O zámku se uvažovalo jako o letním sídle prezidenta, ale nakonec byly upřednostněny Lány. Zámek dostala do užívání státní správa lesů. Město jej obdrželo do svého majetku až v roce 1995. To zahájilo jeho celkovou rekonstrukci s cílem zpřístupnit jej veřejnosti. V roce 2004, v roce sedmisetletého výročí svého založení, byl zámek Brandýs nad Labem s novou historickou expozicí slavnostně otevřen. V roce 2006 byla v zámecké zahradě odhalena socha Milenka Rudolfa II. od místní sochařky Zuzany Čížkové.

21. století

V současné době se v zámku pravidelně od roku 2002 každoročně na konci dubna koná Audience u císaře Karla I., slavnost ke cti blahoslaveného posledního českého krále Karla I. Audience se účastní významní hosté, historici, členové diplomatického sboru, vysocí představitelé armády, církve a vojenských a špitálních řádů, členové české a evropské šlechty a potomci Přemyslovců v čele s rodinou habsbursko-lotrinskou. Významným hostem byl také korunní princ Oto Habsburský, který se účastnil Audience v letech 2006 a 2008, nebo jeho syn Karel, současná hlava habsbursko-lotrinského rodu, s dcerami Glorií a Eleonorou. V roce 2013 byla Audience věnována připomínce 200. výročí brandýského setkání tří panovníků, císaře Františka I., cara Alexandra I. a krále Fridricha Viléma III.

V roce 2017 byl zámek prohlášen národní kulturní památkou.

Návštěvnost zámku[2]
RokPočet návštěvníků
201510 484
201611 494
201712 902

Stavební podoba

Figurální sgrafita na nádvoří
Krytá chodba do parku

Hrad

Středověký hrad byl pravděpodobně dvoudílný, ale podoba případného předhradí je neznámá. Typologicky mohl patřit mezi hrady blokového typu. Gotického původu je severní palác a srostlice dvou věží na východní straně, zatímco budovy na jihu a východě byly přistavěny až během renesance a svou hmotou mírně vystupují z obvodu staršího hradu. Severní palác podle architektonických detailů původně nezabíral celou délku severní strany a během některé z pozdějších stavebních fází byl prodloužen. Jeho vnitřní uspořádání, včetně valených kleneb a arkýře na severní straně, je výsledkem pozdně gotické přestavby Jana Tovačovského z Cimburka.[3]

Vstup do hradu byl řešen neobvyklým způsobem. Používaná brána v jižním křídle byla postavena nejdříve v pozdní gotice a předtím se nacházela v jižní věži východního křídla, kde k ní vedl most přes vnitřní příkop z předhradí. Příkop je na severní straně uzavřen hradbou s kulisovou bránou (naproti kamennému mostu a bývalému brodu), kterou příchozí vstoupil do příkopu a prošel jím podél východního křídla až k jižnímu průčelí. Odtud mohl vstoupit buď do předhradí, nebo pokračovat dále do města.[3]

Při pozdně gotické přestavbě bylo na jižní a východní straně postaveno, na tehdejší dobu, kvalitní vnější opevnění. Tvořil je vnější příkop, za kterým se v upravené podobě dochoval mimořádně široký val doplněný v jihovýchodním nároží okrouhlou zemní baštou. Široká koruna valu umožňovala využití děl.[3]

Zámek

Čtveřice zámeckých křídel obklopuje vnitřní nádvoří, na jehož západní straně se nacházejí arkády. Dominantou je čtverhranná věž v severozápadním nároží, jejíž dochovaná podoba je výsledkem novogotické[3] přestavby z roku 1873, kdy byla její horní patra zbořena, nově postavena a zastřešena stanovou střechou z polévaných tašek. Z východního křídla vystupuje, kromě srostlice gotických věží, poloválcový závěr kaple. V severní části východního křídla začíná krytá chodba na pilířích, která spojuje zámek s parkem. Na fasádách všech budov se dochovalo několik vrstev figurálních a ornamentálních sgrafit.[4]

Odkazy

Reference

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-03-12]. Identifikátor záznamu 128695 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  2. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 11. Dostupné v archivu.
  3. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Brandýs nad Labem, s. 80–82.
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání František Holec. Svazek VII. Praha a okolí. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988. 221 s. Kapitola Brandýs nad Labem – zámek, s. 118.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.