Kostel svatého Šimona a Judy (Lipová)

Písemné prameny poprvé zmiňují kostel ve vsi Lipová roku 1446,[p 1] místní farnost tak patří k nejstarším ve Šluknovském výběžku.[5] V této době spadal pod děkanát v Budyšíně a biskupství v Míšni, kam odváděl roční poplatek 2,5 marky. Lipovská farnost tehdy spravovala dva filiální kostely, a to v Brtníkách a v saském Steinigtwolmsdorfu.[6] Podobu původního kostela žádné prameny nezmiňují. V následujících staletích vzrostl význam lipovského kostela, protože ves byla od 16. století sídlem vrchnosti. Farnost tak byla nepřetržitě obsazena farářem i v dobách, kdy se okolní vesnice potýkaly s nedostatkem duchovních. Během reformace patřil pod lipovskou správu také saský Wehrsdorf, ze kterého vedla ke kostelu tzv. Wehrsdorfská kostelní stezka (německy Wehrsdorfer Kirchsteig). Během třicetileté války a po jejím skončení až do plné rekatolizace vsi v roce 1667 panovaly velké zmatky v obsazování farnosti. Střídali se tu katoličtí a protestantští duchovní, kteří spravovali i další farnosti v okolí.[6] Roku 1674 zřídila vrchnost při lipovském kostele místo kaplana, první byl však jmenován až roku 1707.[6]

Detail erbu a rozety v průčelí

V letech 1691–1695 nechala hraběnka Marie Margaretha Slavatová, rozená Trautsonová (1643–1698) postavit nový kostel zasvěcený svatým Šimonovi a Judovi, který se bez zásadnějších úprav dochoval do současnosti. Stavbu v hodnotě 4 000 říšských tolarů vedl zednický mistr Balthasar (Balzer) Hille ze saského Neustadtu, jehož jméno je uvedeno na jednom ze stavebních kamenů.[7] Krovy zhotovil tesařský mistr Hans Zimmer ze sousedního Velkého Šenova. Jako základ pro nový barokní kostel posloužily zdi starého, snad ještě gotického svatostánku, zvýšené o dva lokte. K nim přibyla nová klenba presbytáře, střecha a věž. Stavba probíhala velmi rychle, protože již 19. ledna 1693 kostel přivítal první svatebčany. Práce na kostelní věži skončily až 15. května 1695, kdy klempířský mistr Michael Weigel z Budyšína osadil báň a pozlacený kříž. Do báně byly při té příležitosti uloženy pamětní písemnosti.[1][6] Většina vnitřního vybavení se pravděpodobně zachovala z předchozího gotického kostela a k postupné výměně došlo až v průběhu 19. století. Před průčelí kostela přibyla v 18. století předsíň a roku 1781 se dočkala úpravy věž.[8] Patronát nad kostelem a financování oprav zajišťovali majitelé lipovského panství, Slavatové a později Salm-Reifferscheidtové.[1]

Čtyři novější zvony musela farnost během první světové války odevzdat pro válečné účely, ve věži tak zůstal pouze nejstarší z roku 1512. Nové zvony pořídili obyvatelé obce v roce 1922.[1] Roku 1926 byla farnost povýšena na děkanství.[2] Po prvorepublikové pozemkové reformě zanikl patronát lipovského panství nad kostelem a pro další opravy proto muselo děkanství hledat jiné zdroje. Rozsáhlou rekonstrukci střechy v létě roku 1936 proto financovala obec. V roce 1942 podlehly čtyři, tehdy dvacet let staré zvony válečným rekvizicím.[1]

Půdorys kostela

Druhá světová válka a následné vysídlení většiny původních obyvatel obce Lipová přerušily většinu tradic spojených s kostelem, zejména velikonoční jízdy, prosebná procesí či oslavy významných církevních svátků.[1] O kostel v poválečném období pečovala hrstka farníků, přesto však celkově chátral. Rekonstrukce, která jej zachránila před zkázou, se dočkal až na počátku 90. let 20. století. Uskutečnil ji místní administrátor P. Václav Horniak (* 1952) spolu s lipovským rodákem P. Hansem Pietschmannem (1929–2015) za finanční podpory bývalých lipovských občanů ze zahraničí, především Hermanna Nadlera (1923–2016) a Klemense Grasera (* 1923).[1][9]

Zatím poslední rozsáhlá rekonstrukce začala v květnu 2014 a skončila v říjnu 2015. Při stavebních úpravách byl objektu navrácen historický vzhled odpovídající době výstavby. Opravou prošla fasáda, dále podlahy, okna a krovy, vyměněna byla střešní krytina kostelní lodi a také věže, která se ocitla v havarijním stavu. Na půdě vznikla veřejnosti přístupná galerie. Zhotovitelem stavby se stala firma Siops ze sousedního Vilémova.[10] Celkové náklady na opravu měly původně činit téměř 8 milionů korun, nakonec se však vyšplhaly na 10,5 milionu korun. Významný podíl tvořila dotace z ROP Severozápad.[1][11] Slavnostní svěcení (benedikace) kostela se konalo u příležitosti státního svátku dne 28. října 2015, mši svatou sloužil 20. litoměřický biskup Jan Baxant.[11] Program doplnil večerní koncert Rumburského komorního orchestru, vedeného Patrikem Englerem, a slavnostní rozsvěcení kostela.[12]

Kostel je ve vlastnictví Římskokatolické farnosti – děkanství Lipová a od roku 1958 patří mezi kulturní památky.[3] Ze Šluknova jej excurrendo spravuje A.R.D. Pavel Procházka. Pravidelné bohoslužby s nedělní platností slouží v sobotu od 16.00 (zimní čas) a od 17.00 (letní čas).[13] Poutní mše připadá na svátek svatých Šimona a Judy (28. říjen). Chrám je po poslední rekonstrukci významným kulturním střediskem obce, často se zde konají koncerty, zejména vážné hudby. Od roku 1991 se v kostele schází lipovští rodáci odsunutí po druhé světové válce.[1]

Torzo fary v roce 2006

Původní faru vyplenili a zničili vojáci během třicetileté války, faráři od té doby bydleli v takzvaném vrchnostenském domě.[6] V letech 1717–1720 vyrostla přibližně 250 metrů jihozápadně od kostela nová fara. Postavil ji místní stavitel Zacharias Hoffmann (1678–1754).[21] V pozdějších letech měla barokní budova problémy se statikou, nároží proto podepřely dostavěné opěráky. Po druhé světové válce se faře nedostalo potřebné péče. Její stavebně-technický stav se zhoršoval, až se roku 1989 propadla střecha. V troskách zůstalo vybavení fary, včetně cenných notových záznamů a dalších písemností.[18] Zbytky obvodových zdí podlehly v roce 2009 demolici.[22]

Kolem kostela se rozprostírá původní hřbitov ohraničený kamennou zdí, který sloužil až do roku 1874.[6] Dochovalo se zde torzo původní márnice, jež byla po zrušení hřbitova využívána jako pitevna, a několik kamenných náhrobků, znovu vztyčených během poslední rekonstrukce. Výrazný je hrob pruského královského plukovníka Eduarda svobodného pána Fragstein z Niemsdorfu, který v Lipové zemřel na choleru při návratu z prusko-rakouské války v roce 1866.[16] U kostela byl pochován významný regionální stavitel Zacharias Hoffmann (1678–1754). Za hřbitovem roste památný strom lípa srdčitá, jejíž stáří se v roce 2011 odhadovalo na 250 let.[23] Vpravo na prostranství před kostelem stojí památník obětem první světové války, zakončený kamenným křížem, nad nímž byla umístěna kovová holubice míru.[16][1] Na návrší přibližně 200 metrů jihovýchodně se rozkládá obecní hřbitov se hřbitovní kaplí z roku 1875. Západně od kostela se nachází ruiny zámku se zámeckou kaplí svatého Kříže.

• 
  Kostel před rekonstrukcí (2005)
• 
  Kostel před rekonstrukcí, průčelí (2005)
• 
  Kostel před rekonstrukcí, severní stěna (2010)
• 
  Kostel během rekonstrukce (2014)
• 
  Kostel po rekonstrukci, pohled od západu (2015)
• 
  Kostel při slavnostním rozsvěcení (2015)
• 
  Márnice (2015)
• 
  Kostel po rekonstrukci, průčelí (2016)
• 
  Sluneční hodiny (2016)
• 
  Památník obětem první světové války (2016)